Tuto neděli přináší magazín fotbalových trenérů trenink.com druhou a poslední část exkluzivního rozhovoru se současným trenérem nováčka Gambrinus ligy FK SIAD Most, kterého ještě před začátkem soutěže zpovídal Kamil Turoň.

Mostecké druholigové fotbalisty dovedla do nejvyšší soutěže obrovská osobnost československého fotbalu - Přemysl Bičovský. Více se tomto, mimo jiném nejlepším ligovém střelci ročníku 1974, bývalém výborném fotbalistovi a současném trenérovi, který poprvé vstupuje do I. ligy jako hlavní trenér, dozvíte v rozhovoru který poskytl redaktorovi web magazínu trenink.com.

Používáte k tomu Sporttester?

Ne. Nepoužíváme.

A jak pokračujete dál?

Ten poslední denní trénink děláme posilovnu, Honza je s jednou polovinou v posilovně, kde je tak devět pracovišť, a kluci posilují v intervalech, s 50-ti sec. nebo 45ti sec. pauzou a dělají tam dvě kola po těch devíti stanovištích, no a já mám druhou skupinu, jsme na hřišti, máme medicinbaly nebo vyloženě cviky na zpevňování a posilování trupu.

A asistent?

Ta posilovna je se zátěží, to co říkal Přemek (Bičovský - pozn. autora), je se zátěží maximálně kolem 30-40% maximální zátěže, to znamená, že se jedná o švihový cvičení spíš, o dynamické cvičení, ne maximální zátěž.

Švihadlo, takové ty věci?

Ty máme pravidelně na na dopoledním tréninku na soustředění, patnáct minut celkem. Děláme to tak, že máme 5x po minutě, kdy posledních 10 vteřin je vyloženě maximální rychlostí.

To znamená, že tento týden soustředění běží asi v těchto kolejích?

Úplně přesně takhle, prostě ty dny, kromě pokud není během toho soustředění utkání,jako když jsme hráli s Příbramí. Takže jsme to dopolední trénink jsme trošku víc přitvrdili proti normálnímu , odpoledne jsme vypustili potom posilovnu.

Jak takový trénink vypadá před zápasem, budeme se bavit zhruba čtvrtek, pátek, když se hraje v sobotu mistrovské utkání?

Takže máme vždy dva dny před zápasem volný den a ten poslední předzápasový trénink se nemění. Začalo se nám dařit, jedním způsobem, který jsme začali trénovat, tak hráči sami potom vyžadovali ten stejný trénink, protože jsme všichni asi pověrčiví,jak hráči,tak i tréneři, prostě muselo to být na stejnou branku, na stejný polovině, musel to být ten předzápasový rituál, pořád stejnej. To znamená, že jsme se rozcvičili, pak tam byla startovní rychlost, 10 x 10 startů z různých pozic, aby tam byla průpravná hra, hrajeme na udržení míče, dvakrát tři minutky přibližně na čtvrtině hřiště. Pak máme střelbu po centrech, hráči musí dát do určitého času určitý počet gólů. Je to soutěž mezi gólmanama nebo hráčema.

Dáme si pár standardek, pak hrajeme na 1/2 hřiště na dvě branky, když se daří, musí to být na stejnou branku, prostě takový rituál na který se věří ....

Před mistrovským utkáním nacvičujete standardní situace, kolik hráčů do toho zapojujete, kolik máte takových standardních situací připravených, jak obranné, tak útočné?

Tak děláme to spíš, že se staráme hlavně o ty útočné standardní situace, protože jsme mančaft vyloženě ofenzivně orientovaný a zúčastní se toho ti hráči, kteří do toho jdou i během toho utkání, to znamená šest sedm lidí, druhá skupina lidí,to jest druhá skupina mančaftu je s Honzou, který má střelbu.

U těch standardních situací: máme tak čtyři nacvičené rohy, to mají asi všechny ligové oddíly, co se týče trestných kopů, tak je tam těch situací trošku víc, je to těch pět,šest. Pak je to ale moje zkušenost, ještě hráče,že pokud jsme tyhle standardní situace pořád trénovali, tak jsme gól nikdy nedali, pak jsme je cvičit přestali a góly začaly padat. Takže my to děláme určitou dobu a pak zase toho necháme. Tak se to prostě střídá, je to otázka citu, kdy to nechat být a kdy do toho zase znovu vlítnout, a je to otázka, kdy se daří.

