Již dříve na stránkách web magazínu českých a slovenských fotbalových trenérů trenink.com vyšel úspěšný a komplexně zpracovaný šestidílný [1] [2] [3] [4] [5] [6] seriál Josefa Vrážela, který byl věnován problematice metodiky tréninku a rozvoji jednotlivých typů síly.

V minulých dvou týdnech přišel stejný autor s první dvojici článků nového seriálu, který se bude zabývat problematice rychlostních schopností hráčů, metodice a rozvoji těchto schopností.

Herní rychlost zahrnuje jak psychické, tak motorické procesy, které jsou jednotně řízeny. První článek se zaměřil na psychické složky rychlosti - rychlost vnímání a rychlost anticipační, druhý článek pokračoval v popisu psychických složek, ale tentokrát předmětem zájmu byla rychlost rozhodování a rychlost reakce.

Rychlost pohybu můžeme rozdělit na rychlost pohybu cyklickou a acyklickou:

(1) ACYKLICKÁ RYCHLOST je jednorázové provedení pohybu s maximální rychlostí v malém prostoru. Acyklická rychlost je tedy rychlost jednotlivých částí těla, rychlost jednotlivých akcí. Příklady z fotbalové praxe představují např. finty tělem, odebírání míče, výskoky, otočky změny směru, pohyb umrtvení míče atd.

(2) CYKLICKÁ RYCHLOST pohybu (nebo také rychlost stálého pohybu ) naopak představuje akce získávající prostor formou start a běhů. Obecně si lze představit cyklickou rychlost jako např. celkovou rychlost celého těla při překonání určité vzdálenosti, rychlost vpřed. Příklady z fotbalu je např. běh za míčem, uvolnění od soupeře, naběhnutí do volného prostoru, rozběh z výskokem atd.
Rychlost cyklického pohybu můžeme z fotbalového hlediska rozdělit na rychlost základní, spritovou vytrvalost a rychlostní vytrvalost. Samozřejmě toto dělení nelze brát jako dogma.

Základní rychlost (startovní, nástupová rychlost)

Jedná se především o schopnost zrychlení. Lze ji považovat za nejdůležitější složku cyklické rychlosti.

- Startovní rychlost má rozhodující význam pro hru v obraně i v útoku. Například při uvolňování se, předbíhání soupeře, rychlém driblingu, startech při narážečkách.
- Z mnoha analýz soutěžních utkání, vyplývá, že hráči absolvují během utkání okolo 40 až 100 sprinty.
- Největší počet sprintů je v rozsahu do 25-ti metrů.
- Nejčastěji vykonané sprinty v utkání jsou v délce do 5-ti metrů. Takovéto sprinty se provádějí dvakrát tak často jako sprinty od 5-ti do 10-ti metrů a od 10-ti do 20-ti metrů a asi pětkrát tak častěji jako sprinty přes 20 metrů. Samozřejmě má na běžeckou metráž vliv konkrétní hráčský post, průběh utkání (zda se brání nebo útočí) atd.
- Toto musíme zohlednit při sprinterském tréninku. Hráč fotbalu tak není srovnatelný s atletem - sprinterem na 100 m.
- Startovní rychlost představuje komplexní psychofyzický faktor výkonnosti, při němž hrají určující roli především na síle závisející, koordinativní a volní složky.

Z hlediska sportovně - biologického mají zvláštní význam tyto podřízené faktory:

(1) Druh svalstva
(2) Síla svalstva
(3) Energetická příprava svalstva
(4) Koordinační výkonnost
(5) Pružnost a schopnost uvolnění svalstva
(6) Stav zahřátí svalstva
(7) Únava
(8) Psychologické aspekty

Druh svalstva

- Kontrakční rychlost svalstva je vysoce závislá na podílu rychlých svalových vláken (FT) ve svalu. Rychlost je tedy vysoce podmíněná geneticky.
- U dětí ve srovnání s dospělými je vyšší podíl intermediálních vláken (svalová vlákna která se mohou vhodným tréninkem přeměnit na rychlá nebo pomalá vlákna). Z toho vyplývá důležitost rychlostního tréninku u mládeže.
- K dlouhodobé strategie rozvoje rychlostních schopností přistupujeme již ve věku 8 až 10 let. Maxima rychlosti se dosahuje ve věku 18 až 21 let. To však neznamená, že později rozvoj rychlosti opomíjíme.

Síla svalstva

- Rozdílná výkonnost v oblasti startovní rychlosti je mimo jiné ovlivněna různou výchozí úrovní maximální a rychlé síly. Startovní rychlost může být označena jako sprintová síla nebo také jako varianta rychlé síly. Blíže je tato problematika popsaná na portálu trenink.com v článcích Metody rozvoje rychlé síly Josefa Vrážela a Silové schopnosti Jiřího Formánka.

