Autor článku razí motto: "Trenér je vůdce v procesu budování týmu a musí na sobě neustále pracovat, chce-li trénovat ostatní. Musí být vždy připraven pomáhat hráčům formou vyučovacího procesu hrát lépe fotbal a naučit je vnímat jeden hlas, a to trenéra, aby dokázali správně a včas zareagovat."
Svým profilem musí být trenér u mládeže náležitě odborně vzdělán, mít odpovídající zkušenosti, přirozenou autoritu a všeobecný přehled ve vztahu k sportu jako takovému.
Středem veškerého dění v týmu může být trenér, který je ve všem vidět a jde příkladem, naopak druhá poloha může být korigující styl trénování, tedy trenér, který příliš vidět není. Především myslet na tým, ne na sebe, ne na cíle vlastní. Umět kontrolovat své emoce a chování. Tak jako i v jiných sportech, nic nelze dělat jen na základě intuice a zkušeností.
Praxe ukazuje, že spousta trenérů mládeže vede trénink tak, jak to oni zažili v mužích. Chtít po hráčích nejnižší mládežnické kategorie a přípravky, aby si druhý den pamatovali různé herní situace je bláhové. Mohl to být ve své době dobrý hráč, ale trenérskému řemeslu u mládeže moc nerozumí. Proto ne každý může být trenér mládeže. Trenér při sestavování a vedení tréninkové jednotky musí brát v úvahu věkové zvláštnosti dětské a mladistvé psychiky. Budování absolutních pravidel a s pomocí příkazů a zákazů se rychle vyčleňuje z týmového prostředí, kde vládne určitá hierarchie.
Je dobré vytvořit dobré klima pro utkání i učení v tréninkovém procesu. I v dnešní době je mnoho trenérů, zabijáků nových "Rosických", po kterých všichni voláme při obnově systému v mládežnické kopané.
Vzhledem k tomu, že rozhodujícím faktorem pro efektivně fungující tým, plnící zadané úkoly je individuální dovednost jednotlivých hráčů a jejich technické a taktické dovednosti je být trenérem mládeže velice složitá a náročná práce a ne každý ji může provozovat. Naučit se schopnosti objektivně zhodnotit výkon, vytýčit sportovní cíle a udělat maximum pro jejich splnění či optimálně a nenásilně motivující formou podněcovat aktivitu hráčů je v trenérském poslání zásadní a řešící nejeden problém. Jde hlavně o náboj, motivaci, fotbal pro děti aktivní, zvídavé, tvrdohlavé, hledající řešení, učící-se z chyb. Trenér demoralizující produktivní myšlení vytvořené fotbalovou Evropou při znovuzrození "fotbalu na ulici" je trenér nevědomý se snahou dále se vzdělávat a přinášet nové trendy.
Fotbal je nejlepší učitel fotbalu. Jeho snahou je spolu vychovávat samostatné bytosti, schopné řešit problémy bez asistence někoho dalšího. Trenér nemusí mít pro děti žádnou váhu, pokud jim na zvládnutí nedá čas. Proto je zásadní nespěchat s úrovní složitosti v tréninkovém procesu i mimo něj. Dobrým příkladem je v každém klubu užší spolupráce trenéra "A" týmu s trenéry mládeže na bázi vzájemné komunikace, včetně týmů přípravek.
Málokde to tak ale funguje, většinou si každý hraje na vlastním písečku se snahou prosazovat vlastní zájmy mnohdy s předstíranou suverenitou a zvýšenou kritičností vůči svému okolí. Je to mnohdy dáno i samotnou filozofií oddílů, že od trenéra dospělých se čekají hned výsledky, jinak se stává nepotřebným. Ti se k trénování mládeže ale nehrnou, přitom jejich vědomosti a zkušenosti by byly pro mladé adepty fotbalu přínosné. Ale zpátky k vlastní práci, která trenéra přetavuje v osobnost ať po sportovní či morální stránce.
Každý trenér má vědět, že bude úspěšný, pokud jeho tým bude hladce fungovat i v jeho nepřítomnosti, bez jeho dohledu. Tím je závislý na jeho realizačním týmu a asistentech, kteří trenérovi pomáhají a drží se striktně jeho pokynů. Věci musí být zorganizované právě tak, jak by to udělal právě on sám. Zkušenosti mnohých vypovídají, že děti, které začnou s fotbalem v raném věku, u něho zůstávají, jde jen o to, jak se s nimi pracuje i přestože konkurence různě jiných sportů a lákadel je velká.
Co dnes vypadá jako zdánlivě lehce řešitelný problém s nápravnou vizí v horizontu několika let, zanedlouho může přerůst v okamžik tápání a beznaděje. Sebelepší dnešní malé změny nám i v představené podobě osobnosti trenéra do budoucna k velkým výkonům nepomůžou, pokud svou odpovědnost za budoucnost fotbalu v Česku necháme na příští generace.
{comment}