V pátek odpoledne pokračujeme na stránkách trenérského magazínu trenink.com patnáctým dílem seriálu, který si pro Vás čtenáře připravil autor Milan Holub, který například nedávno zaujal naše čtenáře obsáhlou a čtivou reportáží z nizozemského klubu AZ Alkmaar s názvem Tréninky žákovských mužstev (14-15 let)v klubu AZ 67 Alkmaar.

Základní úkoly v jednotlivých organizačních formách je názvem patnácté části seriálu, popisuje úkoly jednotlivých hráčů a funkce které musí plnit, od všech hráčů by mělo vyžadováno dokonalé zvládnutí, což někdy může být problém a to i na té nejvyšší úrovni.

Hráči, kteří dokáží po celý zápas plnit své základní taktické úkoly nemohou být nikdy špatně hodnoceni. Takové hráče pokládám za skvělé týmové hráče navzdory tomu, že často zůstávají ve stínu ostatních. Nízké hodnocení mohou dostávat od novinářů, kteří o zápase píší, ale nikdy ne od trenéra.

V každém rozestavení musí hráči zvládnout své základní úkoly a funkce. Je tomu tak u brankářů, obránců, záložníků i útočníků. U procesu budování týmu je nejdůležitější, aby každý hráč plnil své základní úkoly. U obránců to je bránění. Samozřejmě, že obránci mají ofenzivní úkoly a ve správném okamžiku se mohou a musí zapojit do přípravné a útočné fáze. Nicméně prvním úkolem obránce je bránit a nikdy tomu nemůže být jinak.

V minulosti to byli například hráči holandského národního týmu Van Aerle a Van Tiggelen, kteří dokonale zvládli taktickou stránku hry a především byli maximálně koncentrovaní na plnění defenzivních úkolů. Dobrým příkladem současného špičkového zadáka, který skvěle zvládá obranné úkoly je Jaap Stam. Takové typy hráčů jsou pro tým nepostradatelné.

Mnozí hráči mají se zvládáním svých základních úkolů problémy. Často proto, že se chtějí ukázat a zvládnout toho co nejvíce. Obránci se například příliš zapojují do mezihry a útočení a zapomínají při tom bránit. Záložníci jsou mnohdy příliš daleko od protihráčů, když je soupeř u míče a při tom jejich základním úkolem musí být pravý opak. Útočníci zase například zapomínají bránit a nebo mají problémy s plněním jiných zadaných úkolů. Klíč k nápravě je v myšlení jednotlivých hráčů.

V důležitém utkání kvalifikace na ME 96 bylo hlavním úkolem holandských středních záložníků kontrolovat střed hřiště a své přímé protihráče v daném prostoru. V útočné fázi měli za úkol pronikat hluboko do soupeřovy obrany a podporovat útočníky. Do prvního holandského gólu měli oba hráči mnoho příležitostí k podpoře útoku. Ve druhé půli začali Irové hrát na riziko, jejich středoví hráči se více tlačili do ofenzívy, otvírali obranu čehož Seedorf s Davidsem sice využívali, ale za cenu zanedbání hlavního úkolu, kterým měla být kontrola středu pole a soupeřových středních záložníků.

V Holandsku míváme problémy s výchovou špičkových obráncům, protože při tréninkovém procesu není odzbrojení protihráče prioritou. To je samo o sobě nesmírně náročnou činností. Přednost má schopnost zapojení se do mezihry a hra v útočné fázi. Z toho plyne, až na jisté výjimky, nedostatek kvalitních obránců schopných zvládat své prvotní obranné úkoly.

Jsou různé důvody, ze kterých hráči zanedbávají své základní úkoly. Vzpomínám si na zápas z před několika let mezi Feynordem a RBC. Tenkrát to byl první zápas Arie Haana na lavičce domácích a mnozí z hráčů Feynordu mu chtěli ukázat, co všechno dovedou a zapomněli při tom na plnění svých základních úkolů v rámci týmové organizace.

Byl to nanicovatý zápas, protože hráči nehráli hlavou a jejich hra nebyla usměrněna zevnitř týmu. Spolupráce vázla, protože hráči hráli na sebe, aby se předvedli trenérovi. Nicméně trenér ocení především ty hráče, kteří si dokonale plní své úkoly a jsou pro tým přínosem. Většina fotbalistů má přirozené sklony své základní úkoly zanedbávat a čím lepší hráč, tím tyto sklony bývají větší, protože tito hráči by rádi, aby se fotbal hrál podle nich. Základním pravidlem musí být kvalitní plnění základních úkolů. To si musí uvědomovat nejenom trenér, ale především jednotliví fotbalisté. Hráč může mít špatný den, ale nikdy nesmí zapomenout, co je jeho hlavním úkolem. Tím by negativně působil na tým, organizaci hry a konečný výsledek.

