Zeptat se jak to je v USA s fotbalem je stejně pošetilé jako se ptát kolik se v Americe vydělává. S těma penězma to je tak, že z jedné strany můžete natírat plot ve vietnamkách a trenkách s lampasem za šest dolarů na hodinu a z druhé strany ten samý plot natírá frajer ve skafandru s respirátorem a bere šestkrát víc. Stejně to je s fotbalem. Někde mají hřiště a nemají na něm branky a jinde mají v jednom klubu třicet mládežnických mužstev s plným materiálním a trenérským zabezpečením.

V jakých soutěžích všechna ta mužstva hrají se také neptejte, protože to je na dlouhé povídání a než pochopíte odkud kam, proč a kdy se postupuje či naopak nepostupujete, tak zapomenete, která mužstva hrají jenom na druhém konci města a kdo naopak zajíždí do vedlejšího státu i dál.

Jednodušší je pochopit jak se vzdělávají američtí trenéři. Zde je potřeba vědět, že trenérské kurzy pořádají dvě organizace, které vydávají své vlastní licence a ač pořádají podobné kurzy tak tato dualita zde bude napořád a to proto, že fotbalovou federaci www.ussoccer.com podporuje firma Nike zatímco Asociace amerických fotbalových trenérů www.nscaa.com má svého sponzora ve firmě Adidas.

V Americe naprostá většina dospělých o fotbalu neví ani to, že se hraje s míčem a ve stejné době obrovské (a stále větší) množství dětí hraje fotbal každý den a protože i američtí rodiče dělají to co chtějí jejich děti, tak obchodní domy se sportem zvětšují prodejní plochu s fotbalovým zbožím, až je stejně velká ne-li větší než oddělení košíkové a baseballu, u škol vznikají nová hřiště, ve městech nové kluby a z rodičů se stávají první trenéři - účastníci nejnižších kurzů fotbalové či trenérské asociace.

Některé z nich je potřeba nejprve naučit, že se hraje převážně nohama a jen brankáři mohou i rukama. Část z rodičů to vzdá, když zjistí, že pro odehrání míče je potřeba udržet rovnováhu na jedné noze, ale mnozí to zvládnou a ti se mohou prostudovat k licencím C, B a A, které jsou srovnatelné s evropskými licencemi UEFA.

V létě 2004 jsem se ve státě Virginia zúčastnil kurzu, který vedl k získání "National Youth Diploma NSCCA" - jakési školení pro trenéry mládeže. Po letech trénování v Čechách s trenérským průkazem UEFA "A" jsem si myslel, že mne nemůže nic překvapit. Mohlo.

Na začátek nám lektoři Phil Rose a Ken White (Jeden byl Angličan, druhý byl Ir a oba měli letitou praxi na britských ostrovech) řekli: "Zapomeňte na Evropu. Tady se všechno musí dělat po americku.. Taky jsme si mysleli, že kdo jiný by měl vědět víc o fotbale, na koho jiného, že by americký fotbal měl čekat s otevřenou náručí. Houby s octem. Čekají na vás na všechny, ale až pochopíte, že v Americe se fotbal musí dělat po americku. Teprve potom se dostanete na cestu po které za pár let budeme jezdit Lexusem k haciendě na pobřeží."

American kids want to be entertained

Toto je začátek a konec všeho. Přeložili jste to správně - Americké děti chtějí být zabavovány. Zabavovány nikoliv sociálním úřadem, ale zábavou. Všechny děti se chtějí bavit, ale dětem v USA musíte zábavu vnutit nebo jim jí vnutí někdo jiný a potom nemáte nárok. Jednoduchá rovnice: Dítě se nebaví = Rodiče neplatí a z toho vyplývá: Rodiče neplatí = Neřídíte Lexus :-)

Jak je zabavit? Hlavně žádný dělení do skupin, žádný dril a žádné zástupy. K úspěchu se jde pod následujícími hesly - jednoduchost, zábava, pohyb a zájem. Při tom motivujte, buďte kreativní a buďte pozitivní. Že se ptáte, jak je možné se něco naučit bez drilu? Prostě to tak musí být. Buďte kreativní - vzpomínáte si přeci, že když se dítě nebaví, tak rodiče neplatí a tudíž není na Lexus.

