Sobotní článek je od trenér Stanislava Selič, čtyřicetiletý trenér se k trénování dostal jako tatínek, tedy jako řada jiných trenérů. Autor se zaměřil na problematiku ženského fotbalu, která se na portálu trenink.com prozatím častěji neobjevovala. Autor toto téma nakousl již ve svém prvním článku Kde začít u začínajících fotbalistek kategorie 14-18 let?.

"Dostal jsem nyní možnost pomáhat s trénováním amatérského dívčího týmu FC Vracov, který vznikl před třemi lety výhradně s děvčat, kterým bylo v té době 15 let. Ani jedna z nich do té doby fotbal nehrála, jen málokterá měla s jakýmkoliv závodním sportem vůbec co společného," říká trenér Stanislav Selič, který se předtím necelé dva roky věnoval trénování chlapecké přípravky.

Dnešní článek má název Bubliny - bránění prostoru aneb jak to vysvětlit někomu, kdo fotbal aktivně hraje, ale nesleduje ho.

Článek osvětluje konec naší vskutku trnité cesty plnou nedorozumění a omylů k vysvětlení pojmu bránění prostoru amatérským fotbalistkám. Představte si, že hráčky amatérské ženské kopané, až na nějaké výjimky v týmu, fotbal nesledují, ale pouze ho hrají. Představte si, že nějakým způsobem musíte vysvětlit takovému nadšenému hráči, co m vlastně na hřišti dělat. V podstatě učíte fotbalu někoho, kdo ho v životě téměř neviděl a to je skutečně realita!

Pro kluky je fotbal samozřejmostí se spoustou jeho zákonitostí. Holky ale nejsou kluci. trenérka Klimková z 1. FC Slovácko nám poskytla hodně velkou metodickou pomoc svou rozsáhlou prací na téma ženské kopané. Slečna Klimková má proti nám značně ulehčenou úlohu: u ní jsou hráčky, které fotbal znají stejně jako kluci.

Je možné, že podobná metodika zde už byla. Ujišťuji však, že tohle je způsob, jak ne že pouze naučit dodržování postů v sestavě. Naše holky měly ve zvyku běhat se svojí hráčkou kamkoliv a jakkoliv nesmyslně. To zcela ustalo a organizace naší hry je na velmi slušné úrovni. Čili nečiním si snad nějaký nárok na autorství metodiky vysvětlení herních úkolů na hřišti. Jen chci poukázat na srozumitelnost tohoto tématu pro výše uvedený druh hráčů. A dost možná nejen pro něj.

Nečiním si nárok ani na úplnost nebo bezchybnost vysvětlení. Upozorňuji však, že není možno plést toto herní téma s jinými tématy jako komunikace, 1:1, 2:1 i když to spolu úzce souvisí. Jakmile totiž začneme hráčkám podávat informace jednu přes druhou, okamžitě se nám to vymstí při zápasech jejich neuvěřitelnými počiny.

Při probírání tohoto tématu na trénincích došlo i k tomu, že holky argumentovaly právě směrem k fotbalovým mikrosituacím. Ty se s nimi probírají a je pak snadné vysvětlit jim, kam jejich dotaz patří co se týče nacvičovaných dovedností a co danou herní situaci řeší ve skutečnosti. Například že prohraná situace 1:1 vytváří situaci 2:1 a že hráčka, která souboj 1:1 prohrála, nesmí přestat hrát, ale musí nějak nadále vyvíjet tlak na soupeřku s míčem a držet tak tím svůj post.



Tady je tedy následující vysvětlení pro hráče, kteří více či méně nechápou, o čem je dodržování místa v sestavě:

Zapomeňte na hlídání si "svých" hráček a běhání s nimi po celém hřišti.

Představte si hřiště shora a vaši sestavu v daném utkání. Zapomeňte teď na chvíli na to, že je to pouhých jedenáct bodů na zeleném trávníku a představte si, že je to něco jako jedenáct bublin kolem každého bodu (hráče) na trávníku. Obsah bubliny je prostorem, který hráč uvnitř bubliny brání a ve kterém hraje. Bubliny jsou pružné, mají možnost měnit rozměr od cca 3 metrů jakožto nejmenší až po 10, maximálně 15 metrů největší. Maximální vzdálenost respektuje fyzické i fyziologické možnosti amatérské hráčky - rychlost, reakci, sílu kopu při zatížení v zápase.

Tvar bublin není pevně dán a během hry se stále mění. Sousedící body (hráči) se hranicemi svých bublin vždy bezpodmínečně dotýkají. Roztržení sousedících bublin od sebe je nabídnutí prostoru pro nerušenou hru soupeři. Pokud se to stane ve středu naší týmové bubliny, dostáváme se pod tlak soupeře.

Všechny bubliny kolem jednotlivých hráček tvoří jednu velkou bublinu - týmovou - (celý tým je jako nějaká bílá krvinka připravená sežrat každý cizí organismus) která se musí posunovat, smršťovat a natahovat vlevo i vpravo v závislosti na pozici míče a směru jeho pohybu.

Vniknutí do cizí bubliny (přiblížení se spoluhráčce) je dovoleno jediným způsobem - maximálním tryskem při vzájemném křížení, kterým se cizí bublina také posléze musí okamžitě uvolnit. Jednotlivé bubliny si mohou po vzájemné komunikaci v závislosti na vývoji hry měnit svoje místa výše uvedeným způsobem.

Pozice míče a reakce hráčů a jejich bublin:

Bubliny reagují na pozici míče, jeho směr vedení hráčem nebo směr nákopu míče. Máme -li míč a jdeme-li do útoku, pohybují se všechny bubliny včetně obrany vpřed a body uvnitř si hledají volný prostor. Útočí - li soupeř, bubliny se kolem míče smrsknou na takticky co nejúnosnější největší hustotu.


Je-li míč na naší levé půli hřiště, je v našich podmínkách naše pravá záložnice se svou bublinou postávající u pravé autové čáry pro tým nepoužitelná, i když je zde zcela volná. Pro fotbal mužů stojí skvěle, pro naše účely zcela špatně. Naše hráčky sem míč nikdy nedokopnou. Veškerá pravá strana se nyní musí stáhnout ke středu hřiště, jen kousek od něj na své straně. Jedině sem jsou schopny spoluhráčky z levé strany hřiště míč dokopnout, dále ne.

Konkrétně pak:

1: máme míč - hledáme si prostor tak, abychom se soupeřem a naším spoluhráčem s míčem - jeho bublinou - tvořili trojúhelník - vyhledáváme mikrosituace 2:1 - říkáme si o míč pohybem.

2: nemáme míč, bereme prostor soupeři - všechny bubliny na nejbližší volná místa podle daných volných prostorů (3 - 15 metrů kolem sebe), vždy středem bubliny před hráče soupeře.



{comment}