Po delší vánoční odmlce pokračujeme na stránkách trenérského magazínu trenink.com šestnáctým dílem seriálu, který si pro Vás čtenáře připravil autor Milan Holub, který například nedávno zaujal naše čtenáře obsáhlou a především čtivou reportáží z nizozemského klubu AZ Alkmaar s názvem Tréninky žákovských mužstev (14-15 let)v klubu AZ 67 Alkmaar.

Ze tří funkcí v rámci teambuilding - obrana, přípravná fáze, útok - je obrana základním kamenem při výstavbě vyváženého týmu. Jednak je relativně lehké se přizpůsobit hře soupeře a navíc to je činnost, kterou trenér může nejsnáze ovlivnit.

Na vrcholové úrovni brání všichni hráči. Důležité je nenechat hrát soupeře. Prostě se nejdříve musíte věnovat "antifotbalu". Musíte být dobře organizovaní a nesmíte soupeři dovolit, aby se dostal do hry. K úspěchu přípravné a útočné fázi nemůže dojít bez správné organizace mužstva v obranné fázi. Důležitější než hrát pěkný fotbal a prohrávat musí pro vás být hrát efektivně a uspět.

V Holandsku to s prosazováním tohoto názoru nemáme snadné. Jenže tak to prostě je. Můžete hrát fotbal ke koukání a mít skvělou útočnou fázi, ale pokud máte děravou obranu, tak stejně neuspějete. Občas se vám podaří sehrát pěkný zápas, ale je to jako hezká stavba na špatných základech. Úspěšný útočný fotbal musí vycházet z organizované obrany.

Vždy riskujete, když se rozhodnete hrát útočný fotbal. Za obránci necháváte soupeři hodně operačního prostoru a tak musíte mít jistotu, že po ztrátě míče začnou všichni hráči bránit. Pokud jeden vypadne, tak není možné tímto stylem hrát. Něco jiného je, když ze zabezpečené obrany hrajete na brejky. Špatná defenzivní práce Hagiho mohla být odpuštěna, protože Rumuni vždy měli dostatečný počet hráčů mezi míčem a vlastní brankou.

Obrovský rozdíl mezi Ajaxem ve svých nejlepších sezónách a tím Ajaxem, který můžeme vidět letos, je v tom, že tenkrát dokázali vytvořit tlak na soupeře na jeho půlce hřiště. I v sezóně 1998/1999 zkoušel Ajax hrát útočný fotbal, ale nebyl příliš úspěšný. V mužstvu chyběli hráči, kteří by dokázali získat míč ve středu hřiště a bránit v soubojích jeden na jednoho. Také uprostřed pole ztráceli hodně míčů v přípravné fázi a chyběli hráči schopní střílet branky. V situaci, kdy jste takto zranitelní není sázka na útočný fotbal příliš efektivní.

Guusovi Hiddinkovi musíme v Holandsku poděkovat za větší důraz na obrannou fázi. Díky té získáváme nad soupeřem navrch, protože jedenáct soudržných, navzájem spolupracujících a takticky správně organizovaných hráčů je nezbytnou základnou pro úspěšnou a efektivní přípravnou a útočnou fázi. Tím pádem i pro příznivý výsledek.

V Kolíně nad Rýnem jsem přišel k mužstvu, které výrazně prohrávalo domácí zápasy. Mohl jsem mužstvo orientoval na holandský útočný fotbal, ale rozhodl jsem se pro něco jiného. V přípravě na první zápas proti Eintrachtu Frankfurt jsem kladl důraz na organizaci obranné činnosti a při tréninku jsme nacvičovali způsob jak eliminovat jejich tvůrce hry. V Holandsku by něco takového bylo přijato velice negativně. Nám se to vyplatilo. Zápas jsme vyhráli. Vítězství zvedlo mužstvu sebevědomí a trenérovi renomé. Obrana je základ, ze kterého vyrůstá vše ostatní.

Po té co celé mužstvo zvládlo defenzivní činnost nás soupeři přestali přehrávat a najednou jsme dokázali kombinovat a útočit. Nebyla to lehká záležitost. Vždy jste limitováni možnostmi hráčů, které máte k dispozici a ne vždy máte ideálně složený a vyvážený kádr s nebezpečnými útočníky, tvořivými a pracovitými záložníky, atd…

Dobře si vzpomínám na zápas o čtvrté místa na MS 94 mezi Bulharskem a Švédskem. Seveřané začali utkání s obrovským nadšením zatímco Bulhaři byli spokojeni a již po čtvrtfinále oslavovali nečekaný úspěch. Od úvodního hvizdu bylo zřejmé, že bulharští ofenzivní hráči neměli příliš chuti, se po ztrátě míče věnovat plnění obranných povinností. Bulharský stoper se s tím tak špatně vyrovnával, že v jednu chvíli málem utekl ze hřiště. Švédové snadno vyhráli 4:0 a klidně to mohlo být i víc.

Na vrcholné úrovni - proti plně koncentrovanému soupeři - nic nevyhraje tým, ve kterém po ztrátě míče nebrání celá jedenáctka.

Na velkém mezinárodním turnaji vždy vyplyne na povrch, že defenzivní hra týmu je základ. Při rozboru hry Nigérie na MS 1998 bylo zjevné, že příliš stavěli na herní intuici, schopnosti improvizovat a instinktu. Skvěle zvládali hru plnou krátkých přihrávek a všichni hráči byli brilantní technici. To na nejvyšší úrovni nestačí. Zde musí každý hráč znát a plnit své úlohy v rámci hry týmu ve všech třech fázích, ale speciálně v obranné fázi. Pokud o tom, jako trenér, nedokážete hráče přesvědčit, tak vás nesmí překvapit, že v turnaji neuspějete.

Trenér musí hráčům přesně vysvětlit co od nich chce a jaké jsou jejich povinnosti a úkoly. Taktická vyspělost a disciplína týmu je přímo závislá na taktické vyzrálosti a disciplíně jednotlivých hráčů. Trenér může nejvíce ovlivnit výkon týmu stanovením správné organizační formy a tím, že přiměje hráče, aby jeho pokyny realizovali.

Zde se s vámi podělím o dva praktické příklady. Během EURO 96 měli Němci hodně zraněných hráčů a chyběli jim obránci ze základní sestavy. Hráči, kteří je nahradili v obraně obvykle nenastupovali, ale protože hráli velice disciplinovaně, tak situaci zvládli. Tito hráči byli ochotní vyměnit své osobní ambice za úspěch týmu. Tudy vede cesta k úspěchu.

Na stejném turnaji hráli Italové ve skupině proti České republice. Utkání začali jako favorité, ale vykolejilo je vyloučení jednoho hráče. Tým vedený Arrigo Sacchim potřeboval dvacet minut k přeorganizování obrany. Češi je rychle potrestali brankou z protiútoku a to byl konec italského účinkování na šampionátu. Pokud tým, třebas i na několik okamžiků, ztratí organizaci defenzivní činnosti, tak je protivníkem potrestán. Italové doplatili na svou neschopnost rychle týmově reagovat na změněnou situaci.



{moscomment}