Po první lekci následovala druhá jejíž motto by mohlo být - Během letního "campu" nenechávejte děti příliš hrát fotbal. Možná trochu před tréninkem a trochu na závěr a to i přesto, že by nejradši hráli pořád. Na důvod jste už přišli - budou li hrát jen fotbal, tak (dle rodičů) nepotřebují trenéra a hned jste bez práce. Ale protože i v USA vědí, že hra je nejlepší učitel, tak si na trénink musíte připravit plán průpravných her, který musí být realistický a takový, aby z tréninku každý hráč odcházel s pocitem, že uspěl, protože když americké dítě neuspěje tak ztrácí zájem, příště nepřijde a dál to znáte.

Stejně tak nehrajte hry, kdy je hráč na začátku vyřazen a jen čeká, jak to skončí. Tam by jste zase museli vysvětlovat rodičům nebo prarodičům proč jejich malá Anička sedí stranou, kouká na ostatní a nudí se.

A stále mějte na paměti - žádné zástupy, žádné běhání koleček a žádné dlouhé předvádění, na to není nikdo zvědavý a pozor na to, že v USA se každý okamžitě a rád soudí a proto je nezbytný takzvaný "risk management". To si představíte co všechno špatného by se na fotbalovém tréninku mohlo stát a uděláte všechno proto, aby se to nestalo. Zkontrolujete upevnění přenosných branek, aby na nikoho nespadly. Projdete hřiště a přilehlé prostory a odstraníte vše co by mohlo způsobit úraz. Při prvním zahřmění blížící se bouřky trénink ukončíte a jdete se schovat. Nikdy s žádným z dětí nezůstanete ani na vteřinu o samotě, stejně tak nikdy nevejdete do sprch či na toaletu, kde by mohl být někdo ze svěřenců a už vůbec se aktivně nezapojíte do tréninkové hry, aby jste nikomu nemohl šlápnout na nohu nebo ho trefit míčem.

Philovy malé hry

Phil Rose, malý postavou a velký uměním (ten co má dům na pobřeží) byl mistrem ve vymýšlení her pro začínající fotbalisty. Bill (ten co řídí Lexus ) dokonce tvrdil, že Anglická fotbalová federace pozvala Phila zpět domů na ostrovy, aby své malé hry představil na trenérských seminářích v Anglii.

Zeptal jsem se Phila pro jakou věkovou skupinu jsou tyto hry určeny a očekával jsem, že bude mluvit pouze o přípravce či mladších žácích, ale tvrdil, že tyto hry úspěšně používá u všech mládežnických kategorií a některé jsou vhodné i pro trénink dospělých. Za důkaz považoval skutečnost, že mi frekventanti kurzu - "zkušení Evropané" s nosy stále ještě trochu nahoru - jsme tato cvičení předváděli s chutí a náramně jsme se při tom nasmáli.

Pravda je, že jsme se nasmáli, ale po skončení jsme se shodli na tom, že víc než na fotbalovém tréninku jsme si připadali jako při natáčení dalšího dílu Teletubbies nebo v dětském cirkuse, kde Phil byl za klauna v kopačkách, který se pitvořil, šišlal a zakopával, aby byla sranda a zároveň, aby se probral jeden z dílů fotbalové abecedy, protože ve skriptech se doporučuje mít každý trénink zaměřený na jednu ze základních herních činností.

Při nácviku vedení míče například rozcvičení spočívalo v navštěvování restaurací. Za každým rohem čtverce 15 x 15 metrů byl jeden oblíbený podnik (čtverec 2 x 2 metry), protože děti přeci rádi chodí k McDonaldovi, do KFC, pizzerie nebo do cukrárny. Z volného pohybu ve vymezeném čtverci jsme na Philův pokyn co nejrychleji všichni běželi do prostoru za zvolený roh. Za jeden roh na Big Maca a hned zpátky na náměstí a potom z náměstí (čtverce) na pizzu, do cukrárny na banán se šlehačkou a jinam na hranolky, špagety s kečupem a mléčný koktejl. Nejdřív bez míče a potom s míčem a Phil se křenil a s tím kdo snědl nejvíc kečupu si plácl do dlaní a byla legrace.

