Česká výprava účastnící se této velmi zajímavé stáže byla složena z krajských profesionálních trenérů mládeže Víta Raszyka, Milana Kormaníka, Stanislava Schwarze, Pavla Hudečka, členů trenérko-metodických komisí Tomáše Marušky a Tomáše Provazníka, člena prezidia UČFT Luďka Procházky, trenéra a lektora Rostislava Helštýna, šéfa sportovních center mládeže v Plzni Jiřího Kohouta, člena trenérsko-metodického úseku Jakuba Kokštejna a tlumočnice Jany Duškové.
Všechny tři výpravy byly ubytovány v reprezentačním tréninkovém centru na okraji Madridu, kde také proběhl kompletní program všech teoretických a praktických lekcí.
Obsah celého programu byl zaměřen na systém vzdělávání trenérů ve Španělsku. Hned v úvodu šéf vzdělávací sekce Mariano Moreno prezentoval rámcový vzdělávací systém trenérů ve Španělsku, ve kterém mohou trenéři získat postupně licence 1-B, 2-A a 3-PRO, což je nejvyšší licence. Každý kurz je zakončen povinnou 6 ti měsíční stáží ve vybraném klubu.
Třem zmíněným licencím předchází ještě tzv. level 0, což je neoficiální stupeň vzdělání, který slouží trenérům v malých městech a na venkově. Hlavním cílem level 0 je předat trenérům ryze základní informace tak, aby se předešlo základním chybám především v práci s dětmi. Ve Španělsku je celkem 22 center (národních škol) pro vzdělávání trenérů, vždy jedna v krajském regionu. Do každého kurzu je přijato 22 – 35 studentů a podle slov Chinese Sotose (hlavní organizátor kurzu) přes 90 % studentů úspěšně dokončí studium.
První stupeň trenérského vzdělání (1-B) je složen z 300 hodin teorie a 150 hodin praxe a je výhradně zaměřen na práci s mládeží, kde jasně převládá zaměření na ofenzivní činnost spojenou s rozvojem techniky. Z hlediska obsahu hodin a zaměření lze tuto licenci ztotožňovat s naší profi licencí trenéra mládeže, což znamená, že ve Španělsku je trenér s nejnižším stupněm vzdělání již velmi detailně seznámen s tréninkovým procesem mládeže.
Licence 2-A je složena z 350 hodin teorie a 200 hodin praxe a je zaměřena na výkonnostní fotbal s důrazem jak na ofenzivu, tak také defenzivní pojetí hry. Trenér s tímto trenérským vzděláním může působit v roli asistenta v nejvyšší španělské lize.
Trenérská licence 3-PRO je samozřejmě zaměřena na profesionální fotbal, obsahuje 550 hodin teorie a 200 hodin praxe + 75 hodin na sepsání závěrečné práce. Teoretická část všech licencí obsahuje předměty běžné (fyziologie zátěže, psychologie atd.), specifické (technika, taktika, pravidla hry atd.) a doplňkové (jazyk, videotechnika atd.).
Od začátku studia má každý student svého tzv. Tutora, který vede podrobný písemný záznam o průběhu jeho studia a figuruje také v roli studentova konzultanta.
Španělský fotbalový svaz vede také speciální kurz pro bývalé hráče. Všechny 3 výše zmíněné licence jsou zde zkráceny na měsíční intenzivní kurz v reprezentačním centru s následnou 6ti měsíční stáží ve vybraném klubu. Nárok na absolvování takto zkrácených licencí má hráč, který hrál 8 let nejvyšší španělskou fotbalovou soutěž nebo má 5 reprezentačních startů anebo je vítězem olympijského fotbalového turnaje.
První dvě nejvyšší španělské soutěže jsou profesionální a obsahují celkem 122 týmů, třetí nejvyšší liga je poloprofesionální a obsahuje 340 týmů. Celkem je tedy v těchto třech ligách 462 týmů, kde na postu hlavního trenéra musí mít trenér nejvyšší trenérskou licenci, tedy 3-PRO. V roli asistenta stačí trenérovi licence 2-A. U mládeže 14-18 let je na jakékoliv úrovni vyžadována 1-B licence, která je na tuto věkovou kategorii primárně zaměřena.
Mariano Moreno také nastínil velmi úzké propojení španělského fotbalu a vlády, kdy vydobytí si mnoha výhod stálo fotbalový svaz velké úsilí. Fotbal byl povznesen na politickou úroveň takovým způsobem, že za něj politici a vláda sama bojují. Fotbalový svaz má oporu v zákonech, trenérské vzdělání je vládou uznáno jako klasické vzdělání, úspěšní absolventi 3-PRO obdrží dekret podepsaný králem, účastníkům licenčních kurzů mohou být uznány vysokoškolské předměty atd.
Dalším bodem byla metodologie vzdělávání v oblasti techniky a taktiky, kterou prezentoval přední odborník v této oblasti Florez Lozano. Jako nejdůležitější část studia z pozice studenta označil osvojení si taktických a technických vědomostí při nácviku a zdokonalování herních dovedností. Zdůrazňoval zejména rozdíl mezi technikou a taktikou stránkou v tréninkovém procesu.
Nejprve je nutné precizně zvládat techniku herních dovedností, poté se lze věnovat nácviku taktických prvků. Systematický trénink s prvořadým důrazem na taktiku hry (herní systémy, skupinové a týmové pojetí hry) spojenou s výkonem v utkání je tímto zařazován až od 15 let věku do dorostových kategorií. Pro hodnocení metodických výstupů studentů používají lektoři záznamové archy pro detailní hodnocení studenta při vedení tréninkové jednotky.
Student musí být schopen během 8-10 minut připravit 2 cvičení dle zadaného tématu. Lektoři poté hodnotí podle pěti základních kritérií:
(a) vysvětlení a ukázka cvičení
(b) organizace cvičení
(c) exekuce a korekce ve cvičení
(d) řídící schopnosti
(e) písemnou přípravu.
Na nejvyšší úrovni je velice zajímavé ošetření pracovní smlouvy mezi trenérem a klubem, kdy pracovní smlouva je stvrzena na pěti různých úřadech. Je tím zaručena právní ochrana trenéra v případě jeho předčasného propuštění. Klub musí v takové situaci zajistit trenérovi neměnný příjem do konce sezony a sám musí nejpozději do 14 dnů najít nového trenéra.
Pokud některý z těchto dvou bodu nesplní, jsou mu okamžitě uděleny příslušné sankce. Propuštěný trenér však v započaté sezoně nesmí již trénovat v jiném klubu.
Celkový systém vzdělávání trenérů ve Španělsku se svým obsahem praktickým i teoretickým velmi podobá systému vzdělávání u nás. Velké pozitivum španělského systému však spatřuji v důslednosti a neústupnosti ze strany lektorů, zejména v metodických výstupech, kde je pozornost věnována opravdu velmi detailnímu rozboru a přísné korektuře.