Asistent Štefko: Doplním jenom, že trenér dává taky na invenci hráčů, tam jsou tvůrčí hráči, takže sami si třeba něco vymyslí, takže trenér dává těm hráčům možnost se realizovat.

Takže nejste typ trenéra, který řve z lavičky ,,Honzo běž k tomu" a tak dál jak to často slycháváme?

Ale no tak, někdy člověk na některé hráče musí zařvat, ale speciálně tady u nás je to mančaft, že tam je několik hráčů, kteří jsou prostě fotbalovým myšlením nadprůměrní. Myslím jako dost nad průměrem myšlení a vzhledem k těm fotbalovým věcem. Takže člověk musí mít na tyhlety hráče trošku jiný měřítko. Když si oni vymyslí nějakou věc, že někdy na tý lavičce člověk skáče, že si vymyslí vyloženě kravinu, to člověk musí skousnout, to už nejde jinak.

Protože zase jindy vymyslí tu věc, že se nám to všem moc líbí. Já říkám, já jsem prostě ten trenér, který hráčům dává do ofenzívy všechnu volnost. Nutit hráče do defenzivy, to musí být, to jsou jasné věci, které jsou dané, co se týče dopředu, to musí být kreativní a musí se snažit obejít hráče.

Asistenta Štefko: Myslím, že trenér Bičovský je v tomto velmi volně smýšlející tréner, neznám zase samozřejmě tolik těch trenérů, myslím si, že je na něm velmi pozitivní to, že hráče příliš nesvazuje taktikou a nechává je hrát, protože má myslím dost kvalitní hráčský kádr, takže ti hráči mají hodně volnosti dopředu, samozřejmě má to určitá pravidla. Zkracujeme samozřejmě hru dozadu, ale myslím si, že tohle z mančaftu dokázal vyždímat hodně tím, že je nesvazoval příliš taktikou a ti hráči mu to vrátili.

Jmenoval by jste nějakého hráče, s kterým se velice dobře pracuje a naopak hráče, který je spíše problémový něco typ Šimáka?

Tady prostě takový žádný typ jako Šimák není. Tady s těma klukama se pracuje velmi dobře, můžu říct, že jsou prostě fotbalisti, dost lidí nás varovalo před angažováním Siegla, Novotného, přitom tihle kluci jsou momentálně tahouni mančaftu a klobouk dolů před nimi v jejich věku, přístupem k tréninkům, k zápasům, ke všemu, klobouk dolů. Ale jako fotbalista, který vůbec vyčnívá nade všemi svojí fotbalovostí, je Pilař. Prostě to je fotbalista, který svým fotbalovým uměním a svým fotbalovým myšlením vyčnívá nade všechny. Doufám, že ve zdraví přežije tu první ligu, protože sami jste viděli, co s ním prováděli tady teď s Příbramí, jak ho mydlili. Když to přežije, tak myslím, že to bude objev první ligy.

Když se vrátím do Vašich hráčských let, který trenér Vám asi tak dal nejvíc? Tak se to dá brát z pozitivního a negativního hlediska.

Samozřejmě byl to asi trenér , který mě do toho všeho už v 17 letech vytáhl, a dal mi šanci hrát v 17 letech 1. ligu a to byl pan Rýgr v Teplicích,potom to byl pan Vejvoda v pražské Dukly a byl to i pan Pospíchal, jak z negativního tak i pozitivního hlediska. Dělal spoustu věcí, které mě jako hráči hrozně vadily. Ale co se týče, trénování, sestavování mančaftu a shánění posil, tak to bylo od něj perfektní. Myslím, že je škoda,že se těch titulů neudělalo více, protože mužstvo bylo v té době vynikající.

Jak vidíte své šance jako nováček v první lize, říká se, že první rok je pro nováčka vždycky dobrý a horší je ten druhý rok?

My máme cíl, abychom se hlavně zachránili, to je prvotní cíl, protože v Mostě nikdy první liga nebyla, takže ta záchrana je pro nás velmi důležitá, ale já tomuto mužstvu věřím a jsem přesvědčen, že bychom se měli pohybovat někde uprostřed tabulky. To mužstvo je opravdu kvalitní, je herně na tom velmi dobře a je otázka, jestli nás nechají hrát všichni kolem. Nemyslím jako jenom soupeři, ale celé okolí toho fotbalu.

Děkuji za rozhovor a přeji další úspěchy {moscomment}