Energetická příprava svalstva

- Maximální rychlost je ve velké míře závislá na výši a druhu energetických zásob v pracujícím svalstvu a mobilizační rychlosti těchto zásob, dále na obnově těchto zásob. Protože popis bioenergetických systému ale není cílem tohoto příspěvku jsou uvedeny poze některé obecné vývody.
- Pro optimální trénink rychlosti ohledně zvýšení svalového zásobníku energie respektive zvýšení aktivity enzymů, které ji realizují, musíme vždy tréninovat s maximální startovní silou.
- Význam maximálních intenzit při tréninku rychlosti lze odůvodnit takto: při menším zatížení jsou kladeny nároky jak na jiné svalové skupiny, jiná svalová vlákna tak i na jiné cesty látkové výměny než při zatíženích s vysokou (maximální) intenzitou.
- Uvádí se nástup superkompenzace při rychlostním tréninku:

Lehký rychlostní trénink --> 12 - 16 hodin
Těžký rychlostní trénink --> 24 hodin

Koordinační výkonnost

- Jak již bylo popsáno v článku Metody rozvoje rychlé síly, zvyšuje sílu pracovního svalstva optimální intramuskulární a intermuskulární pohybová koordinace, která umožňují zlepšit souhru agonistů (svalů, které se při jednom pohybu smršťují) a antagonistů (= protihráčů, tj. svalů, které se při pohybu natahují)
- Jak intermuskulární tak intramuskulární koordinace je rozvíjena k optimalizaci startovní rychlosti, za předpokladu, že jsou procvičována za specifických (fotbalových) podmínek nejvyšší intenzitou.
- Trénink koordinace můžeme zařadit jako vhodné rozcvičení před samotný trénink rychlosti, nesmíme ale zapomínat na příslušnou intenzitu.
- Dále zařazujeme pro překonání tzv. "rychlostní bariéry" starty z mírného svahu, po kterých ovšem musí ihned následovat starty v normálních podmínkách.
- Rovněž se využívají starty za pomocí gumových expanderů.
- Ke zvýšení startovní rychlosti se dále v praxi využívají starty po předchozím přibrzdění , které spočívají v tom , že trénující hráč je při startu několik kroků mírně brzděn druhým hráčem , který ho drží ze zadu za boky a teprve poté je vypouštěn.

Pružnost a schopnost uvolnění svalstva (pohyblivost)

- Při nedostatečné pružnosti, protahovatelnosti a schopnosti relaxace svalů , dojde ke zmenšení pohybového rozsahu i ke zhoršení koordinační souhry, protože agonisté musí překonat v průběhu pohybu vyšší odpor antagonistů. Tyto průběhy pohybů brzděné vnitřním třením a zvýšeným tonusem svalovým vyžadují nejen zvýšenou, málo efektivní spotřebou energie, ale vedou také v krátké době ke snížení pohybové rychlosti.
- Pro tréninkovou praxi zde vyvstává význam protahovací a uvolňovací gymnastiky, přiměřené specifickým fotbalovým požadavkům.

Stav zahřátí svalstva

- S předchozím bodem souvisí optimální stav zahřátí svalstva. Zahřátím (rozcvičením) svalstva se snižuje vnitřní tření a zvyšuje se roztažitelnost a pružnost. Dále se zvyšuje výkonnost nervové soustavy a tím se zvyšuje schopnost reakce. Proto je třeba před tréninkem rychlosti nutné dostatečně intenzivní a kvalitní rozcvičení.
- Na toto téma již vyšlo několik článků jako například Rozcvičení - běžecká abeceda Martina Babači, Obratnost a koordinace Josefa Vrážela, Rychlost - obratnost - koordinace Václava Mrázka, nebo Rozvoj rychlostních schopností [1] [3] [10] Milana Kormaníka a další.

Únava

- Při svalové únavě dochází k více či méně výraznému snížení energetických zásob. Maximální rychlosti se ve stavu únavy nedá dosáhnout, protože řídící procesy centrální nervové soustavy jsou nepříznivě ovlivňovány je snížena vysoká schopnost koordinace, potřebná pro rozvoj rychlosti.
- Pro trénink to znamená, že v tréninkové jednotce by měl trénink rychlosti stát na jejím začátku hned po nezbytném zahřátí a protažení!

Psychologické aspekty

- Z psychologického hlediska je rychlost nástupu podstatně ovlivňována faktory jako jsou motivace, pohotovost k výkonu a úderná volní síla.
- Nehledě na biochemicko - mechanické aspekt ovlivňuje chybějící pohotovost k výkonu nepříznivě i jiné dílčí složky rychlosti , jako jsou rychlost vnímání, anticipace, rozhodování i reakce a to značně.
- Zde se ukazuje význam různých soutěžních forem s kladnou i zápornou motivací. Podpora soutěživosti, zdravé agresivity a tzv. "vítězné typy".
- Musíme mít ale neustále na paměti, že k nácviku soutěžní formou přistupujeme až po dostatečném upevnění a zvládnutí pohybových stereotypů (techniky). Popřípadě se k nácviku techniky neustále vracíme.

{moscomment}