Klasické herní cvičení řešící situaci 1:1 One versus one je zaměřeno na dva základní tréninkové cíle. Pro ofenzivní hráče na trénink techniky práce s míčem a jeho ovládání, ofenzivní řešení soubojové situace 1:1. Pro defenzivní hráče je důraz kladen na techniku odebírání míče v obranných zákrocích a schopnost zpomalit útočícího hráče, schopnost obránce vytlačit útočníka do nevýhodného postavení pro případné další vedení akce
Toto herní cvičení je určeno pro 6 až 8 hráčů.

Cíl herního cvičení:
Cílem tohoto herního cvičení je pro ofenzivní hráče zlepšit techniku práce s míčem a jeho ovládání. Pro defenzivní hráče je důraz kladen na techniku odebírání míče v obranných zákrocích a schopnost zpomalit útočícího hráče.
Popis herního cvičení:
- herním prostorem pro toto herní cvičení je plocha 20 x 15 metrů
- na koncových čarách jsou pomocí kuželů vyznačené malé branky
- akci začíná útočník vedením míče z vlastní brankové čáry na obránce, který na začátku akce musí být na vlastní polovině
- úkolem hráče držícího míč je vstřelit branku
- pokud obránce odebere útočníkovi míč, pak akce pokračuje
- akce končí pokud jeden z hráčů vstřelí branku nebo míč opustí hrací plochu
- doporučený interval zatížení a odpočinku je 1:3
- celá akce by neměla trvat déle než 20´´
Varianty:
- akci zahajuje obránce přihrávkou na útočníka, který stojí na vlastní polovině
- akci zahajuje obránce autovým vhazováním na útočníka (mladší kategorie)
- akce musí být zakončena do 10´´
- branku musí vstřelit hráč svojí "slabší" nohou
Vyzkoušeli jste toto cvičení v praxi? Jaké s ním máte zkušenosti a možné varianty? Diskuze


Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu.
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni.
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.