Reprezentace sousedního Německa si po dvanácti letech znovu zahraje finálové utkání mistrovství Evropy. Rozhodla o tom semifinálová výhra na Tureckem, které opět v závěru utkáni dotáhlo náskok soupeře, ale senzační obrat se tentokrát již nekonal. V poslední minutě poslal svou branku Německo do finále Lahm.

Autor trenérského portálu trenink.com trenér Jakub Havránek přináší v dnešním článku analýzu hry Německa v semifinálovém duelu s Tureckem. Jedná se o krátký rozbor obranné a útočné fáze hry jednoho z finalistů mistrovství Evropy.

Očekávám reakce našich čtenářů v diskusním fóru na naši analýzu.

Mužstvo Německa nastoupilo v základním rozestavění 4:2:3:1 (první diagram)

Sestava Německo: Lehmann - Friedrich, Mertesacker, Metzelder, Lahm - Rolfes (46. Frings), Hitzlsperger - Schweinsteiger, Ballack, Podolski - Klose (90. Jansen)



Defenzivní kostra mužstva:

V obranné fázi hry uplatňovali zónovou obranu se čtyřčlennou obrannou řadou v linii. Před obrannou formací hráli 2 štítoví záložníci (Hitlzberger, Rolfes), kteří měli za úkol zajišťovat 3 středopolaře před sebou.

Celá pětičlenná středová řada uplatňovala prostorový systém bránění. Obranné úkoly hrotového útočníka (Klose) spočívaly ve vykrývání buď středního obránce soupeře (v rozestavění jako na prvním diagramu) nebo při druhé variantě (rozestavění v obranné fázi 4:3:3) pravého krajního obránce soupeře (druhý diagram).

Ofenzivní kostra mužstva:

Začínala otevíráním hry přes jednotlivé obránce, které bylo zaměřené na zapojení středové formace do mezihry. Pohyb pro mezihru vyvolávali především 2 štítoví záložníci, ale i ostatní středoví hráči, kteří se pokoušeli přesunout těžiště hry až směrem k hrotovému hráči nebo přes krajní prostory, především vlevo přes krajního záložníka a obránce.

Napravo krajní středový hráč (Schweinsteiger) v některých situacích otevíral prostor pro svého obránce (Friedrich), ale tento náběh krajního obránce byl málo využívaný.



Obranná fáze:

V této fázi hry mužstvo působilo horším dojmem než v předešlých utkáních. Hráči se snažili po ztrátě míče dostat "za míč", a tak zhustit střed hřiště, což se jim poměrně dařilo.

Obranná řada hrála v linii, přičemž střední obránci (Metzelder, Mertesacker) vzhledem ke svým postavám vyhrávali hlavičkové i pozemní souboje. Horší to už bylo s jejich zajišťováním svých krajních obránců. Krajní obránci doplňovali obrannou linii a celá řada uplatňovala prostorový systém bránění. Mužstvo jako celek prohrálo hodně osobních soubojů 1:1 v obranné činnosti, a to především v krajních prostorech.

Útočná fáze:

Založení útoku probíhalo především přes 2 defenzivní záložníky, kteří dále posouvali míč na další středové hráče a ti se snažili zapojit do hry hrotového útočníka. Této kombinaci velice často scházela, pro Němce tak typická, přesnost a někdy i rychlost. Přihrávka na útočníka byla převážně řešena do nohy s cílem o další kombinaci s dobíhajícími spoluhráči. Hloubková přihrávka do běhu vpřed nabíhajícímu hrotovému hráči k vidění v podstatě nebyla. Když už se Němcům podařilo rozvinout útočnou akci na hranici útočné zóny, mohli jsme vidět zapojení 5 – 6 hráčů v tomto prostoru a i do pokutového území při centrovaných míčích nabíhali až 4 hráči.

Důležitým aspektem tohoto utkání, při zhuštěném středu hřiště, byla útočná aktivita v křídelních prostorách. Zde bych vyzdvihl především levou stranu, která byla podstatně aktivnější než pravá. Tato hra ovšem přinášela určité nevýhody v obranné fázi, kdy levý prostor německého mužstva byl otevřený pro rychlý přechod do útoku pro mužstvo Turecka. Ofenzivní středoví hráči se snažili nejvíce dostupovat hrotového hráče. Tato činnost ovšem byla často degradována nepřesnou přihrávkou nebo výborným napadáním soupeře.

Krajní středopolaři ukázali v útočné fázi své možnosti. Levý záložník (Podolski) většinou operoval pouze v křídelním prostoru, pravý záložník (Schweinsteiger) se často pohyboval i směrem do středu hrací plochy, a tak otevíral prostor pro pravého obránce Německa.



{comment}