Toto krédo profesionálního fotbalisty nemusíte tvrdě dogmaticky vyžadovat v mládežnických kategoriích. Mladí hráči potřebují prostor, aby si mohli vyzkoušet řešení situací podle svého uvážení a trenéři u mládežnických týmů musí hráče přesvědčit o tom, že cesta k úspěchu vede přes disciplinované plnění stanovených úkolů. Spíše než nezáživné teoretizování, o tom mladé hráče přesvědčí konkrétní příklady plnění či neplnění základních úkolů ze špičkové profesionální kopané.

Trenér musí hráčům stanovit jen takové úkoly, které dokáží zvládnout. Dobrý příkladem zde mohou být naše dva zápasy proti Rusku na legendárním ME 88 v Německu. Důvodem porážky v prvním zápase byly problémy ve středu hrací plochy. Zde Rusové proti Ruudu Gullitovi nasadili skvělého Michajličenka, který dokázal pokrýt obrovský prostor a ještě se dokázal od Gullita odpoutat v okamžicích, kdy jeho spoluhráči získali míč. Gullit honil Michajličenka po celém hřišti a nezbývaly mu síly k plnění svého prvotního úkolu, kterým pochopitelně byla hra v útočné fázi a zapojování se do koncovky. Ve druhém našem zápase s Rusy jsme našli způsob jak ušetřit Gullitovi síly, tak aby byl schopný podporovat Marco van Bastena v útočné fázi a plnit tím svůj hlavní úkol. Ronald Koeman se posunul blíže ke Gullitovi a určoval Gullitovi, kdy má ruského tvůrce hry mít pod kontrolou a kdy ho naopak sám přebírá, tak aby Ruud mohl po zisku míče zaměstnávat soupeřovu obranu a tím splnit svůj hlavní úkol.

Na papíře vypadala varianta s Koemanem blíže k Gullitovi strašidelně, ale na hřišti to díky Koemanově vyzrálostí a zkušenosti fungovalo. Jinak by tomu muselo být v případě, že by Rusové v zápase dominovali. Takováto týmová taktická flexibilita je výsledkem nejvyšších individuálních kvalit klíčových hráčů.

Ruud Gullit může být i příkladem toho jak to vypadá, když hráči své hlavní úkoly nezvládají. To jsou případy, kdy trenér musí okamžitě zasáhnout. V roce 1992 Ruud, hrající na pravém křídle, "zapomínal" na obrané úkoly ve svém prostoru po ztrátě míče, kterými pochopitelně bylo pokrytí soupeřova levého obránce. To byl prvotní obranný úkol pro obě křídla, za kterými nebyl nikdo, kdo by mohl přebrat obránce zapojeného do přípravné a útočné fáze. Gullit již neměl potřebnou fyzickou ani psychickou sílu k plnění takového úkolu.

Trenér zde má dvě možnosti. Buď se budete držet původního plánu a vyměníte Gullita a nebo pozměníte úkoly hráčů na Gullitově straně a postavíte za něj hráče, který vykryje příslušný prostor. Tak či onak. Řešením zde rozhodně není nucení hráče do úkolů, na které fyzicky nebo psychicky nestačí.

Hráči mají rovněž problémy s plněním základních úkolů v případě, že jim soupeř úmyslně nechá hodně volného prostoru. Příkladem zde může být náš zápas s Dánskem v semifinále ME 92. Dánové úmyslně dali našim krajním obráncům hodně volného prostoru, tak aby ti se mohli zapojovat do přípravné fáze. Očekával jsem to a při taktické přípravě na zápas dostali naši krajní obránci za úkol posouvat míč co nejrychleji ke spoluhráčům. Úkol nesplnili. Drželi míč příliš dlouho a místo rychlé přihrávky jej vyváželi dopředu. Při následné ztrátě míče měli soupeřovi hráči moře prostoru za naší obranou a toho dokázali využít k rychlým protiútokům. V poločase šli Dánové do kabin s vedením 2-0. O přestávku jsem opět zdůraznil obráncům, že musí plnit základní úkoly - v tomto případě dříve přihrávat. Druhá půle byla z naší strany lepší a dokázali jsme vyrovnat.

Hráči, kteří dokáží po celý zápas plnit své základní taktické úkoly nemohou být nikdy špatně hodnoceni. Takové hráče pokládám za skvělé týmové hráče navzdory tomu, že často zůstávají ve stínu ostatních. Nízké hodnocení mohou dostávat od novinářů, kteří o zápase píší, ale nikdy ne od trenéra.

{moscomment}