Po delší době přinášíme na stránkách web magazínu fotbalových trenérů trenink.com exkluzivní trenérský rozhovor, tentokrát s trenérem Slovanu Liberec Vitězslavem Lavičkou, kterého zpovídal Kamil Turoň.

Vítězslav Lavička je dlouholetým hráčem pražské Sparty, který se po konci kariéry dal na trenérskou dráhu. V letech 1995 až 1997 vedl Chrudim ve druhé lize, pak přišel do Sparty. Nejporve dělal asistenta Zdeňkovi Ščasnému, pak Ivanu Haškovi a Jaroslavu Hřebíkovi. Toho v dubnu 2002 vystřídal na místě hlavního kouče, ale k titulu tým nedovedl a musel skončit.

Brzy přesídlil na Žižkov, s nímž vybojoval třetí místo v lize. Přesto byl po šesti kolech v další sezoně propuštěn. V lednu 2004 přijal nabídku na asistenta v Liberci, ač ho do Japonska lákal Ivan Hašek. Po odchodu kouče Grigy v červnu 2005 se Lavička stal hlavním trenérem.

Chtěl bych se zeptat na vaše trenérské začátky, kde jste působil, v jakých zhruba třídách, na vaše trenérské vzdělání?

Pokud se ptáte na posloupnost mého trenérského vzdělání, tak já jsem si ještě v době, kdy jsem byl aktivní hráč, tedy od doby, kdy jsem působil v Bohemce, tak jsem si vystudoval trenérskou licenci A, druhou nejvyšší licenci a protože v té době jsem byl zraněný, tak jsem měl možnost se tomu věnovat, ale zajímalo mě to, měl jsem v úmyslu už potom po skončení hráčské kariéry pokračovat v trenérství.

V Chrudimi jsem jeden a půl roku působil jako hráč, ale zároveň jsem si dělal nejvyšší trenérskou profilicenci, po jejím skončení, vlastně ještě v rámci, když jsem studoval, tak jsem vlastně začal působit nejdřív jako asistent a potom jsem později převzal přímo Chrudim, to byla tehdy druhá liga, jako hlavní trenér.

Po roce v Chrudimi jsem dostal nabídku do Sparty, tehdy trenér Chovanec šel k národnímu mužstvu a Zdeněk Ščasný, jako tehdejší asistent ve Spartě šel jako hlavní trenéra já jsem přišel jako asistent. Ve Spartě jsem strávil asi 4 1/2 roky , nejdřív se Zdeňkem Ščasným, jako asistent, potom s Ivanem Haškem, do třetice s Jardou Hřebíkem, potom Jarda, když byl v průběhu úspěšné pohárové sezóny, na jaře odvolán, tak jsem sezónu dokončoval jako hlavní trenér.

Po skončení smlouvy ve Spartě, jsem dostal nabídku od Viktorky Žižkov, jako hlavní trenér a tam jsem strávil jednu sezónu a 6 kol v té další. Hráli jsme 3. třetí místo, což si myslím, že byl dobrý úspěch, to bylo v sezoně 2002/03 a v poháru UEFA přes předkolo proti San Marinu a v 1. kole jsme přešli Glasgow Rangers a ve 2. kole nastoupili proti Real Betis Sevilla, na který jsme už nestačili. V té následující sezoně potom v 6. kole jsem byl odvolaný. V situaci, kdy jsme v úvodních 6 zápasech hráli čtyřikrát venku a měli jsme 6 bodů na kontě. Postoupili jsme do poháru UEFA. V lednu následujícího roku jsem dostal nabídku, společně se Standou Grigou tady v Liberci, tu nabídku jsem přijal.

Dorosteneckou a žákovskou kategorii...?

Neměl jsem tu možnost, začal jsem hned na úrovni dospělých.

Byl jste někde na zahraniční stáži?

Byl jsem na zahraniční stáži, myslím si, že je to hodně dobrá a důležitá věc pro trenérskou praxi a ty profilicence jsme absolvovali, trenérskou stáž na Bayern Mnichov.

Co vám to asi tak dalo?

To co jsem říkal. Rozšířilo mi to obzor a získal jsem nové zkušenosti, viděl jsem způsob práce ve velkoklubu a mohl jsem porovnávat s tím, co je tady.

Vzal jste si z toho něco i v současném trénování?

Určitě.

Myslím tím v rámci objemu tréninkové jednotky, že děláte něco jinak než třeba jste se učil.

Ne.

Je to tedy všude stejné?

Neříkám, že je to všude stejné, ale hodně podobné, určitě každý trenér má svůj rukopis, ale netvrdil bych, že když se bavíme konkrétně o téhle stáži na Bayernu a v porovnání s tím, co se dělá tady u nás, takže v tom nějaký zásadní rozdíl nevidím.

