AKTUALIZOVÁNO Na www.trenink.com publikoval trenér Jiří Formánek první část seriálu, který popisuje průpravné hry zaměřené na schopnost hráčů udržet míč pod svou kontrolou, pro malé skupiny čtyř až pěti hráčů.
Druhá část seriálu se jmenuje Hra 5:5 na 4 branky na 2 stranách, cílem je vedle kondičního charakteru cvičení snaha pracovat na schopnostech hráčů měnit těžiště hry, úspěšně kombinovat na malém prostoru a připravit si výchozí pozici pro "zakončení" kombinace přihrávkou do jedné z branek, případně zašlápnout míč v koncové zóně.
Hra je vhodná již pro věkovou kategorii mladších žáků, je třeba upravit výchozí parametry hrací plochy, obvykle zařazujeme do hlavní části tréninkové jednotky.
Cíl průpravné hry:
Cílem průpravné hry je naučit hráče držet míč v menší skupině pod svou kontrolou tak, aby vhodným pohybem a správným výběrem místa bylo možné efektivně měnit těžiště hry, efektivně kombinovat a připravit si výchozí pozici pro "zakončení" kombinace přihrávkou do jedné z branek, případně převedením míčem do jedné ze dvou koncových zón. Bránící tým se vhodným přesouváním a posuny snaží o konstruktivní odebrání míče a podobně jako první tým o zakončení akce stanoveným způsobem.
Popis průpravné hry:
- herním prostorem je obdélník
- herní prostor má rozměry 35x40 metrů
- na dvou protilehlých stranách jsou umístěny branky
- na těchto dvou stranách jsou vždy dvě branky
- na opačných dvou stranách jsou vyznačeny dvě koncové zóny
- koncové zóny jsou 2,5 m hluboké
- branky jsou neutrální, nejsou rozdělené podle týmů
- hra je určena pro deset (10) hráčů do pole
- hráči jsou rozdělení na dva barevně odlišené týmy
- poměr hráčů je 5:5
- jeden z pětičlenných týmů má ve svém držení míč
- snahou hráčů tohoto týmu je udržet míč pod svou kontrolou
- hráči s míčem mají neomezený počet doteků
- po stanoveném počtu přihrávek (4,5,6,8)
- kdy drží míč pod svou kontrolou
- je snahou ukončit držení míče:
(a) přihrávkou do libovolné branky na obvodu
(b) převedením míče do koncové zóny
- při vstřelení branky další akci zahajuje tým který branku dostal
- bránící hráči se snaží o:
(a) vytěsnění kombinace do nevýhodného postavení
(b) konstruktivní odebrání míče
(c) vlastní kombinace a zakončení akce
- hru je vhodné organizovat:
(a) intervalovým způsobem (důraz na kondiční aspekt)
(b) na počet vstřelených branek (důraz na motivační aspekt a týmovou práci)
Varianty:
- první tým držící míč zakončuje pouze do branek, druhý tým do branek i koncových zón
- první tým zakončuje do branek, druhý pak pouze do koncových zón
- přihrávka do branky může být pouze prvním dotykem
- pro zakončení akce je třeba:
(a) pro zakončení do branek (5,6) přihrávek
(b) pro převedení do zóny (6,8) přihrávek
- hráči týmu držícího míč mají omezený počet doteků (2,3,4)
- tým který vstřelil branku pokračuje v držení míče i v následující kombinaci
- lze upravit velikost hrací plochy:
(a) zvětšit 40x40 metrů (kondičně náročnější)
(b) zmenšit 25x25 nebo 30x30 metrů (prostorově náročnější)
- manipulovat lze i s počet zapojených hráčů:
(a) situace 4:4
(b) situace 6:6
Pomůcky:
- 8x mety (kužely, kloboučky)
- 4x malá branka (nebo 8x mety na vyznačení branek)
- 8x míč
- 10x rozlišovací trika (2 barvy 5:5)
Rychlostní a akcelerační schopnosti představují v moderním fotbale klíčový výkonnostní faktor, který často rozhoduje o úspěchu jednotlivce i celého týmu. Systematické testování rychlostních parametrů umožňuje trenérům objektivně posoudit aktuální úroveň hráčů, sledovat jejich vývoj a cíleně upravovat celé tréninkové procesy nebo konkrétní rychlostní cvičení. V současné době existuje široké spektrum testů, od jednoduchých lineárních sprintů po komplexní multidimenzionální protokoly, které simulují specifické herní situace ve fotbale. 
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.