Polovina týdne a odpolední článek na stránkách trenérského internetového magazínu trenink.com, bude patřit jedenácté části seriálu autora Milana Holuba, který si již dříve pro čtenáře připravil úspěšný článek Americké léto - pro ty, kteří chtějí trénovat mládež v USA.

Jedenáctá část seriálu popisuje systémy hry, organiazaci hry jednotlivých týmů, tedy formu jakou bude tým hrát a jakým obsahem bude tato forma naplněna.

Dnešní článek navazuje na předchozí sedmý, osmý, devátý a desátý [7] [8] [9] [10] díl seriálu.

Nejprve si musíte ujasnit v jakém rozestavení může váš tým hrát vzhledem k možnostem hráčů, které máte k dispozici. Rozlišujeme tři hlavní organizační formy: 5:3:2, 4:4:2 a 4:4:3. S tím, že všechny ostatní možnosti jsou, dle mého názoru, jen deriváty těchto tří základních organizačních forem, které potom mají nespočet variant ať již v obranné, přípravné či útočné fázi.

Systém 4:2:4, se kterým vyhrála Brazílie Mistrovství světa 1970, již téměř vymizel. V Ajaxu jsme jej rovněž ve své době používali, ale vzhledem ke zranitelnosti v obranné fázi jsme s tím, bohužel, museli přestat. Rovněž tak rozestavení 3:4:3, tolik propagované trenéry holandského národního týmu, se na mezinárodní scéně ukázalo jako velice křehké.

Všechna zmiňovaná rozestavení a jejich specifické strategické postupy ve všech fázích hry vyžadují flexibilní poziční hru.

K tomu je potřeba přidat schopnost přizpůsobit taktický plán vývoji utkání a ke skutečnostem jako jsou změny ve skóre, zápasům "doma a venku" a kvalitě soupeře. To vše vyžaduje konkrétní taktický plán. Ten musí vycházet ze základní koncepce hry, jejíž zápasové provedení se nazývá herní styl.

Trenér dbá na vyváženost obranné a útočné fáze hry, která vychází z celkové koncepce a situačně mění poměr těchto dvou složek. Stejně tak se zápas od zápasu mohou měnit úkoly a funkce jednotlivých hráčů. Bez ohledu na zvolené rozestavení musíte dosáhnout rovnováhy mezi obrannou, mezihrou a útokem a to s ohledem na konkrétní zápasové podmínky.

Každý systém má svá pro a proti a nám nezbývá než se snažit maximalizovat výhody a minimalizovat nevýhody. Rozhodující je způsob, jak zvolený systém dokážeme realizovat a to záleží na schopnostech hráčů, které máme k dispozici.

Způsob, kterým hráč pozitivně či negativně ovlivňuje konečný výsledek záleží na způsobu, kterým si plní své úkoly v rámci taktické organizace hry mužstva. Trenér musí přesně stanovit jaké konkrétní úkoly mají jednotliví hráči v obranné, přípravné či útočné fázi v dané taktické organizaci hry mužstva.

Základní rozestavení trenér určuje. Vedou se nekonečné diskuze o tom, zda opravdu kvalita a schopnosti dostupných hráčů rozhodují o struktuře týmu a způsobu hry. Praktické zkušenosti ukazují, že tomu je obráceně.

Trenér, dle svého přesvědčení, rozhoduje o tom jaké rozestavení bude úspěšné a do takto určené struktury zasazuje hráče a v případě nutnosti doplní tým o hráče na post, o kterém si myslí, že musí být obsazen lepším hráčem a nebo mění pozici jednoho či více hráčů a to dokud nenajde řešení splňující jeho představy a využívající hráčovy kvality.

Ideálního výkonu se dosáhne pouze při optimálním využití kvalit jednotlivých hráčů v systému určeném trenérem.