Neodkladná resuscitace znamená obnovení životních funkcí, tedy obnovení spontánního dýchání a krevního oběhu po jejich vymizení. Příčiny mohou být různé. U dospělých dojde k zástavě oběhu zejména při onemocněních srdce, u dětí bývají příčiny spíše dechové, nejčastěji dušení při vdechnutí cizího tělesa.

Člověk, který má zástavu dechu a oběhu, je v bezvědomí, nereaguje na nás, to znamená, že je neoslovitelný, nehýbe se, nedýchá, někdy můžeme zastihnou lapavé konečné dechy. Postupně se mění i barva jeho obličeje do modrofialova.

Cílem kardiopulmonální resuscitace (KPR), neboli oživování je, jak bylo uvedeno výše, obnovení dechu a oběhu. Provádíme ho nepřímou srdeční masáží a umělým dýcháním z plic do plic. Jakým způsobem se resuscitace provádí uvádí Evropská rada pro resuscitaci (ERC) ve svých nových doporučeních z roku 2005?. Nová doporučení přinesla celou řadu zjednodušení postupů zejména pro laiky, oproti minulým létům.

Jak laik pozná, že má začít resuscitovat? Dnes se již nezjišťuje hmatný tep na krčních tepnách (karotidách) nebo pažních tepnách u dětí, ale KPR se zahájí ihned, jakmile postižený padne, je v bezvědomí, neoslovitelný, nehýbe se a nedýchá. Konečné dechy se nehodnotí jako dýchání.

Jaká je technika provádění resuscitace? Pokud se člověk nedusil cizím tělesem, není již potřeba vytírat dvěma prsty dutinu ústní. Z úst také neodstraňujeme pevné zubní náhrady, protože udržují dobré postavení obličejových struktur. Umělý vdech se provede tak, že u postiženého provedeme mírný záklon hlavy tlakem jedné ruky na jeho čelo, druhou odtáhneme bradu a tím otevřeme ústa (druhou ruku nepodkládáme pod krk, abychom prohloubili záklon, jak tomu bylo dříve). Ruka tlačící na čelo zároveň sevře nos. Nadechneme se (pouze přiměřeně, nikoli zhluboka, jako dříve) a vdechneme do postiženého.

Co se týče srdeční masáže, provádíme ji uprostřed hrudní kosti u všech zachraňovaných, a to tak, že hranu ruky mezi dlaní a zápěstím přiložíme rovnoběžně s osou hrudní kosti, zvedneme prsty. Druhou ruku přiložíme na první a propleteme prsty obou rukou. Stlačujeme do hloubky 4-5 cm u dospělých, u dětí do jedné třetiny hloubky hrudníku. Paže obou rukou musí být napjaté, postižený leží na zádech na tvrdé podložce. Novorozence resuscitujeme tak, že dlaněmi obejmeme jeho hrudníček, čímž dlaně vytvoří podložku pod zády, a spojenými palci stlačujeme hrudní kost (při dvou zachráncích), při jednom zachránci se masáž provádí dvěma prsty. Větší děti masírujeme většinou jednou rukou, lze i oběma.

Vdechy u novorozenců můžeme provádět současně do úst i nosu. Protože u dětí je častější zástava z důvodů dušení, vždy zahajujeme resuscitaci dětí vdechy (5 vdechů). Při resuscitaci je vhodné používat tzv. bariérové pomůcky (ochranné roušky resuscitační, polomasky apod.).

Jaké jsou poměry stlačení hrudníku ku vdechům?

Dospělý člověk --> 1 nebo 2 zachránci --> 30 stlačení: 2 vdechům
Dítě --> 1 zachránce --> 30 stlačení: 2 vdechům
Dítě --> 2 zachránci --> 15 stlačení: 2 vdechům
Novorozenci --> 1 nebo 2 zachránci --> 3 stlačení: 1 vdechu

Děti nad 8 let se berou jako dospělí.

Frekvence stlačení je u dospělého 100/min. (dříve 60-80/min.), dechů 8-10/min. (dříve 12-15/min.).

Masáž probíhá neustále bez pauzy na umělý vdech. Stlačení jsou častější než vdechy, z čehož pro laiky vyplynula možnost pouze masírovat bez dýchání. Ze studií vyplynulo, že masáž bez umělého dýchání v úvodu resuscitace (než ji převezmou zdravotníci) je podstatně příznivější pro postiženého než žádná.

Pro laiky tak odpadá problém dýchání do člověka, pokud nemá bariérové pomůcky a strach před nákazou. Zachránci by se měli v masáži střídat po 1-2 minutách, při delší době ochabuje síla a masáž není tak dokonalá. Pochopitelně ale kompletní resuscitace dechu i oběhu je vždy přínosnější.

Kdy mohou laici KPR ukončit? Když postiženého převezme zdravotnický tým, který pokračuje v resuscitaci, když dojde k obnovení srdeční akce a dýchání a nebo při vyčerpání sil zachránců.

Praktická část: správné provádění KPR

1. určíme střed hrudní kosti	2. masáž provádíme hranou ruky
3. propleteme prsty obou rukou	4. průběh resuscitace

Pro trenérský portál www.trenink.com tento článek zpracovali:
MUDr. Lenka Hodková a Jiří Břečka,DiS.
Zdravotnická záchranná služba Podbořany



{moscomment}