Klasické a velice často používané průpravné cvičení Non-stop attack je zaměřeno na dva základní oblasti - přesné a technicky správné centrování míčů do pokutového území na nabíhající hráče a na správný výběr místa a efektivní zakončení hlavou nebo nohou.
Toto herní cvičení je určeno pro 8 až 14 hráčů prakticky věch věkových kategorií.

Cíl průpravného cvičení:
Cílem tohoto herního cvičení je zlepšit techniku, přesnost a načasování centrovaných míčů a schopnost nabíhajících míčů najít si vhodný prostor k zakončení a naučit se tyto vyložené situace efektivně proměňovat.
Popis průpravného cvičení:
- herním prostorem je hřiště o hloubce 30-40 metrů
- na koncových čarách jsou umístěny přenosné branky s brankáři
- mužstvo je rozděleno na dvě barevně odlišená družstva po šesti
- hráči jsou rozmístěni podle diagramu
- centrující hráči se vždy po dvou kopech mění, nabíhající dvojice hráčů se mění po každém pokusu
- po sérii pokusů (20,30) si družstva vymění branky
Varianty:
- v prostoru každého pokutového území je jeden nebo dva obránci
- nabíhající hráči mění branku po každém pokusu
- kopající signalizují zda míč budou kopat na přední nebo na zadní tyč
- nabíhající hráči si při náběhu vyměňují místo
- u přípravek je možné centr nahradit autovým vhazováním nebo výhozem druhého brankáře
Vyzkoušeli jste toto cvičení v praxi? Jaké s ním máte zkušenosti a možné varianty? Diskuze


Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu.
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni.
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.