V lednu vyšel na stránkách trenérského magazínu trenink.com prozatím poslední šestnáctý díl seriálu, který si pro Vás čtenáře připravuje autor Milan Holub, který například zaujal naše čtenáře obsáhlou a především čtivou reportáží z nizozemského klubu AZ Alkmaar s názvem Tréninky žákovských mužstev (14-15 let)v klubu AZ 67 Alkmaar.

Dnes pokračuje autor dílem sedmnáctým s názvem Pravidla pro týmovou strategii. Pravidla týmové strategie stanovují základní taktické postupy pro obrannou, přípravnou a útočnou fázi hry. Trenér má na výběr ze dvou základních strategií. Můžete hrát na protiútoky a nebo se snažit o držení míče a diktování tempa hry.

Tím volíte mezi obranným nebo útočným stylem hry a podle tohoto rozhodnutí stanovíte základní strategii v útoku, mezihře a obranně.

Na mezinárodní scéně není mnoho trenérů, kteří volí aktivní pojetí s určením charakteru hry. Výjimkou z tohoto pravidla tvoří holandští trenéři. V Holandsku působí hodně trenérů, kteří svým mužstvům ordinují aktivní fotbal s kontrolou míče. U těchto trenérů je důležité, aby si uvědomili, že v tréninkovém procesu a při zápasech musí věnovat hodně prostoru taktické vyspělosti a spolupráci mužstva. Něco takového zvládne jen dobře připravený odborník. Pro úspěch je důležitá psychická a taktická vyspělost jednotlivých hráčů a to především jejich schopnost se navzájem "koučovat" (komunikovat, rozhodovat a následně jednat v rámci taktického plánu) a nebát se aktivního zapojování do hry.

Výhodou aktivního herního pojetí, je skutečnost, že tímto stylem můžete hrát za všech okolností. Prostě stále usilujete o iniciativu. Pokud se vám to, ale nedaří a dostanete se pod tlak, tak soupeř využije vašich slabých stránek.

Klíčová je zde bitva o ovládnutí středu hřiště a to při zápasech doma i venku a proti slabým i silným soupeřům. Těchto starostí se zbavíte, když se rozhodnete pro hru na rychlé protiútoky a iniciativu úmyslně přenecháte soupeři. Pokud, ale soupeř nechce nebo nedokáže sám tvořit hru, tak se můžete dostat do situace, kdy sami budete mít potíže s rozdílnou rolí, která na vám připadla.

Na MS 98 se trenéři Brazílie a Francie rozhodli pro aktivní pojetí, ale nešli tak daleko jako tomu bylo u holandského týmu. Do hry zařadili více obranných prvků - více vzájemného zajišťování. Brazilci a Francouzi navíc měli hráče schopné lépe zvládat bránění jeden na jednoho. Možná maličkost, ale na vrcholné úrovni maličkosti rozhodují.

Většina mimoholandských trenérů volí styl s rychlými protiútoky. Důraz se zde klade na defenzivní fázi. Takový tým v první řadě potřebuje silnou obrannou řadu tvořenou hráči, kteří i pod tlakem dokáží zachovat klid. Ideální je, když jsou tito obránci dobře technicky vybavení jako tomu je například u italských fotbalistů. Tito hráči nemají problém s bráněním v blízkosti či uvnitř vlastní šestnáctky. Holandští hráči v tomto nevynikají a radši brání dál od vlastního pokutového území a pokoušejí se o zisk míče na soupeřově polovině.

Když tým spoléhající na rychlé protiútoky získá míč, tak se hráči rozběhnou do protiútoku podle na tréninku secvičeného vzorce. Dobře zvládnutý protiútok je rychlý a velice nebezpečný. Do takového protiútoku se může zapojit každý hráč podle momentálního postavení na hrací ploše při získání míče.

Důležité je vystihnout správný moment. Lothar Matthaus se ve svých posledních sezónách v Bayernu a v německé reprezentaci jen zřídka podílel na útočné a přípravné fázi. Touto nepředvídatelností, se ale stal pro soupeře mnohem nebezpečnějším. Správný moment pro podporu útoku si uměl zvolit i jeho předchůdce Mathias Sammer. Výrazně tak pomohl k vítězství Německa na ME 96 v Anglii.

Mužstvo spoléhající na protiútok se také může dostat do situace, kdy musí přebrat iniciativu. Například při nepříznivém stavu utkání a nebo v zápasech se slabšími soupeři. Mužstvo v takové situaci musí hrát podle náhradního strategického plánu. K této změně může být mužstvo donuceno i během průběhu zápasu. Obvykle zde dochází ke změně v sestavě a trenér místo defenzivního hráče pošle na hřišti útočníka nebo ofenzivně laděného záložníka.

Trenér rovněž může zvolit změny ve strategickém plánu a nebo změny týkající se funkcí hráčů v jednotlivých fázích hry.

Dobrým příkladem zde může být finále ME 96 mezi Německem a Českou republikou. Jednalo se o zápas dvou týmů, které preferovali hru s rychlým protiútokem. Češi se umně postavili do role outsidera a donutili německý tým, aby převzal roli favorita.

Trenéra Berti Vogtse tím Češi donutili, aby pro tento zápas změnil taktický plán. Německý trenér musel posílit funkce týmu, které jsou důležité při častějším držení míče; tedy přípravou a útočnou fázi hry. To není jednoduchá situace u týmu, který vyhází z obrany a vsází na rychlý protiútok.

Tyto týmy mají veliké potíže při nepříznivém vývoji skóre, kdy sami musí útočit. Například Portugalci - další typický tým vycházející z pevné obrany a protiútoku - se v těchto situacích uchylují k ostrovní kopané s důrazem na dlouhé míče do pokutového území a dobře hlavičkující střední obránce se často vysouvá až na hrot útoku.

Dalším příkladem týmu, který dokonale ovládal rychlý protiútok, bylo Dynamo Kyjev s Vladimírem Lobanovskim na lavičce. Trenéra Lobanovského si velice vážím pro jeho schopnost si správně vybrat a vychovat hráče schopné dokonale zvládnout přechodovou fázi z obrany do útoku a kteří v maximální rychlosti dokáží kombinovat či individuálně přejít přes obránce a efektivně zakončovat vytvořené šance.



{moscomment}