Teorie: Rady a tipy pro poločasovou přestávku

Podrobnosti
Vzdělávání trenérů
Zobrazení: 4091

Poločasová přestávka a komunikace s realizačním týmem a hráči v jejím průběhu je ve fotbale, narozdíl od hokeje, basketbalu nebo florbalu, klíčovým okamžikem, kdy má trenér šanci zareagovat na výsledek a vývoj utkání, taktiku soupeře, počasí a stav hrací plochy nebo ovlivnit psychiku hráčů pro druhou polovinu utkání.      

V nedlouhém období patnácti minut je potřeba co nejefektivněji komunikovat a plánovat a to jak v rámci trenérského týmu, tak s jednotlivými hráči a celým týmem. Komunikací je myšleno jak předání pokynu, plánu pro druhou část zápasu a rad hráčům, ale ještě předtím i získání zpětné vazby od kolegů z realizačního týmu a od hráčů. Nedílnou součástí poločasové přestávky je motivace hráčů a usměrnění jejich emocí.   


Tipy na teoretické články:


Pokusili jsme se pro čtenáře portálu www.trenink.com připravit rady, tipy a doporučení pro poločasovou přestávku. Nejedná se o univerzální, vždy fungující návod, ale o inspiraci jak se o poločasové přestávce chovat a jak ji efektivně využít pro ovlivnění hráčů do druhého poločasu.

 

1. Efektivně pracujte s časem

Poločasová přestávka má délku trvání patnáct minut a obvykle minutu až minutu a půl trvá než se dostanete ke kabině. Stejně tak musíte počítat s tím, že se potřebujete dostat na lavičku před začátkem druhého poločasu. Reálně tedy pracujeme s časem okolo 10-12 minut, kdy komunikujete s hráči a ostatními členy realizačního týmu. 

Především u začínajících trenérů je třeba aby si uvědomili, že poločasová přestávka není testem, zda dokážou mluvit 12 minut v kuse! 

 


2. Poločasová komunikace 

Nechoďte hned po poločase do kabiny. Nechte hráče vydechnout. Dejte jim prostor, aby měli možnost si vyříkat věci mezi sebou, aby si vzájemně vysvětlili řešení některých situací, možné varianty nebo poznatky o soupeři. Během této doby mají hráči prostor nechat se ošetřit, zatejpovat, případně konzultovat zdravotní problém s lékařem nebo masérem. Hráči během celé přestávky mohou doplnit tekutiny, tak aby dodrželi dohodnutý pitný režim.  
 
Trenéry by si vždy na začátku přestávky měl promluvit se svými asistenty a členy realizačního týmu a získat od nich zpětnou vazbu o prvním poločase, případně i jejich pohled hru týmu a jednotlivců ve druhém poločase. Jaký bude plán na druhou polovinu? Kde nás zaskočil soupeř? Kde jsou jeho slabiny? Na co se připravit ve druhé polovině a co za informace je třeba předat hráčům? 
  
Je třeba se zaměřit na technickou, taktickou nebo psychologickou stránku? Byl tým již v této situaci? Dokázal ji vyřešit? Může nám předchozí zkušenost z utkání nebo z tréninku pomoci ve druhém poločase?

Po vyjasnění těchto otázek již má trenér dostatek informací, aby se rozhodl jakým směrem chce tým pro druhý poločas vést. Komunikace s hráči může být buď individuální, skupinová, týmová nebo kombinovaná. Během komunikace s hráči je klíčem porozumět jim, pochopit v jakém stavu jsou a co zrovna v tomto konkrétním okamžiku potřebují. Zde samozřejmě mají obrovskou výhodu trenéři, kteří s tým pracují déle.  

Individuální komunikace s jednotlivými hráči je především o tom, abyste si vyjasnili, co je od nich v další hře vyžadováno, na co by se měli ve druhé části zaměřit a potvrzení si, že všemu co po nich chcete rozumí. U skupinové komunikace obvykle jde o hráče, kteří při hře - ať už v útočné nebo obranné fázi - spolu spolupracují nebo podporují. Typicky se jedná o obrannou řadu třeba se záložníky, kteří mají defenzivní úkoly, hráči kteří brání standardní situace nebo útočníky.

U týmové komunikace je třeba, aby sdělení hráčů bylo jednoduché, jasné a srozumitelné. Obvykle bývá dobré se řídit heslem méně je více. Pokuste si pro týmovou komunikaci vybrat 2-4 nejdůležitější aspekty, které chcete akcentovat a zdůraznit.Měníme výchozí rozestavení? Jako vysoko presujeme? Jak hluboko stavíme obranný blok? Jakou standardní situaci zahrajeme? Kteří z hráčů soupeře je třeba přednostně hlídat? 

U dobře fungujících kolektivů by si na konci týmové komunikace měli své říct zkušenější hráči. 

 

 

3. Realizační tým 

Fotbal je týmová hra a realizační tým by měl být skutečně týmem. Je třeba si uvědomit, že trenér není Superman ani Kapitán Amerika.

Využijte své asistenty, delegujte na ně kompetence a zodpovědnost. Například na analýzu řešení vlastních a soupeřových útočných a obranných standardních situací, chování obrany soupeře v některých situací, typických přechodů z obrany do útoku, způsob řešení autových vhazování. Každý z členů realizačního týmu by měl znát svou roli pro poločasovou přestávku.  

S vedoucím týmu vyřešte případné poločasové střídání (výměna hráčů, zranění).

 

Dobré rady pro trenéry:

- minimálně řešte co se stalo, pouze v případě systémových chyb
- veďte hráčů k tomu, aby zvládli druhý poločas a co mají dělat, aby tým byl úspěšný
- rozdělte si kompetence a role, abyste využili celých 12 minut přestávky
- uvědomte si, že i trenér soupeře bude reagovat na první poločas a počítejte s tím
- chtějte po hráčích to, co si již vyzkoušeli v tréninku, v čem jsou jistí co mají dělat
- dávejte si velký pozor na to, jakým tónem v kabině hovoříte a jakou máte řeč těla, aby vám hráči věřili
- vždy se utvrďte, že hráči rozumí tomu co po nich chcete a vyžadujete
- buďte při komunikaci s hráči optimistický, kdo nehoří nezapálí
- vytvořte si model komunikace, na který si hráči zvyknou a neměňte ho.
 
 

TIP REDAKCE