Na začátku každé fotbalové sezóny slýcháváme nebo čteme v tisku, že se naše oblíbené mužstvo podrobilo na fakultě tělovýchovy zátěžovým testům. Tyto tradiční zkoušky vytrvalosti jsou pro trenéry určitou nápovědou jakže to bude s daným hráčem v nadcházející sezoně vypadat.

Třetí část seriálu má název Dýchání při zátěži a opět je z oblasti Fyziologie. Navazuje na první Svalová práce i druhý díl seriálu Srdeční činnost a krevní oběh při námaze.

"Cílem třetího dílu sportovní fyziologie není detailně popsat a interpretovat výsledky každého jednotlivého testu, ale umožní Vám nahlédnout pod pokličku dýchacím pochodům, které se v těle při zátěži odehrávají," říká autor dnešního příspěvku David Seidenglanz, trenér mládeže FK Úsov.

Dospělý člověk využije v klidu průměrně asi 0,25 litrů kyslíku za minutu a současně za stejnou dobu plícemi vyloučí do ovzduší asi 0,2 litrů oxidu uhličitého. O důležitosti kyslíku pro organismus jsme se již zmínili ve článku popisujícím svalovou práci. Hlavní význam spočívá v tom, že se za pomoci kyslíku při ději zvaném respirační řetězec, který se odehrává v mitochondriích, tvoří tzv. aerobní cestou ATP.

Jak se ale kyslík dostane do plic a odtud dále až ke tkáním a orgánům?

Jako první popíšeme cestu kyslíku z atmosféry až k alveolům, tedy nejmenším plícním útvarům, kde probíhá přenos kyslíku do krve. Základem plicní ventilace je existence dvou sil, které působí proti sobě. První z nich je tzv. retrakční síla, která je dána povrchovým napětím alveolů a elasticitou plicní tkáně. Druhá, směřující na opačnou stranu, je dána elastičností hrudníku. Při vdechu, neboli inspiriu, se činností bránice a zevních mezižeberních svalů posiluje funkce síly, která je daná elasticitou hrudníku, ten se rozšíří a v hrudní dutině vznikne oproti atmosférickému tlaku podtlak. K proudění vzduchu do dýchacích a respiračních cest podle tlakové gradientu dochází do té doby, než se tlak v plicích vyrovná s tlakem atmosférickým. V tomto okamžiku jsou obě námi zmíněné síly v rovnováze. Tato skutečnost ovšem netrvá dlouho. Inspirační svaly, které způsobily nádech přejdou do klidné polohy, což způsobí opět převahu jedné ze sil. Tentokráte bude mít navrch logicky síla retrakční, která směřuje směrem k plícnímu hilu, tedy směrem do středu těla a způsobí zmenšení hrudní dutiny. Uvnitř plic vzniká oproti atmosféře přetlak a vzduch nasycený oxidem uhličitým je uvolňován do okolí.

Celý tento cyklus se u klidného člověka opakuje asi 15krát za minutu. Při zátěži je tato hodnota ovšem mnohem vyšší. Tomu se musí přizpůsobit také plicní ventilace. Při hlubokém a usilovném dýchání se proto musí uvést v činnost celá řada pomocných dýchacích svalů, které způsobí zvýšení tlakové rozdílu mezi plícemi a atmosférou a tedy i zvýšenou dodávku kyslíku tkáním.

Při zátěžových testech se samozřejmě neměří pouze dechové vlastnosti sportovce, ale i například tepová frekvence, koncentrace kyslíku v krvi, množství tvořeného laktátu a mnohé jiné parametry. Zůstaneme věrní tématu a popíšeme si tři základní dechová vyšetření, která se u těchto testů provádějí. Tyto plícní kapacity a objemy se měří na přístroji zvaném spirometr.

Prvním ze série je vyšetření je zjištění vitální kapacity (FVC). Je to množství vzduchu, které člověk vydechne po maximálním nádechu. Tyto hodnoty ukazují celkovou výkonnost sportovce. Trénovanější jedinci mají tuto hodnotu samozřejmě vyšší než obvyklých 5 litrů u mužů a 3,5 litru u žen.

Na spirometru se zjišťuje také jednovteřinová vitální kapacita (FEV1). Jedná se o maximální množství vzduchu vydechnutého za jednu sekundu. Konečně posledním zjištěním je údaj o maximální minutové ventilaci (MMV), což je největší množství vzduchu, které je v plicích vyměněno při velké fyzické zátěži (okolo 150 l/min). Výsledek tohoto testu ukáže trenérům efektivitu dýchání daného sportovce. Obecně lze ovšem říci, že výsledky těchto testů neukazují na aktuální výkonnost. Určitě není pravda, že fotbalista s horšími výsledky v těchto měřeních má menší rychlost nebo sílu v osobních soubojích. Celková fyzická kondice totiž nezáleží jen na těchto faktorech, ale i mnohých jiných fyziologických ale i patologických záležitostech.

Velmi zajímavé téma, které se v souvislosti s dýcháním objevuje, je vliv nadmořské výšky na organismus. Tento problém několik let řešila FIFA, která se rozhodovala zda zakázat uskutečňování zápasů hrajících se v nadmořské výšce nad 2500 metrů. Fotbalisté si totiž v takovýchto lokalitách, zejména v Bolivii, Kolumbii a Peru stěžovali na bolesti hlavy, únavu a celkovou slabost.

Trenéři také museli tomuto faktu uzpůsobit taktiku, jelikož hráč byl jen stěží schopen běhat celý zápas naplno. V čem hledat příčinu? Je všeobecně známo že u hladiny moře je mnohem vyšší atmosférický tlak než na horách. Kyslík, který se dostává přes alveolární bariéru z plic do krve, se mnohem lépe váže na erytrocyty pokud je tlak v plicích vyšší. Od nadmořské výšky kolem 3500 metrů se začíná vlivem tohoto jevu projevovat tzv. výšková nemoc. Hemoglobin, který je uložen v červených krvinkách, je kyslíkem méně nasycen a jako důsledek vzniká hypoxie, čili nedostatek kyslíku ve tkáních. Lidské tělo se ovšem této vzniklé komplikaci částečně brání tím, že erytrocyty produkují látku zvanou 2,3-bisfosfoglycerát, která způsobí, že se v tkáních uvolňuje právě z červených krvinek mnohem větší procento kyslíku než v nižších výškách. Tato kompenzace ovšem začíná působit až po určité době, čehož využívali trenéři fotbalových klubů, kteří přiletěli do And odehrát své zápasy. Jejich běžnou praxí tak bylo, že své družstvo nechali před důležitým zápasem na místě asi dva týdny aklimatizovat.

V moderním fotbale si ovšem takový luxus dovolit nelze, proto se našel další způsob jak se tomuto problému bránit. Účinky nadmořské výšky na organismus začínají působit asi po 5 hodinách. Fotbalové týmy proto přiletí na místo zápasu těsně před utkáním, zápas odehrají a bezprostředně poté se vracejí domů. Nepříjemnosti spojené se špatným zásobováním kyslíku do tkání je tak nepostihnou.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. na autora článku.



{comment}