Sdílejte:

Twitter

V prosinci loňského roku (2010) absolvoval Filip Toncar, spolupracovník redakce portálu fotbalových trenérů www.trenink.com a trenér dorostenců FK Mladá Boleslav, týdenní stáž v londýnské Chelsea. Během týdenního pobytu mi bylo umožněno nahlédnout pod pokličku jednoho z nejlepších klubů planety a poznat jeho chod zblízka.

S týmem "Blues" jsem strávil celý jeden týden a byl mi umožněn přístup takřka ke všemu, co se v tréninkovém centru klubu v Cobhamu  děje. Tréninkovým procesem "A" týmu počínaje, přes práci mládežnické akademie či veškeré zázemí klubu, a diskusemi s téměř celým trenérským štábem konče.

V prvé řadě je potřeba zmínit, že tréninkové centrum v okrajové části Londýna je synonymem dokonalosti a pro každého trenéra je snem v podobném komplexu pracovat. K dispozici jsou zde téměř čtyři desítky hřišť různých velikostí (plus uměle vytvořený kopec pro trénink dynamické síly, prostor speciálně vytvořený pro trénink brankářů apod.), jedna budova poskytující veškeré zázemí a komfort hráčům prvního týmu a rezervy a  jedna budova pro mládežnickou akademii.

Hráči mají k dispozici vlastní restauraci, prostory pro odpočinek a vše potřebné k tomu, aby se cítili zcela pohodlně. Život klubu plyne takřka výhradně v Cobhamu, na stadion Stamford Bridge se přesouvá až na samotná utkání a jelikož mají hráči v průměru pouze jeden den volna na dva měsíce, mají vytvořen co nejvyšší komfort v tréninkovém centru. 

U snídaně a oběda se schází hráči rezervy a prvního týmu, což poté zlehčuje situaci hráčům rezervy při přechodu do prvního týmu.  V restauraci se navíc stravují všichni zaměstnanci Chelsea, což vytváří uvnitř klubu příznivé klima a pocit vzájemné soudržnosti. U jednoho stolu tak spolu obědvají největší hvězdy týmu společně s trávníkáři či administrativními pracovníky. I mně se tak poštěstilo den co den poobědvat u jednoho stolu s Drogbou, Lampardem, Terrym a spol.

Při pohledu na atmosféru uvnitř klubu je zjevné, jak silnou pozici má v klubu Petr Čech. Opravdu směšně vyznívají neustálé útoky českých novinářů zpochybňujících jeho postavení. Kromě Petra působí v klubu ještě čtvrtý brankář Jan Šebek a mladičký Tomáš Kalas. Z jejich výkonů v trénincích jsem měl velmi pozitivní dojem a především Tomáš Kalas mě velmi mile překvapil.

Jak jsem již předeslal v úvodu, během celého týdne, v němž jsem byl od rána do večera v tréninkovém komplexu mi bylo umožněno diskutovat v podstatě s kýmkoliv z trenérského štábu a tak jsem měl možnost čerpat informace přímo od trenérů prvního týmu Paula Clementa a Michaela Emenala či od trenéra brankářů Christopha Lollichona.

Naše diskuse se většinou točili okolo aktuální náplně tréninkových jednotek či náplně přípravného období apod. Též jsem zblízka sledoval práci analytického oddělení, které má za úkol zanalyzovat minulá utkání či připravit analýzu nadcházejícího soupeře a připravit kompletní videoanalýzy. Jelikož jsem stejnou práci zastával v mém předchozím působišti u ligového týmu Kladna, bylo zajímavé srovnávat podobnou činnost v podmínkách české Gambrinus ligy a světového top klubu.

Potěšující je, že pokud pomineme materiální a personální možnosti "Blues" v této sféře, nevyznívá toto srovnání nijak negativně. Fakt, že v Chelsea mají celý štáb lidí jen pro analyzování soupeřů a následné stříhání videa, dává prostor pro absolutně detailní zpracování veškerých detailů hry, což v českých podmínkách není možné, ale kvalita práce na mě působila totožně. Byl jsem velmi potěšen, když mě trenér brankářů Lollichon pozval k hodnocení posledního utkání Chelsea na Tottenhamu a mohl jsem tak osobně asistovat a diskutovat s Petrem Čechem a trenérem o jednotlivých situacích z tohoto utkání!

Stejně jako mají "Blues" celý štáb lidí pro analýzy utkání, mají i kompletní lékařské oddělení, tým fyzioterapeutů, kondičních trenérů atd. Vše je samozřejmě k dispozici přímo v tréninkovém centru. Mimochodem, první tým má k na každé tréninkové jednotce k dispozici realizační tým čítající přibližně dvacet lidí! O rezervu se stará přibližně desetičlenný realizační tým!

Níže přidávám několik postřehů z tréninkového procesu i z dění mimo hřiště:

- Každý tým od "A" týmu po U-18 má k dispozici dvě hřiště položené paralelně vedle sebe. Trenéři si tak mohou připravit trénink tak, aby při něm nedocházelo ke zbytečným prostojům.

