Úterní odpolední prostor na stránkách web magazínu trenink.com bude patřit třetí části seriálu autora Milana Holuba, který si již pro čtenáře připravil úspěšný článek Americké léto - pro ty, kteří chtějí trénovat mládež v USA.

Třetí část nového portálu obsahuje překlad některých kapitol úspěšné knihy holandského trenéra Rinuse Michelse, kterému se pro autoritativní styl vedení a tvrzení "fotbal je válka" přezdívalo Generál.

Dnešní část má název Komplexnost fotbalu, popisuje pátou kapitolu knihy a navazuje na první - Teambuilding aneb cesta k úspěchu skrz budování týmu a druhý - Psychologické a taktické aspekty procesu budování týmu článek seriálu.

Kapitola (5)

Vzhledem ke komplexnosti světově nejpopulárnějšího sportu je proces budování fotbalového týmu nesmírně složitým úkolem. Existují čitelné vazby mezi komplexností a požadavky na jednotlivce v dokonale sladěném týmu.

Všeobecně je známo, že "teambuildingu" se stále více věnují organizace v podnikatelské a manažerské sféře. U těch se hůře definují časové a prostorové faktory. Ve sportu jsou jednotlivé zápasy časově a prostorově vymezené a proto lze snáze vyhodnotit úspěšnost.

Složitost "teambuildingu" je mimo jiné dána velikostí týmu. Trenér veslování jistě bude souhlasit, že práce s osmou bude v mnohém složitější než u dvojky bez kormidelníka. Stejně tak hra čtyř proti čtyřem je čitelnější, než když proti sobě stojí dvě fotbalové jedenáctky.

Dalším faktorem je role jednotlivých hráčů v chodu mužstva. Ve vrcholovém fotbalovém klubu se od hráčů vyžaduje jistá všestrannost. Obránci musí umět zaútočit, pro defenzivního záložníka nesmí být problém přejít do rychlého protiútoku a podobně. Jiné sporty takovou všestrannost nevyžadují. V americkém fotbale se na hřišti střídají ofenzivní a defenzivní hráči podle toho, které mužstvo je v držení míče.

Trenéři v mnoha sportech mohou využít "time-out" k přerušení hry. Hokejisté, házenkáři či volejbalisté mohou střídat v průběhu hry. Fotbal oproti tomu je založen na akcích, které na sebe souvisle navazují a byly doby, kdy v Anglii nebylo střídání povoleno ani u brankáře. V žádném jiném sportu není všestrannost hráčů, tak důležitým faktorem jako je tomu v kopané. Vysoká komplexnost, na sebe navazující akce a neustálé změny mezi obranou a útočnou fází přinášejí nepředvídatelné a neustále se měnící situace.

Toto od hráčů vyžaduje znalost hry a herní inteligenci. V americkém fotbale, jako i v jiných sportech, je možné opakovaně nacvičovat předvídatelné (standardní) situace a trenéři rozhodují o způsobech jejich řešení. U těchto sportů řešení předvídatelných situací často rozhoduje. V kopané také máme standardní situace nacvičované pod trenérským vedením, ale jejich vliv na hru je nesrovnatelný například s americkým fotbalem, kde každé mužstvo má více trenérů s různými specializacemi, kteří rozhodují o tom, který z nacvičených způsobů řešení bude realizován. Ve fotbale musí rozhodovat samotní hráči. Americký fotbal tedy nazývám trenérskou sportovní disciplínou zatímco evropský fotbal je disciplínou hráčskou.

V americkém fotbale je to pouze rozehrávač, který může volit řešení situace. Činnosti většiny ostatních hráčů se omezují na provádění předem daných úkolů.

Nepředvídatelnost kopané a průběžné změny v držení míče dělají z každého fotbalisty rozehrávače, který sám musí vyhodnotit situaci a rozhodnout se jak postupovat. Pokud mu spoluhráči svou aktivitou nabídnou více možností řešení, tak hráč musí sám vybrat, co je pro tým v dané situaci nejvýhodnější. Takový hráč musí být technicky zdatný, psychicky odolný, inteligentní, schopný číst hru a tak zvládat neustále se měnící situace. Z těchto důvodů by rozvoj technické a taktické vyspělosti měl být samozřejmostí od útlého věku hráče. Rozvoj mládežnického fotbalu musí být plánovaným procesem.

Skutečnost, že fotbalisté zahrávají míč pouze nohama znesnadňuje jejich spolupráci. U házené či košíkové je přeci jenom snazší dosáhnout přesnosti uvědomělé spolupráce a tak i proto jsou tyto hry předvídatelnější. Nepředvídatelnost ovlivňuje výsledky zápasů ve fotbale více než v jiných sportech a zabraňuje dosažení "bezchybného výkonu".

Dalším rysem je skutečnost, že fotbal je kontaktní sport. Volejbalisty odděluje síť a nedochází k přímému kontaktu mezi hráči. Každý tým má svou polovinu a trenér má více možností připravit řešení předvídatelných situací. Lední hokej je nejrychlejší kolektivní hra, kde se mužstva na malém prostoru střídají v držení puku. Nicméně šest na šest je méně než jedenáct na jedenáct. Nemluvě o tom, že hráči se střídají v krátkých intervalech a při přesilových hrách uplatňují předem nacvičené akce.

Každý sport má svá úskalí, ale komplexností a nepředvídatelností se fotbalu nic nevyrovná. Dalším důvodem může být délka hrací doby. Devadesát minut s minimem přerušování se nedá srovnávat s baseballem či americkým fotbalem, kde po přípravné fázi následuje krátký vzrušující moment po kterém je zase spousta času na odpočinek a přípravu.

Porovnal jsem zde několik sportů, abych ukázal jak komplikované jsou faktory ovlivňující týmovou taktiku. Fotbalový trenér může nacvičit několik standardních situací, ale především musí stanovit základní taktické pokyny, jejichž realizace bude záležet jen na schopnostech hráčů.

Komplexnost fotbalu je dána:

- počtem hráčů
- kombinací individuální kvality a všestrannosti
- hráč musí rozhodovat z několika možností
- hraje se nohama
- při hře dochází ke kontaktu
- délkou zápasu
- rozměry hřiště
- o volbě postupů nerozhodují trenéři, ale hráči.
- plynulostí na sebe navazujících akcí

{moscomment}