Sdílejte:

Twitter

V seriálu rozhovorů na stránkách trenérského portálu www.trenink.com se pokoušíme otevřít debatu k tématům, která by měla zajímat trenéry jak v klubech na všech výkonnostních úrovních, tak u různých věkových kategorií.

V dnešním rozhovoru na otázky odpovídá Jiří Formánek, trenér který působil jak u mládeže, tak u dospělých od divize po druhou ligu. V současné době je editorem stránek www.trenink.com.

Cílem tohoto článku je pomoci především začínajícím, ale i zkušeným fotbalovým trenérům se sportovní fotbalovou přípravou dětí předškolního věku, případně dětí mladšího školního věku.

Snahou autora je povzbudit trenéry pracující s dětmi této věkové kategorie v boji s konkurencí, kterou přináší současná doba, především v podobě počítačů, počítačových her, ale i další pestré nabídky možného vyžití pro sportující mládež.

Zaměřím se na dvě věkové kategorie, které jsou rozděleny zásadním zlomem v životě každého dítěte, tedy vstupem do školy. První kategorie jsou předškolní děti ve věku 3-6 let, druhá kategorie jsou děti mladšího školního věku přibližně ve věku 6-8 let, maximálně do třetí třídy základní školy.

1. Vývoj pohybových schopností dětí

Vývoj v mladší věkové kategorii (3-6 let) je dynamický a postupuje velmi rychle. Všichni jsme si vědomi toho, že základním faktorem vývoje jsou přibývající měsíce a roky, ale nezanedbatelný vliv má i prostředí, ve kterém se děti pohybují. Pohybové schopnosti u čtyřletých dětí se mohou významně lišit, podle toho jak jsou vychovávání, kde a jak si hrají.

Zajímavostí například je, že až kolem čtvrtého roku života je dítě schopno bezpečně zvládat stoj na jedné noze nebo je schopné stabilně chodit po špičkách. Stejně tak skok s rozběhem, který má smysl, zvládnou až čtyřleté, pětileté děti.
Pro fotbalovou přípravu je důležité, že již této věkové kategorii jsou děti schopny kopat do míče, především ti pětiletí. Předtím se jedná spíše o posouvání míče.

Pro starší věkovou kategorii (6-8 let) je zásadním zásahem do života povinnost školní docházky. Pohybové schopnosti jsou závislé na funkci nervosvalové soustavy, na růstu kostí a svalstva. Na zdokonalování pohybových schopností má vedle intelektuálního vývoje vliv i různé formy povinné i nepovinné tělesné výchovy. Velice oblíbené v tomto věku jsou hry, které mají jasně a srozumitelně stanovená pravidla.

Typickým znakem této věkové kategorie je nadbytečnost pohybu, proti úspornosti, která je zřetelná u dospělých.

Zajímavosti u této věkové kategorie je fakt, že u sedmi a osmiletých dětí problém provádět složitější pohyby, ale děti jsou limitovány psychickým vývojem. Právě proto dochází nejintenzivnějšímu rozvoji koordinačních schopností mezi osmým a desátým rokem, často se tomuto období říká zlatý věk koordinace.

2. Příprava ve fotbalových školičkách

Fotbalový tým dětí ve věkové kategorii předpřípravek (fotbalových školiček) má svá pravidla, zákonitosti, zvláštnosti a specifičnosti. Je třeba volit zcela odlišný přístup, proti týmům starších věkových kategorií.

Prvním zásadním rozhodnutím je počet hráčů, kteří budou zapojeni do tréninku, respektive do tréninkové jednotky. Z toho je třeba odvodit kolik trenérů se jim bude věnovat. Z mých zkušeností je zřejmé, že při počtu větším jak deset dětí na jednoho trenéra, dochází k rapidnímu poklesu úrovně tréninkové jednotky a z trenéra se stává pouhý vychovatel s odpovědností. 

Setkal jsem se s názorem některých trenérů této věkové kategorie, aby součástí realizačního týmu byla žena, která si podle jejich názoru dokáže k dětem vytvořit proti muži bližší, mateřský vztah. Dle jejich názoru má žena-trenérka mnohem blíže k rodičům děti, kteří v ní mají větší důvěru. Prakticky jsem si takové složení týmu nikdy nevyzkoušel. Za prospěšné považuji, pokud žena působí v pozici vedoucího týmu.

Prvořadým úkolem u této věkové kategorie je naučit se s nimi komunikovat v průběhu tréninku. S dětmi je třeba mluvit stručně, srozumitelně a jednoduše. Pokud vysvětlujeme nějaké cvičení nebo je upozorňujeme na chyby, vždy je dobré popis doplnit praktickou ukázkou. V průběhu her a cvičení je dobré hráče povzbuzovat a pozitivně motivovat.

Dalším specifikem vedení týmu této věkové kategorie je téměř stoprocentní účast rodičů nebo prarodičů tréninku. Na jejich přítomnost se názory trenérů různí a pokrývají všechny možné varianty od aktivního zapojení rodičů do tréninkového procesu, přes usměrnění svých ratolestí ve vypjatých situací až po absolutní zákaz přítomnosti v okolí tréninkového hřiště. 

Já osobně jsem rodičům nikdy nebránil účasti na tréninkové jednotce, ale s tím, že v jejím průběhu je pro děti autoritou trenér a oni jsou v pozici pasivních pozorovatelů. Pro rodiče je pak často velmi zajímavé vidět, jak se jejich potomek chová bez jejich dozoru, v dětském kolektivu nebo při prožívání úspěchu nebo naopak prohry.

