Při sledování utkání 17.kola Gambrinus ligy, posledního podzimního, mezi Mladou Boleslaví a Slávií mě už před utkáním zaujalo hodně diskutované téma redaktorů ČT a jejich hostů. Tím tématem byla neutěšená ekonomická situace Slávie a dopad na fungování "A" mužstva a jednotlivých hráčů a tím i na jejich výsledky a výkony. Všichni se shodli v tom, že pokud hráči nedostávají včas výplaty, tak to negativně ovlivní i jejich výkonnost.

Mám pocit, že já jsem jeden z nejkompetentnějších trenérů, který se k této problematice může vyjádřit. Ne proto, že bych byl nejmoudřejší, ale proto, že s touto nepříjemnou situací pro všechny v klubu mám bohužel mnoho zkušeností. Věřte nebo ne, ale z osmi klubů, v kterých jsem dosud trénoval pouze ve dvou v tomto smyslu všechno fungovalo jak má.

Těmi kluby byl Zlín a Sigma Olomouc. Drobné nedostatky byly v Ratíškovicích a Jablonci a fotbalisty, kteří nedostávali výplatu jsem vedl v Opavě, Trenčíně, Vítkovicích a naposledy v Zábřehu.

Obecně se dá hodnotit taková situace jako velmi, velmi nepříjemná nejen pro hráče, ale také pro trenéra. V posledních čtyřech klubech jsem musel kromě přípravy tréninků, sledování soupeřů, přípravy svého mužstva na ně a samotná utkání hodně energie věnovat působení na hráče. Působení ve smyslu motivace k tréninku, plnění si svých povinností na hřišti i mimo hřiště. Byla to velká škola psychologie a pedagogiky v jednání s kabinou.

V mužstvu máte totiž mentalitou a charakterem různé typy hráčů, různé typy hráčů i z hlediska životních potřeb. Proto tuhle situaci každý zvládá různě. Vy, jako trenér musíte dokázat vystupovat před nimi loajálně ke klubu a zároveň s pochopením pro jejich situaci. Těžké to bylo všude, ale v Opavě těžší v tom, že jsem přišel k mužstvu po trenérovi, který loajalitu ke klubu postrádal, což se hráčům líbilo. V těchto podmínkách je důležité, aby s mužstvem komunikovalo vedení, aby hráči alespoň byli informováni, že se situace řeší a klub se chce z potíží vyhrabat. Pokud to tak není, tak fotbalisté cítí nejen momentální finanční nejistotu, ale i z hlediska perspektivy. V takové atmosféře nedávají logicky do tréninku všechny síly a postupně se to projeví na jejich sportovní formě. Zejména problémoví hráči mají tuhle nepříznivou situaci v klubu jako alibi pro svůj špatný přístup k tréninku a výkon v utkání.

Komunikace vedení klubu je důležitá také směrem k trenérovi. V Opavě byla dobrá, byl jsem pravidelně informován o situaci, kterou se odpovědní snažili řešit a mohl tak působit na hráče. V Trenčíně nebyla žádná komunikace, moji nadřízení se mi vyhýbali. Přesto se mi podařilo je zachránit v Corgoň lize. V obou klubech nastoupilo po sezóně nové vedení a já musel i při platné smlouvě odejít. Ovšem dnes mi už dávno nic nedluží. Postupně mi všechno doplatili. Naopak Vítkovice, kteří považovali za zázrak, že jsem je zachránil ve II.lize, mi dluží dodnes a nerespektují ani rozhodnutí Arbitrážní komise ČMFS. Tam byla moje práce nejtěžší, protože vztahy vedení a hráčů byly po několika sezónách se stejným finančním problémem a mnoha nesplněnými sliby velmi nedůvěřivé a emoce cloumaly oběma stranami. U Arbitrážní komise skončím zřejmě i se Zábřehem.

Při vyjadřování se redaktorů a fotbalových expertů k situaci ve Slávii jsem si na tahle svoje angažmá vzpomněl a přál si, aby tamní funkcionáři dobře poslouchali, jak může taková situace výkonnost hráčů ovlivnit. Oni to totiž často zlehčují a nevhodnými poznámkami pokazí to, co trenér celý týden v práci s hlavami hráčů dokázal.



{comment}