"Problematika atletického tréninku, respektive běžecké a kondiční práce z pohledu požadavků na hráče fotbalu, se v tréninku fotbalistů dostává víc a víc do popředí zájmu. A to nejen v průběhu kondiční přípravy na sezonu, ale i v průběhu sezony. Přičemž je třeba mít na paměti, že kondiční práce fotbalisty je dosti odlišná od sportovní přípravy atleta," říká autor dnešního článku Karel Walter, šéfredaktor portálu www.atletickytrenink.cz.Atletický trenér a majitel agentury Walter, působící na poli sportmanagementu, si pro čtenáře portálu fotbalových trenérů trenink.com připravil čtyřdílný seriál s názvem Fotbalová škola běhu.
Třetí díl miniseriálu přímo navazuje na dvě předchozí části Akcelerační rychlost a Fartlek. Výkon fotbalového mužstva během celého trvání hry zůstane stabilní na základě vysoké aerobní obecné vytrvalosti. Od začátku hry hráč využívá na získání energie velký podíl mastných kyselin (z oxidace tuků). Anaerobní látkovou výměnu připojuje jen například při souboji o míč. Tím šetří zásobu energie ve svalech a játrech a ve formě glykogenu ji může ke konci hry, kdy se tempo hry stupňuje, velmi efektivně využít.
Další předností vysoké úrovně vytrvalosti je to, že se může krátkodobě vytvořený vysoký laktát, např. po delším sprintu,při následujícím běhání (bez míče) rychleji odbourat. Běháním se obnoví po překyselení nejrychleji pro fotbal specifická schopnost zátěže.
Jak a kdy vysokou úroveň základní vytrvalosti získat?
Především v přípravném období. K tomu musí fotbalista absolvovat dlouhou zátěž vytrvalosti při nízké až střední intenzitě. Pro rozvoj základní vytrvalosti stejně jako ostatních kondičních schopností se pro dosažení přijatelné úrovně sportovce uvádí minimální doba 4 týdnů. V přípravě fotbalistů na sezonu se však již jeden či dva týdny čisté kondiční přípravy většinou hrají přípravná utkání. Na rozvoj jednotlivých pohybových schopností většinou není čas. Do jisté míry se v tomto ohledu počítá s udržením určité úrovně základní vytrvalosti z předchozího hracího období.
V dlouhém období zápasů se většinou aerobní zátěž vytrvalosti stabilizuje 2–3x týdně výkony při samotných zápasech. Rozvoj obecné vytrvalosti by však alespoň v těch prvních dnech zahájení neměl chybět a tvoří základní stavební kámen, na kterém se pak staví celá sezónu. Teprve až na určitou úroveň základní vytrvalosti můžeme začít stavět rozvoj dalších pohybových schopností...
Vytrvalostní výkon se dělí do více rozsahů dle koncentrace kyseliny mléčné v lidském těle.
Všeobecně se označuje zátěž jako:
aerobní - laktát v krvi nepřesahuje 2 mmol/l
aerobně-anaerobní - při koncentraci laktátu 2 až 4 mmol/l
anaerobní – při koncentraci laktátu přes 4 mmol/l
extrémní anaerobní - při koncentraci laktátu 10 mmol/l
Jednotlivé rozsahy:
Regenerační a kompenzační trénink – laktát 1,5 mmol/l
- např. regenerační plavání
Základní trénink vytrvalosti I – laktát 1 až 2 mmol/l
- např. vytrvalostní běh až 60 min nebo jízda na kole přes 2 hodiny
Základní trénink vytrvalosti II – laktát 2 až 3 mmol/l
- např. fartlek až 45 minut nebo různé formy hry s míčem
Základní trénink vytrvalosti III – laktát 3 až 6 mmol/l
- např. rychlý tempový běh do 5 km s tepovou frekvencí cca 160 tepů/min
- různé formy hry s míčem
Speciální rychlostně-vytrvalostní trénink zaměřený pro zápas – laktát přes 6 mmol/l
- opakované rychlé úseky s různou formou intervalu
- různé formy hry s míčem
V rámci kondičního tréninku pro nadcházející sezonu je třeba také zmínit tzv. testy připravenosti, kterými zjišťujeme úroveň pohybových schopností hráčů před sezonou. V běhu na 30 metrů se zjišťuje úroveň rychlostních schopností hráčů, v běhu na 400 metrů úroveň rychlostní/speciální vytrvalosti, v běhu na 3000 metrů úroveň obecné vytrvalosti, u pětiskoku se zjišťuje úroveň odrazové síly.
Výsledky nám poslouží ke zhodnocení aktuálního stavu připravenosti hráčů, na základě které jsme schopni určit, kde jsou největší rezervy. Na tu či onu složku přípravy se pak v následujícím tréninku můžeme zaměřit. Kontrolní testy se mohou provádět několikrát ročně.
Doporučená tělesná připravenost hráčů:
Úroveň 30m (s) 400m (s) 3000 m (min:s) Pětiskok (m) 1. liga 4,0 56,0 10:30 14,50 2. liga 4,1 59,0 11:00 14,00 3. liga 4,2 62,0 11:30 13,50
V absolutních ukazatelích se fotbalisté 1. ligy od fotbalistů 2. ligy podstatně neliší. Hráči třetí ligy zaostávají vůči hráčům první a druhé ligy již značně. V nižších soutěžích jsou také daleko více znát rozdíly mezi jednotlivými hráči týmu.
{comment}

Rychlostní a akcelerační schopnosti představují v moderním fotbale klíčový výkonnostní faktor, který často rozhoduje o úspěchu jednotlivce i celého týmu. Systematické testování rychlostních parametrů umožňuje trenérům objektivně posoudit aktuální úroveň hráčů, sledovat jejich vývoj a cíleně upravovat celé tréninkové procesy nebo konkrétní rychlostní cvičení. V současné době existuje široké spektrum testů, od jednoduchých lineárních sprintů po komplexní multidimenzionální protokoly, které simulují specifické herní situace ve fotbale.
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu.
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni.
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.