"Nácviku standardních situací je v tréninku fotbalu věnována trenéry poměrně velká pozornost. Již méně trenérů si ale uvědomuje, že k standardním situacím patří i autové vhazování. Zejména v žákovských kategoriích na nejnižších úrovních lze vidět, jak se s touto relativně jednoduchou situací hráči doslova trápí," říká trenér Josef Vrážel.
Ve středečním cvičení, které navazuje na první díl se na stránkách trenérského portálu trenink.com autor pookuší čtenářům nastínit jednu z možností, jak z tohoto nedostatku vybudovat přednost. Není pak většího potěšení pro trenéra, když mladí hráči v soutěžním utkání oklamou soupeře Vámi nacvičeným signálem.
Aby bylo cvičení pro hráče zábavné, tak je koncipováno jako nácvik střelby, narozdíl od cvičení Nácvik situace po autovém vhazování od trenéra Jiřího Žiláka. Cvičení je určeno pro žákovské kategorie a starší.
Cíl průpravného cvičení:
Cílem průpravného cvičení je naučit hráče vzájemné spolupráci při standardní situaci autové vhazování. Je založeno na uvolnění prostoru pro nabíhajícího hráče. Dále hráči nacvičují centr s křídla před branku a zakončení po křídelní akci.
Popis průpravného cvičení:
- na hranici velkého vápna je umístěna přenosná branka
- do hlavních branek se nehraje, protože těžištěm cvičení je nácvik autového vhazování
- a cvičení by tak bylo zbytečně zdlouhavé a kondičně náročné
- cvičení provádí trojice hráčů pokud možno podle postů
- míč vhazuje ze zámezí krajní záložník, nebo obránce (KZ,KO)
- proti vhazujícímu hráči se rozbíhá podél lajny do oblouku útočník nebo krajní záložník (ÚT)
- domluveným posunkem naznačuje vhazujícímu hráči že chce míč do nohy
- současně s útočníkem (ÚT) se rozbíhá do uvolněného prostoru střední záložník (SZ)
- krajní záložník (KZ) vhazuje míč do nohy útočníkovi (ÚT)
- útočník (ÚT) vrací pokud možno míč "z prvé" vhazujícímu hráči (KZ)
- a nabíhá obloukem před branku
- vhazující hráč posílá časovanou přihrávku po lajně nabíhajícímu střednímu záložníkovi
- a sám nabíhá před branku
- střední záložník (SZ) zpracuje míč
- a po krátkém vedení podél autové čáry přihrává svým nabíhajícím spoluhráčům před branku
- hráči celou akci zakončují střelbou
Varianty:
- cvičení posunujeme podél postranní čáry do větší či menší hloubky
- měníme strany hřiště
- cvičení provádíme jako střeleckou soutěž, která trojice vstřelí více branek
- cvičení můžeme provádět současně na obou stranách hřiště
- postupně zařazujeme obránce a regulujeme jejich aktivitu
Pomůcky:
- 1x branka (2 branky)
- dostatečný počet míčů
- vymezovací mety (kloboučky)
TIP REDAKCE
Rychlostní a akcelerační schopnosti představují v moderním fotbale klíčový výkonnostní faktor, který často rozhoduje o úspěchu jednotlivce i celého týmu. Systematické testování rychlostních parametrů umožňuje trenérům objektivně posoudit aktuální úroveň hráčů, sledovat jejich vývoj a cíleně upravovat celé tréninkové procesy nebo konkrétní rychlostní cvičení. V současné době existuje široké spektrum testů, od jednoduchých lineárních sprintů po komplexní multidimenzionální protokoly, které simulují specifické herní situace ve fotbale. 
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.