"Už to, že fotbal se svými požadavky na všechny složky výkonu řadí mezi nejnáročnější týmové hry, je dobrý důvod pro kvalitní zajištění péče o pohybový aparát, který je mnohdy zatěžován i těžšími úrazy, jež mohou hráče vyřadit na několik týdnů či déle z tréninkového procesu. Jaké to může mít důsledky pro jednotlivce nebo celé družstvo, si každý může jistě domyslet," říká autorka prvního dílu seriálu Mgr. Martina Eliášová, která ho pojmenovala Rozcvičení a strečink v tréninkovém procesu ve fotbale. Celý seriál vychází z její bakalářské práce.
"Přestože v dnešní době je obvykle samozřejmé zahřátí a následný strečink s rozcvičením, mnohdy tato cvičení nejsou prováděna dostatečně a správně, tudíž se jejich efekt se nedostaví a riziko poškození se přirozeně zvyšuje," dodává autorka.
Autorka doufá, že naše poznatky z tohoto seriálu budou sloužit jako inspirace či návod, zkrátka zdroj informací pro všechny, kdo mají k fotbalu blízko. Minulý díl byl věnovaný ukázace rozcvičení fotbalistu FC Vysočina.
Rozcvičení FC Brno v rámci tréninkové jednotky
Tato tréninková jednotka byla zaměřená na taktickou přípravu před zápasem. Protože trénink nebyl obzvlášť fyzicky náročný, rozcvičení trvalo pouze 15 minut a dále se opakovaly standardní situace a útočné formace započaté autovým vhazováním blízko soupeřovy branky, situace před brankou, kdy jeden útočí a ostatní brání, dva útočí, tři útočí. Následovaly trestné kopy a dlouhé přihrávky.
Rozcvičení:
- 5 minut úvodní zahřátí rozklusáním po hřišti
- 10 minut bago (hráči stojí v kruhu a přihrávají si, počítají přihrávky). Dva jsou uprostřed a snaží se přihrávky přerušit:
1. varianta – přihrávky po zemi.
2. varianta – vysoké míče.
Rozcvičení vedl trenér.
Rozcvičení FC Brno před zápasem s Českou reprezentací do 19 let
Rozcvičení začalo 30 minut před zahájením utkání.
- první částí bylo zahřátí hráčů během na šířku hřiště.
- dále byl běh kombinován poskoky s kroužením paží.
- následoval cval stranou + „motýlek“ – do poloviny šířky, zbytek běh.
- kombinace cvalu vzad a běhu vpřed se střídáním po celé šířce.
- vysoká kolena, běh.
- běh na šířku o 60% maxima.
- strečink (adduktory, hamstringy, přední strana stehna, uvolnění páteře v hlubokém ohnutém předklonu).
- běh vzad s poskoky.
- strečink (lýtka, adduktory, třísla, hamstringy).
- přihrávky s míčem (hráči jsou rozestavěni do dvou řad čelem k sobě ve vzdálenosti 1 m. Hráč 1. přihrává 2. hráči a běží na jeho místo, když odehraje přihrávku od dalšího hráče, posouvá se opět na jeho pozici. Takto posupují všichni hráči, takže nikdo nestojí na místě.
- strečink, uvolňování kyčelních kloubů, výkopy nohou bez míče na místě.
- přihrávky při lehkém klusu.
- strečink.
- přihrávky.
- výkopy s míčem.
- strečink (čtyřhlavý stehenní, adduktory).
- hra 5:5 na malém prostoru.
- rovinky (sprint na 5 m).
1) pouze sprint.
2) sprint, dva kroky zpět, vyběhnutí:
- každý 4x
- strečink (hamstringy, přední strana stehna).
- klik, sprint 2x.
- 1 míč do dvojice – přihrávky.
- strečink (lýtka, hamstringy, adduktory, třísla.
Rozcvičení prováděl trenér, ale strečinková cvičení hráči volili individuálně.
Rychlostní a akcelerační schopnosti představují v moderním fotbale klíčový výkonnostní faktor, který často rozhoduje o úspěchu jednotlivce i celého týmu. Systematické testování rychlostních parametrů umožňuje trenérům objektivně posoudit aktuální úroveň hráčů, sledovat jejich vývoj a cíleně upravovat celé tréninkové procesy nebo konkrétní rychlostní cvičení. V současné době existuje široké spektrum testů, od jednoduchých lineárních sprintů po komplexní multidimenzionální protokoly, které simulují specifické herní situace ve fotbale. 
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.