Určitě je spousta příznivců fotbalu, kteří v posledních dnech upřeli svoji pozornost na jiné, u nás rozšířené sportovní odvětví a tím je lední hokej. Mistrovství světa na Slovensku pozoruji pečlivě i já (jinak mě hokej nebere), ovšem to vůbec neznamená, že bych měl pocit, že v „mém“ fotbalu se nic neděje.

Velmi dramaticky se vyvíjí závěr naší nejvyšší fotbalové soutěže Gambrinus ligy na čele i na konci tabulky, spanilá jízda třetiligové Kroměříže je také zajímavá. Ovšem největším tahákem pro média v konkurenci ledního hokeje je kauza Slavia Praha a vše, co se kolem ní děje. Proto začnu svoje zamyšlení nad událostmi posledních dnů právě tím.

Vůbec si nedělám ambice hodnotit podíl jednotlivých aktérů tohoto smutného, ale pro Českou republiku typického případu (neděje se totiž jen ve fotbalu). K tomu nemám dost informací ani mi to nepřísluší. Do sportovní stránky problému se však dokáži vžít a obdivuji hráče a realizační tým za odvedenou práci v období, kdy nedostávají výplaty. 

 

Tu situaci bohužel důvěrně znám, zažil jsem ji již několikrát. Stejně tak jsem zažil nejistotu, co bude dál s klubem, zda bude pokračovat dál. Jaká bude moje budoucnost? To všechno se musí hráčům i trenérům honit hlavou a oni dokáží přesto skvěle odvádět svou práci. Určitě jim pomáhá i mediální tlak na vyřešení budoucnosti Slávie, ale frustrace z několikanásobného nenaplnění nadějných indicií směrem k novému majiteli, který všechno dá do pořádku, musí být velká.

A teďk tomu nejhoršímu, co se mohlo stát. Fotbalisté Slávie hrají pěkný fotbal, dobře se na něj dívá, na tréninku poctivě pracují, ligu pro svého zaměstnavatele, který je neplatí, zachrání v předstihu a teď se zakousnou do cíle, vybojovat pro klub a vlastně i pro sebe, účast v evropských pohárech. Kdo někdy dělal sport, tak ví, jaká to je motivace, kolik úsilí to stojí.

Jenže v momentě, kdy tihle hráči začali tento svůj sen plnit, tak jim jej zhatili údajně vlastní příznivci tím, že způsobili svým nepochopitelným jednáním nedohrání prvního utkání semifinále Ondrášovka Cupu proti Sigmě Olomouc a k tomu i kontumační porážku 0:3. A proč to slůvko „údajně“?

Protože jsem se na přenos z tohoto utkání díval a při pohledu na tyhle chuligány, kteří měli zakryté obličeje, aby je nešlo identifikovat, mi bylo jasné, že snaha zachránit jeden slavný český fotbalový klub byla pro tahle individua jen záminkou a vhodnou příležitostí pro vybití si osobní frustrace na majetku někoho jiného a navíc relativně ukrytý v davu podobně smýšlejících osob.

Tomu, že jim nedošlo, co tím způsobí, že kromě materiálních škod, které oni neřeší, také poškodí klub, za který „bojují“ a především hráče v jejich úsilí o sportovní úspěch. Reakce hráčů po tomto utkání byly sice opatrné (častý jev u našich fotbalistů v obavě nenaštvat si tyhle chuligány nechápu), ale jednoznačně z nich bylo mezi řádky znát, jak jsou na tyhle „příznivce“ naštvaní. Dokazuje to i postoj fotbalistů Slávie po následném prvoligovém utkání v Českých Budějovicích, kdy nešli po utkání poděkovat svému „kotli“.

Já dodávám konečně se někdo k tomu odhodlal. Jsem totiž přesvědčený, že by se podobným způsobem měli občas zachovat i hráči jiných klubů (Sparta, Baník Ostrava atd.) za to, co na našich stadionech tyhle skupinky „příznivců“ předvádí. Do vyřešení situace ve Slávii se kromě médií zapojil, pro mě překvapivě, i ČMFS. Slávia totiž není prvním klubem v historii našeho fotbalu, který řeší existenční problém. Proto je škoda, že se také nepokusil zachránit jiný slavný fotbalový klub FC Vítkovice.

Trochu ve stínu těchto událostí spěje naše nejvyšší soutěž ke svému závěru a situace na obou pólech tabulky je opravdu zajímavá. V této chvíli není nic rozhodnuto. Sparta i Plzeň se v posledních dvou kolech navzájem tak hlídali, že oba uhráli bodově stejná utkání. Když Plzeň v pátek remízovala v Brně, tak Sparta v pondělí remízovala v Teplicích. Když Sparta v pátek porazila Liberec, tak Plzeň v neděli porazila Mladou Boleslav.

Proto je rozdíl v tabulce stále +4 body pro Plzeň a vzhledem k tomu, že do konce soutěže se počet utkání snižuje, tak by to Plzni mohlo letos vyjít. Jenže vylosování má lepší Sparta, může už všechna tři utkání vyhrát a Plzni bude v nejbližším utkání opět chybět po červené kartě mozek mužstva Pavel Horváth. Na konci je to podobné.

V posledním kole oba největší aspiranti na druhé sestupové místo (tím prvním je Ústí nad Labem) vyhráli dokonce na hřišti soupeře, což svádí k různým spekulacím. Budete si určitě myslet, že jsem naivní, ale já jsem přesvědčen, že nic nekalého v tom nebylo. Dovedu si představit, jak „velkou“ motivaci mohli mít, na rozdíl od hráčů Příbrami, hráči Ústí v jejich situaci a zjištění, že klub nedostal licenci pro první ligu.

A u Slovácka s Brnem? Kapitána tam dělá Michal Kordula. Na toho kluka nedám dopustit. Je to nejpoctivější fotbalista, kterého jsem trénoval. A že jich bylo! Mimochodem po souboji s ním byl vyloučen brněnský Dostálek. Když jsem četl rozhořčené vyjádření Michala na téma spekulací o domluvě s Brnem, tak jsem přesvědčen, že v tom nic nebylo. Přesněji, že on, jako kapitán v tom nejel.

Jako trenér jsem byl v těchto soudech o svých hráčích vždy velmi opatrný, a když jeden trenér na Žižkově v éře pana Horníka vždy, když jeho mužstvo nevyhrálo, tak do médií vyslovoval dvojsmyslná vyjádření navádějící čtenáře nebo posluchače k domněnce, že jeho hráči vyhrát nechtěli, tak jsem to považoval za velký alibismus trenéra.

Ten trenér totiž věděl, jak některé věci fungují a prozrazoval na sebe, že se řídil heslem „podle sebe soudím tebe“. Možná jsem podobným případem i já, jenže opačným. Já totiž nikdy žádné utkání neprodal. Ani jako hráč, ani jako trenér, ovšem nejsem si jistý, zda je to vnímáno v dnešní době, době machinací a podvodů už od těch míst nejvyšších, pozitivně nebo negativně....