Zvláštností u předškolní kategorie je pitný režim dětí. Pokud pitný režim nezajišťuje klub, pak je třeba, aby rodiče dětem dávali na trénink pití. V průběhu tréninku je vhodné udělat minutovou přestávku na pití s tím, že děti si chodí pro pití na určené místo a ne k rodičům.

Posledním aspektem, který chci u školiček zmínit je motivace. Děti předškolního věku mají motivaci učit se nové věci, být v kolektivu a mají radost z pohybu, což je jejich vnitřní motivací. Problém s motivací občas mívají rodiče. Pro dosažení pravidelné docházky se mi osvědčilo udělovat, například za aktivní účast na tréninku, různé samolepky nebo obrázky.    

3. Cíle tréninku u předškolních dětí

Cílem tréninkového procesu u dětí a mládežnických týmů je osvojení si v nejvyšší možné míře všechny herní činnosti a zlepšování individuálních dovedností. Velice zjednodušeně řečeno cílem je proces učení, naučit děti hrát fotbal.

Obsah jednotlivých tréninkových jednotek je dán dovednostmi, které se hráči mají v konkrétním období naučit. Vždy se jedná o několik po sobě jdoucích tréninkových jednotek, nikdy pouze jednu jedinou. Proto také není vhodné měnit náplň tréninku každý tréninkový mikrocyklus (Rozhovor:Týdenní mikrocyklus).

Při přípravě tréninkového procesu u dětí a mládeže musíme vždy hledět na budoucnost, na perspektivu. Vždy plánujeme s delším časovým horizontem.
V přímém kontrastu s cílem tréninkového procesu u mládežnických týmů je cíl u týmů dospělých, kde tím nejdůležitějším je úspěch v soutěži a hlavním úkolem tréninkového procesu je příprava na soutěž. Obsah tréninkových mikrocyklů je dán přípravou na mistrovské utkání, přípravou na následujícího soupeře a reakcí na předchozí dosažené výsledky.

4. Tréninková jednotka ve fotbalové školičce

Délka tréninkové jednotky by u předškolních dětí neměla přesáhnout jednu hodinu. V případě, že má trenér nově poskládaný tým, tak je vhodnější trénink zkrátit, klidně na 40-45 minut a postupem času ho protahovat až na hodinu. 

U dětí předškolního věku doporučuji naplánovat dvě tréninkové jednotky v týdenním mikrocyklu. V případě, že se trenér rozhodne naplánovat více jak dvě tréninkové jednotky, tak dochází ke zbytečnému přetěžování dětí a navíc začne přirozeně klesat zájem o fotbal, protože se z něj stane povinnost.

Pokud chcete děti předškolního věku zaujmout, tak doporučuji, aby v průběhu tréninku docházelo k častým změnám cvičení a činností, které provádí.

Obsah tréninkové jednotky by měl být předem připravený, náplň by měla být pestrá, s jasným zaměřením na některou z učených dovedností. Délka jednoho cvičení by se měla pohybovat okolo pěti minut, pak musí dojít ke změně, protože jinak hráči ztrácejí pozornost a dochází k únavě.

Skladba tréninkové jednotky se u dětí liší od žákovských nebo dorosteneckých kategorií jak obsahem, tak délkou. Tréninkovou jednotku rozdělujeme u dětí na tři části: úvodní, hlavní a závěrečnou.

Úvodní část by měla mít do deseti minut a děti by se v jejím průběhu měly dozvědět na co v tréninku zaměříte, organismus by se měl připravit na zatížení a hráči se mohou dozvědět něco o případných odměnách.

Hlavní část by měla trvat něco mezi třiceti a čtyřiceti minutami. Obsahem jsou hry, cvičení a činnosti zaměřené na učení a osvojování některých dovedností. Je třeba, aby cvičení následovaly rychle za sebou, navazovaly na sebe a aby v tréninku nebyly dlouho prostoje.
Závěrečná část nemusí trvat déle než pět, maximálně deset minut. Cílem je zklidnění hráčů po předchozím zatížení. Součástí této části jsou i rodiče, kteří se dozví, jaký bude následující program.

5. Závěr

Pokud chceme, aby se hráči věnovali fotbalu i v mládežnickém věku, tak je třeba, aby je hra bavila a tím pádem se na každý další trénink těšily. Pokud tomu tak nebude, zákonitě dojde k tomu, že si vyberou jiný sport nebo se sportováním přestanou úplně. Je třeba, aby každý trénink byl připravený, měl srozumitelný koncept a bylo jasné, že trenér tým vede určitým směrem.

Je třeba si uvědomit zvláštnosti dětského věku. Není možné přistupovat k dětem jako k malým dospělým, protože dětský organismus je naprosto odlišný od toho dospělého. To si bohužel především někteří bývalí hráči neuvědomují.

Tréninkový proces u dětí by měl vždy zohledňovat dopady na hráče v budoucnosti. Trenéři musí vědět, co chtějí hráče naučit, jakým způsobem to udělají. Musí si být vědomi případných rizik a pokud možno jim předcházet. Trenéři, kteří svoji neznalostí zapříčiní vznik chybných návyků nebo dokonce případných zdravotních problémů, se nemohou vymlouvat na dobré úmysly.
 

 REDAKCE DOPORUČUJE 

Recenze: Fotbalová školička (4-6 let)