AKTUÁLNÍ TÉMA  V seriálu rozhovorů na aktuální téma na stránkách trenérského portálu www.trenink.com se pokoušíme otevřít debatu k tématům, která by měla zajímat trenéry v klubech na všech výkonnostních úrovních, tak u různých věkových kategorií od přípravek počínaje až po dospělé.

Dnešní aktuální téma rozebírá a na otázky odpovídá Jiří Formánek, trenér který působil jak u mládeže, tak u dospělých od divize po druhou ligu. V současné době je editorem stránek www.trenink.com.

Cílem tohoto článku je pomoci fotbalovým trenérům s přípravou zimního přípravného období, především pak z pohledu motivace u jednotlivých hráčů, ale také i celého týmu.

Článek se pokusí trenérům ukázat na možnosti, které trenér má k dispozici a kdy, kde a jak je možné vzbudit u hráčů motivaci. Motivovaní hráči jsou třeba, aby se individuálně zlepšovali a tým bez motivovaných hráčů nemůže opakovaně dosahovat úspěšných výsledků.

1.    Motivace – důležitý faktor úspěchu

Pokud chce být trenér úspěšný, a je jedno jestli se jedná o mládežnický fotbal nebo fotbal dospělých, musí pracovat s psychologickou složkou herního výkonu fotbalistů, jejíž nedílnou součástí je motivace hráčů. Navíc lze konstatovat, že motivace hráčů je přikládán čím dál větší význam.

Motivace každého z nás ke všem našim každodenním činnostem je různá, obdobné to je ve fotbale. Motivaci je však třeba rozlišovat. Tím hlavním kritériem je věková kategorie a úroveň soutěže, ve které se hráči pohybují. Je nasnadě, že motivace profesionálního fotbalisty, pro kterého je fotbal povoláním, je výrazně odlišná od hráčů, kteří hrají fotbal na výkonnostní úrovni nebo pouze pro zábavu.

Motivace u mládežnických hráčů, především mladšího věku, je pak zcela mimo tyto kategorie.  Motivace dětí pro hraní fotbalu a k vytvoření si pevného pouta, které je bude provázet celým jejich životem, může odlišná. Motivací mohou být rodiče, sourozenci, úspěch reprezentačního mužstva nebo oblíbeného klubu. Je třeba nepodcenit žádnou možnost, která by děti mohla motivovat a přilákat k fotbalu.

Obecně však platí, že trenér musí v hráčích vzbudit takovou individuální motivaci, aby hráče vedla k dobrému individuálnímu výkonu, který pomůže k celkovému výkonu týmu a v celkovém výsledku celému klubu.

Připomenout si dovolím zkušenost, se kterou jsme se jako trenéři setkali všichni. Velice často podává v utkání lepší výkony hráč, který nemusí být talentovanějším nebo lépe trénovaným, ale ten který je ke svému výkonu, tedy hře, lépe motivován. Ani nejtalentovanější fotbalisté nemohou být úspěšní, pokud nebudou mít svoji vnitřní motivaci.

2.    Různé druhy motivací

Základní rozdělení motivací je na vnitřní a vnější. Pod vnější motivací si přestavme například hmotnou odměnu v podobě profesionální smlouvy, získané trofeje nebo nehmotné podoby v podobě možnosti cestování, pochvaly a mediální známosti.

Vnitřní motivace je naopak důležitá pro hráče, kteří trénují a hrají fotbal z toho důvodu, že ho mají rádi. Vnitřní motivace je vede k tomu, aby se zlepšovali, zvládli některou herní činnost, aby měli svůj vlastní pocit hrdosti ze zvládnutého úkolu. Vnitřní motivace je velice důležitá i pro profesionální fotbalisty.

Nastávají situace, kdy se hráči musí vyrovnat s přílišnou motivací. S přílišnou motivací se můžeme setkat tehdy, když hráč je účastníkem důležitého utkání a v případě jednotlivců se může jednat o finále Ligy mistrů, stejně jako o poslední kolo okresního přeboru. S přemotivovaností se často setkáváme tehdy, pokud je za určitý výsledek vypsána vysoká finanční odměna nebo v případech kdy tým odehrál sérii buď vítězných nebo prohraných utkání. Přemotivovanost působí na hráče negativně, je na trenérech aby tento stav rozpoznali a pokusili se ho korigovat.

U hráčů se v některých situacích setkáváme s negativní motivací, která se projevuje obavami buď z očekávaného vítězství nebo prohry. Negativní motivace nastává v případě obav z určitých soupeřů a utkání, při strachu ze zranění, případně z reakce trenéra, protihráčů nebo dokonce i vlastních spoluhráčů.

3.    Motivátor v podobě trenéra

V úvodu článku bylo řečeno, že trenér může s týmem dosáhnout úspěchu pouze, pokud dokáže pracovat s motivací.

Hráče k lepším výkonům může trenér motivovat, pokud je jím naordinovaný tréninkový proces promyšlený, je postaven na základě odborných znalostí a zkušeností, opírá se o nejnovější teoretické poznatky, které jsou poté efektivně převedeny do tréninkové praxe.

