Kruhový trénink je komplexní forma tréninku vytrvalostní síly, který lze velmi úspěšně a kreativně využít i ve fotbalovém tréninku. Kruhový trénink je vhodný pro všechny věkové kategorie, výkonnostní úrovně i různou úroveň pohybových schopností hráčů zapojených do tréninku. Tento typ tréninku umožňuje zaměřit se na komplexní posílení svalových skupin, případně cílit pouze na některé svalové skupiny. Lze toho docílit vhodným výběrem cvičení, jejich kombinaci a řazením. Obecně lze říci, že kruhový trénink je zaměřen na rozvoj tělesné zdatnosti, elementární síly, silové vytrvalosti, aerobní vytrvalosti a koordinace. Kruhový trénink v letní nebo zimní fotbalové kondičnípřípravě slouží především k rozvoji kardiorespiračních a silově vytrvalostních schopností.  

Kruhový trénink se ve fotbalovém tréninku dá využít v rámci hromadné/týmové organizace, ale je možné zvolit skupinovou formu nebo ho zařadit do individuálních tréninků, například jako součást předsezónních příprav nebo návratu po zranění nebo nemoci. Organizace a systém kruhového tréninku spočívá v relativně rychlém střídání stanovišť, které jsou uspořádány v logickém pořadí s cílem dosáhnout konkrétního cíle, v podobě stanovené intenzity, délky i techniky provádění. 

Poločasová přestávka a komunikace s realizačním týmem a hráči v jejím průběhu je ve fotbale, narozdíl od hokeje, basketbalu nebo florbalu, klíčovým okamžikem, kdy má trenér šanci zareagovat na výsledek a vývoj utkání, taktiku soupeře, počasí a stav hrací plochy nebo ovlivnit psychiku hráčů pro druhou polovinu utkání.      

V nedlouhém období patnácti minut je potřeba co nejefektivněji komunikovat a plánovat a to jak v rámci trenérského týmu, tak s jednotlivými hráči a celým týmem. Komunikací je myšleno jak předání pokynu, plánu pro druhou část zápasu a rad hráčům, ale ještě předtím i získání zpětné vazby od kolegů z realizačního týmu a od hráčů. Nedílnou součástí poločasové přestávky je motivace hráčů a usměrnění jejich emocí.   

Každý fotbalový trénink je z metodického hlediska organizován určitou formu. Metodicko-organizační formu, jednotlivých cvičení nebo celých sérii a bloků cvičení, je možné rozdělit z hlediska vytvořených podmínek za kterých cvičení probíhá a o toho, jakou činnost trénující hráči během cvičení nebo her provádí.

Za vytvořené podmínky cvičení je možné považovat velikost hrací plochy, počet hráčů, rozestavení, organizaci cvičení, cirkulaci a pohyb hráčů během cvičení. Obsah činnosti kterou hráči provádí může a nemusí být limitován přítomností soupeře, může probíhat v předem stanovených nebo naopak podmínkách proměnlivých.    

Neustále kolem sebe slýcháváme, že naši hráči zaostávají, ve všech věkových kategoriích, za fotbalovými velmocemi především v řešení útočné situace jeden na jednoho.

Cílem tohoto příspěvku je poukázat na možná řešení těchto situací ve třech základních postaveních tak, jak je můžeme pozorovat při samotném utkání – soupeř v bočném postavení, soupeř v čelném postavení, postavení zády k soupeři.

Článek pro portál trenink.com zpracoval Štěpán Havránek, který problematiku konzultoval s PaeDr. Jaromírem Votíkem, autorem knih "Trenér fotbalu UEFA B licence" nebo dalších Trenér fotbalu UEFA C licence a Fotbalová cvičení a hry na které již dříve vyšly recenze.

Určujícími kritériemi pro rozlišení formy tréninkové jednotky je počet hráčů zapojených do tréninku, cíle které v tréninkové jednotce sledujeme a které chceme dosáhnout, vztahy a rozsah spolupráce mezi realizačním týmem a hráči. Současně je třeba zohledňovat formu spolupráce mezi hráči navzájem.

To jakou formu a jak často ji v tréninku využívat je závislé na věkové kategorii, výkonnostní úrovni a podmínkách ve kterých trénink probíhá. Zohledňovat je třeba především roční období, počasi, místo a stav povrchu kde trénink probíhá, množství a typy tréninkových pomůcek a především pak množství členů realizačního týmu, kteří jsou k dispozici během tréninku.