- Rezerva má trénink vždy ve stejný čas jako první tým. Trenéři prvního týmu tak mohou flexibilně doplňovat potřebný počet hráčů v tréninku o hráče rezervy.

- První tým má zhruba jeden den volna na dva měsíce. I když mají mikrocyklus neděle – neděle, trénují každý den. Já měl možnost sledovat právě zmíněný týdenní mikrocyklus neděle – neděle. Co se konkrétních cvičení týče, některá zajímavá cvičení budu prezentovat v dalším článku. Z hlediska zatížení, pondělní a úterní trénink měl regenerační charakter se zatížením pro nehrající hráče. Středeční a čtvrteční trénink byl z hlediska zátěže náročnějšího charakteru, náplní byla herní cvičení a průpravné intervalové hry. Doba trvání TJ nepřesáhla 90 minut. Překvapením pro mě byly poslední dva tréninky před nedělním utkáním proti Manchesteru United (které se nakonec díky sněhové kalamitě neodehrálo). Jak páteční, tak sobotní trénink proběhly - trochu nadneseně - "v chůzi" a jejich délka nepřesáhla 40 minut.

- První tým před zápasem nikdy nespí na hotelu, pokud není výkop dříve než v 15 hodin.

- Každý den absolvují hráči po příjezdu do tréninkového centra vyšetření spektrální analýzy variability srdeční frekvence (metoda popisující funkce autonomního nervového systému – hodně zjednodušeně řečeno, tato metoda ukazuje komplexní připravenost hráče k tréninkové jednotce). A to nejen hráči prvního týmu, ale všech týmů až po U-16! Podle tohoto vyšetření poté trenéři nastaví zatížení v dané tréninkové jednotce. Zde se projevuje vysoký akcent na individualizaci v přístupu k hráčům. Dalším projevem tohoto jevu je monitorování hráčů při tréninkových jednotkách. Všichni hráči mají při tréninku sporttester, ale zároveň i GPS vysílač, který monitoruje veškerý jejich pohyb, akceleraci, rychlost celkovou překonanou vzdálenost apod.  Tyto údaje jsou on-line (!) vyhodnocovány přímo na hřišti v kombinaci s údaji přijímanými ze sporttesterů a výsledná hodnota ukazuje celkové zatížení hráče. Pokud pak některý hráč nedosáhne na požadovanou hodnotu zatížení, trénink mu je prodloužen tak, aby daný požadavek splnil. Popř.je naopak danému hráči trénink zkrácen.

- Klub chce do budoucna vytvořit pro každý ročník dva týmy rozdělené na „podzimní“ a „jarní“ podle data narození, aby tak nedegradovali z hlediska somatotypu slabší jedince.

- Všechny mládežnické týmy hrají v rozestavení 4-3-3 a to bez ohledu na první tým. V Chelsea je tento systém chápán jako ten nejlepší pro komplexní rozvoj hráčů. Nezávislost na prvním týmu je dána faktem, že nelze měnit systém pokaždé, když se změní trenér prvního týmu.

- Trenéři v akademii působí stále u jedné kategorie. Tzn. jeden trenér pracuje neustále např. s kategorií U-18. Trenéři se neposouvají se „svým“ ročníkem.

- Klub se orientuje co možná nejvíce na tzv. "pre-hab" namísto následné "re-hab". Tedy klade velký důraz na prevenci před následnou rehabilitací.

- Posuny mladých hráčů o kategorii výše jsou akceptovány pouze pokud je lékařsky prokázáno, že to hráč z pohledu tělesného složení zvládne. Nebere se tedy v potaz jen jeho herní kvalita.

- Snaha o "Prime time coaching" – tréninky v primárním čase, tzn. trénink dopoledne a škola by měla následovat po tréninku. Klub nechce, aby hráči seděli celý den ve škole, spěchali na autobus (ten jim ujel), z autobusu na trénink, ve spěchu se převléct, odtrénovat a ve spěchu utéct na autobus domů. Klub naopak chce, aby hráči trénovali v 10, v 11 hodin a na trénink se tak mohli plně koncentrovat. Je tedy zjevná koncentrace na kvalitu namísto kvantity. Nic není děláno samoúčelně.

- Na výsledky je kladen velký důraz, ale ne extrémní. Snaží se zachovat kompromis mezi kvalitou hry a kvalitou výsledku. Ale je maximální snaha o utváření vítězné mentality hráčů – "Menthality of the winners".

-  Malá perlička z tréninkového procesu prvního týmu - Den před utkáním s Manchesterem zasypala Londýn sněhová nadílka a ačkoli má Chelsea v tréninkovém areálu čtyři vyhřívaná hřiště, musel první tým absolvovat předzápasový trénink v hale s umělým povrchem. S úsměvem jsem vzpomínal na paniku, která nás s kolegy z realizačního týmu na Kladně přepadala vždy, když jsme byli nuceni kdykoli v hlavním období namísto přírodního povrchu absolvovat trénink na umělé trávě. V Chelsea toto nikdo den před utkáním s největším rivalem neřešil. Všichni tento nucený přesun přijali se stoickým klidem.

TIP REDAKCE