V případě, že hráči cítí zájem trenéra neustále zlepšovat své odborné znalosti a vzdělávat, pak se trenér sám stává motivujícím faktorem.  

4.    Individuální tréninkový plán před přípravným obdobím

Po podzimním soutěžním období se někteří trenéři rozhodují, zda zařadit přechodné období či nikoliv? Toto rozhodnutí bych nechal na každém trenérovi, který se rozhoduje podle podmínek, ve kterých se pohybuje, jaké hráče má k dispozici a jaký má stanoven cíl pro následující část sezóny.

Moje doporučení směřuje k tomu, aby každý hráč týmu obdržel po sezóně individuální tréninkový plán. Hráč by měl podle tohoto plánu vedle pasivního tělesného a psychického odpočinku, který je také zapotřebí, absolvovat aktivní individuální (skupinový) odpočinek. Aktivní odpočinek musí zohledňovat potřeby a specifika jednotlivých hráčů.

Ideální je zvolit takový sport, ve kterém budou hráči zapojovat svalové skupiny, které nejsou zapojeny v přípravném a především soutěžním období, například plavání. Dobře zvolený sport může v některých ohledech nahradit některé kompenzační cviky, stejně jako vyvést hráče ze stereotypu, který přichází po každém soutěžním období. Zvyšuje se tak motivace při návratu do tréninkového procesu v zimním přípravném období, protože hráč si od fotbalového období lidově řečeno „odpočinul“.

Individuální tréninkový plán vedle předpokladu zvýšené motivace přináší bonusy v podobě relativně snadné adaptace na velký tréninkový objem v přípravném období.

Motivací hráčů držet se individuálního tréninkového plánu může být, když na úvodní dny zimního přípravného období je naplánováno absolvování zátěžových testů a vyšetření ve specializovaných laboratořích, které prokáže v jakém fyzické připravenosti, se hráč nachází.

5.    Jak motivovat v zimní přípravě?

Zimní přípravné období lze teoreticky rozdělit na čtyři na sebe navazující a částečně i překrývající se tréninkové bloky. Jedná se o přípravný, kondiční, smíšený a vylaďovací blok. Každý tento blok má svůj specifický obsah částečně zřejmý i z jeho pojmenování, který je upraven, dle konkrétních potřeb týmu, se kterým trenér pracuje.

Hráči ocení, pokud trenér program zimního přípravného období připraví tak, že na sebe vyjmenované bloky logicky navazují. Přestože se jedná o zimní přípravné období, tak by veškeré tréninkové jednotky měly vycházet z požadavků, které na hráče kladou mistrovská utkání, protože to je cíl ke kterému by měl směřovat tréninkový proces.

Motivace hráčů se zvyšuje, pokud se tým připravuje ve vhodných klimatických podmínkách, což může trenér a vedení klubu ovlivnit pouze částečně, ale také na kvalitních tréninkových plochách, halách a posilovnách, což v silách realizačního týmu je.

6.    Nespecifické pohybové aktivity v zimní přípravě

Stejně jako do individuálního tréninkového plánu, tak i do plánu týmového zimního přípravného období je důležité zařadit vedle specifických prostředků zařazovat i nespecifické pohybové aktivity.

Důležité je to z toho důvodu, že fotbal je vysoce komplexním sportem, který vyžaduje, aby hráči zvládali různé pohybové dovednosti, které je možné intenzivněji trénovat v jiných sportech.

V hale nebo tělocvičně je možné pro stimulaci těchto pohybových dovedností zařadit do tréninku cvičení s expandéry nebo aerobary, v posilovně vedle spinningu nebo aerobiku, který osobně nedoporučuji, je například při balančních cvičeních možné využít bosu.

Ve všech výše popsaných případech je pro hráče motivující, že se nepohybují ve stále stejném prostředí, ale že toto prostředí změní a že v tréninku používají pomůcky, ke kterým se v běžném tréninku nedostanou.

Trenér by měl mít vždy na paměti, že je trenérem fotbalového týmu a při plánování tréninkových jednotek v týdenních mikrocyklech  musí vždy převládat specifická činnost. Nespecifická činnost musí být vždy jako doplňková, nikdy nesmí převládat.

Pokud se však specifická a nespecifická cvičení podaří dobře skloubit, příprava je pestrá a zábavná, tak je to pro hráče motivující. Motivovaní hráči jsou jedním z předpokladu pro týmový úspěch.

7.    Radost ze hry, nejlepší motivace

Moje zkušenosti jsou takové, že jakékoliv hry jsou faktor, který zvyšuje hráčskou motivaci v tréninkovém procesu. Výhodou her je, že je do tréninkového procesu mohou zařazovat trenéři u všech věkových kategorií, s tím že potřeba pravidla her upravit dle věkové kategorie, psychické a fyzické úrovně jednotlivých týmů. Špatně nastavená pravidla mohou být naopak velmi demotivující.

V případě, že se trenéři rozhodnou pro zařazení fotbalových her do tréninkových jednotek, tak jejich cílem nesmí být pouze to, aby je trénink bavil, ale aby pochopili smysl a cíle hry, naučili se řešit konkrétní herní situace a uvědomili si, k čemu je trenér zařazením této hry chtěl motivovat.
 

Komentáře