Potom jsme si hráli na SEMAFOR. V tom samém čtverci jsme volně vodili míč, tedy řídili své BMW, škodovku, Jaguára, ale spíš rudou Corvettu a když Phil zakřičel, že na semaforu padla červená, tak jsme šlápli na brzdu a na místě zastavili s pokrčenou nohou na míči a pro stabilitu a vědomí prostoru s rozpaženýma rukama a na zelenou jsme zase vyrazili do ulic a na červenou stáli a ve chvíli kdy nás to přestávalo bavit se z Phila stal drsnej kamioňák co ze silnice sestřeloval ostatní auta a to tak, že svým míčem-kamionem trefil jiného hráče míč a ten potom musel jet kolem celého čtverce do servisu, kde mu autíčko za nějaký cvik na místě spravili. Phil vrčel jako opravdový náklaďák. V zatáčkách mu skřípěly brzdy a při předjíždění troubil a zase byla legrace a všichni chtěli být šoféry kamiónu a pak za chvíli Phil změnil pravidla a hrála se AUTOOPRAVNA. V tom samém prostoru každý vodil svůj vůz, vrčel motorem, troubil a při tom se snažil nohou nakopnout cizí auto tak, aby ho dostal mimo čtverec a tím do servisu k opravě, kterou nejčastěji bylo deset toe-ups (rychlé dotyky vrchu míče střídavě pravou a levou podrážkou).

Posléze v praxi na táborech děti tuto hru rádi hráli s tím, že každý mohl do servise jen dvakrát a potom byl vyřazen a na závěr mohl být vyhlášen vítěz, což jak již víte, bylo proti doporučení, protože jen vítězové byli úspěšní a vy potřebujete, aby nikdo nestál stranou a všichni odcházeli s pocitem, že něčeho dosáhli.

Kvůli změně rytmu mohl přijít Arnold Schwazenegger a hrál se TERMINÁTOR. Hráči s míčem se seřadili na jedné straně čtverce a Terminátor čelem k nim na druhé. Hráči s míčem mohli dopředu jen když se Terminátor otočil a tudíž je neviděl v pohybu a ten koho viděl ten se musel i s míčem vrátit na základní čáru a zkusit to znovu. Maličký Phil ukazoval jaké, že má svaly, koho chytí a sežere a jak si na něj nikdo nepřijde. Otáčel se na jednu a druhou stranu a kdo i s míčem nezmrzl jako socha ten musel zpátky a potom byli dva Terminátoři a dvojnásobná legrace a děti se učili kontrolovat míč těsně pod nohou, protože jinak by je strašlivý Terminátor všechny sněd ještě před obědem.

Po té mohly následovat závody aut a Phil od závodníků chtěl, aby jim motory vrčely pěkně nahlas a tak jsme stáli na startovní čáře, vrčeli, zahřívali motory (lifting na místě) a čekali na startérův pokyn, aby jsme vyrazili na druhou stranu čtverce s autem-míčem pod nohama. V dalších kolech přibyla zastávka v depu. To jsme zašlápli míč uprostřed dráhy a trenér zvolil cvik k výměně pneumatik nebo dočerpání benzínu a teprve po té jsme pokračovali do cíle.

Jindy jsme se vydali do přírody a vodili míč mezi aligátory (nejdřív jen kužely, kterých se míč nesměl dotknout a potom trenér nebo někdo z hráčů a kdo byl chycen ten se stal aligátorem a kdo zbyl ten byl vítěz) či kraby (hráč se pohybuje po čtyřech zadkem k zemi a pozadu jako krab) a nebo jsme hráli na kočku a myš a Šreka hájil svůj hrad a Phil hýkal jako Šrek, aby bylo ještě víc veselo a rozzářené děti se mohli vrátit rodičům a trenér odjet oním Lexusem do domu na pobřeží, kde bude vymýšlet další malé hry, přes které začínající adepty kopané přivede k celoživotní lásce k fotbalu.

Intervaly zatížení

Pro jistotu opět procházím skripta vydaná ke kurzu "National Youth Diploma NSCCA" a hledám kapitolu věnovanou intervalům zatížení. Marně.

V manuálu plánovaných a osobně absolvovaných třiceti vyučovacích hodinách nepadlo o intervalech zatížení ani slovo. Místo toho se neustále zdůrazňuje, že trénink musí být "fun", tedy zábava, legrace. Trenér musí být pozitivní a plný entuziasmu.

Nadšení musí trenér přenést na hráče, kterého trénink musí bavit a musí se chtít vracet. Pokud se v české fotbalové škole zdůrazňuje, že individuální činnosti se mají učit při spojování jednotlivých hráčských činností jednotlivce do sekvencí tak zde se stále zdůrazňuje, že jedno se musí učit po druhém. Jeden den dribling, druhý den přihrávka, třetí den střelba a hlavně ať je dobrá nálada a ať to děti baví - to se naučíte pokud budete absolvovat kurz "National Youth Diploma NSCCA" pořádaný asociací amerických fotbalových trenérů.

Chcete si to letos v létě sami vyzkoušet? Pokud opravdu umíte anglicky tak o více informací napište na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.