Řekněte mi, čím je to, že Liberecký mančaft šlape tak, jak šlape, i přesto, že odešlo tolik hráčů do Sparty?

Velice důležité jsou vztahy, ty vytvářejí atmosféru. Tohle tady v Liberci funguje. Mám z toho zatím velmi dobrý dojem.

Takže pokud třeba lákáte do Liberce nějakého hráče, zjišťujete si informace, jaký je, atd.? Jak charakter, tak i v tréninku a zápase?

Určitě. Tady v Liberci, nechci tvrdit, že se pracuje koncepčně a pokud se rozhodneme na nějakém postupu náš kádr posílit, tak určitě si nejdřív toho hráče vytipujeme, sledujeme ho nějaký čas, zjišťujeme si nejenom jeho výkonnost na hřišti, ale i to, jak se chová na hřišti.

Když se zeptám na otázku brankářů, rozhodujete se sám nebo dáte hodně na to, co vám řekne trenér brankářů?

My tady pracujeme týmově a týmově mám na mysli nejenom hráčský kádr, ale i ten trenérský, to jsem už říkal. Samozřejmě máme tady kvalitního trenéra brankářů Milana Veselého, který přišel teď v průběhu léta, před tím tady působil taky neméně dobrý Libor Macháček, takže s těmi lidmi tuto otázku zákonitě konzultuji. Respektuji jejich názor, ale samozřejmě to poslední rozhodnutí je na mě.

Když říkáte, že panují velice dobré vztahy v kabině mezi vámi, hráči, atd. z rozhovorů s jinými trenéry jsem se dozvěděl, že třeba hráči mají různé rituály, které nechtějí měnit, tzn. někdo vychází jako první, někdo jako poslední, děje něco podobného i v Liberci?

Tak určitě každý, nebo alespoň většina hráčů má nějaký svůj rituál, já je respektuji a nechci nějakým zásadním způsobem lámat cokoliv přes koleno nebo zakazovat jim to.

Mluvíte konkrétně?

Teď si nevzpomínám, ale určitě, když se zeptáte hráčů, tak vám řekne skoro každý..

Já myslel, že přijdou sami a řeknou: Trenére, pátek odpoledne, hraje se v sobotu, my chceme trénovat tyhlety standardky...

Takhle to u nás nechodí.

Vycházíte hodně ze zkušenosti jako prvoligový hráč, co jste vy trénoval, , tzn. třeba v zimě přípravě samozřejmě fotbalisti nemají rádi běhání,ale každý ví,že bez toho to nejde. Vycházíte tady z těch poznatků hodně a snažíte se spíš hráčům dávat do tréninkové jednotky hodně prvků s míčem?

Samozřejmě se mi hodí to, že jsem v minulosti jako hráč působil, takže ten pohled, dokáži si to představit z té hráčské strany, ale není to tak, že bych sázel jenom na svoji hráčskou minulost, snažím se zdokonalovat jako trenér pořád a co jste se ptal na tu přípravu s míčem, ta příprava by měla být vyvážená, stejně tak jako hra na hřišti. Snažím se, aby těch prvků v té přípravné fázi, pokud se bavíme o přípravě, tak aby jich pokud možno co nejvíc bylo s balónem, to je pravda.

Kolikrát v týdnu děláte standardní situace?

Standardní situace děláme pravidelně, je to součást týdenního trénink. mikrocyklu.

Vaše trenink.jednotky trvají řekněme mezi 60-90 minutami?

Kolem těch 90 min.Pokud je to ta předzápasová, bývá samozřejmě kratší celekm asi 60 minut.

Kolik času na tréninku u vás zabere strečink?

Myslím si, že je to hodně důležitá součást, co se týče zapracování do zátěže. a jednak je to prevence proti zranění.

Časově asi tak 10-15 minut?

Ano,ale 1-2x týdně věnujeme strečinku a kompenzačním cvikům více času.

Kolikrát opakujete během tréninku jednotky?

Během tréninkové jednotky v každém bloku, který ukončíme, tak máme proloženou krátkou část strečinku.

Video. Jak u vás funguje? Pro hráče samozřejmě.

Práce s videem je nedílnou součástí naší práce. Máme tady dobrou projekci a vlastně si natáčíme každý zápas. . Takže my tréneři si nejdřív záznam prohlédneme, sestřiháme a potom děláme hodnocení.Nemám ve zvyku hodnotit utkání,aniž bych si ho nejdříve znovu neprohlédl na videu.

Konec první části ... {moscomment}