Přes nepovedený závěr minulé sezóny dovedl Luboš Zákostelský druholigového nováčka z Časlavi k bezpečné záchraně v soutěži a po několikaletém úspěšném působení u toho týmu byl osloven Jihlavou se kterou se dohodl na ročním kontraktu s opcí a nahradil tak trenéra Bokšu, kterému nevyšel po výborném podzimu postup do nejvyšší soutěže.

Na lavičku prvního mužstva FC Zenit Čáslav přišel třiačtyřicetiletý Pavel Medynský, bývalý ligový fotbalista a asistent trenérů Kotala a Kočího u mužů B v pražské Spartě, který hned v úvodu rozhovoru zdůraznil: "Mým prvním úkolem v Čáslavi bude sestavit tým."

Rozhovor s trenérem druholigového týmu, který v letošní sezóně povede tým dospělých poprvé jako hlavní trenér a kterému bude asistovat vicemistr Evropy z roku 1996 Michal Horňák, připravil po portál trenink.com René Svoboda.

Kudy vedla vaše hráčská kariéra?

Jako bývalý aktivní hráč jsem to dotáhl až do první ligy. Pocházím z České Lípy, kde jsem s fotbalem začal. V dorosteneckém věku si mě vyhlédla Slavia Praha, to mi bylo sedmnáct a půl. V prvním mužstvu Slavie jsem vydržel sezonu a půl, pak jsem se vrátil do České Lípy. Dva roky jsem byl ve druhé lize v Xaverově, pak jsem se dostal do Bohemky, kde jsem hrával s Láďou Hruškou, brankářem Zdeňkem Hruškou, Válkem, Litošem, Pavlem Chaloupkou a dalšími.

Mezi tím jsem dlouho studoval vysokou školu ekonomickou, ale protože jsem se začal fotbalu věnovat více, tak jsem studium ukončil. Musel jsem jít na vojnu, dostal jsem se na jeden rok do Dukly Praha. Tam jsem si zahrál například s Luhovým, Němcem, Kostelníkem, Foldynou. Na půl roku jsem pak odešel ještě do Chebu. Pod vedením Dušana Uhrina měl Cheb vydařený podzim, přezimovali jsme první. To už bylo v roce 1989 a v České republice se měnil režim. Nám vojnu zkrátili na rok a půl. Vrátil jsme se do Bohemky a dále hostoval dva roky v Pardubicích, pět let v Jablonci n. N.

Moje působení v Jablonci mi po fotbalové stránce dalo asi nejvíce, byl jsem už v pokročilejším věku, kdy už si člověk umí fotbal užít. Měli jsme velice dobré mužstvo i vedení v čele s Miroslavem Peltou. Je to vynikající "šílenec" do fotbalu, dva roky po sobě jsme se dokázali probojovat do poháru UEFA. Pro mužstvo, které hrálo dva roky první ligu, to byl obrovský úspěch. Pak jsem šel ještě na dva roky do Mostu, už v takovém tom důchodovém věku. To mi bylo pětatřicet. Ještě jednu sezonu jsem pak strávil ve druhé lize v Mladé Boleslavi. Pak už to bylo jen kolem Prahy, divize a pražský přebor.

Měl jste něco společného s futsalem?

Měl, přemluvil mě kamarád. Když už jsem hrával v divizních klubech, dostal mě do futsalu Dan Kolman, který je také "šílencem", ale do futsalu. Měli jsme výbornou partu a ani bych to neměl říkat, ale hráli tam i ligoví fotbalisté. Hala je přece jen specifická, fotbalistovi možná něco dá. Ale musí být na to mentálně vyspělý. Futsal má být bezkontaktní sport, ale přece jen tam nějaké zákroky jsou potřeba a právě pči nich se hráč kvůli zranění musí hlídat. Futsal je také náročnější na kotníky kvůli tvrdému povrchu. Když se pak hráč zranění, není pro své mužstvo v první nebo ve druhé lize nic platný a to je špatně.

A kudy vedla vaše trenérská kariéra?

Z aktivní dráhy fotbalisty jsem plynule přešel do funkce trenéra ve Spartě Praha a znovu musím připomenout jméno Miroslava Pelty, který tam dělal generálního ředitele. Angažoval mě na post asistenta trenéra Václava Kotala k B týmu mužů. Po jednom roce jsme z ČFL postoupili do II. ligy, pak jsem ve Spartě zůstal ještě s hlavním trenérem Borisem Kočí. Na Letné jsem vydržel šest let. Začal jsem trénovat dorostence B v české lize a nejmladší dorostence také v české lize. Moje začátky s mužstvy mládeže v Jablonci už pominu.

Jaké máte trenérské vzdělání?

Mám profi licenci, studoval jsem v Olomouci pod vedením pana Zalabáka. Měli jsme perfektní partu pětadvaceti bývalých fotbalistů, z první a druhé ligy. Měli jsme štěstí, že jsme byli i stejně staří. Například Pavel Hapal, Pavel Hoftych, Jiří Tymich, Miroslav Baranek, Jan Maroši, Alois Grussmann, Jan Suchopárek, Martin Frýdek... Když jsem chodil na gymnázium, do školy jsem se moc netěšil. Ale na stará kolena v Olomouci jsem se na školu těšil, protože parta byla vynikající. Proto i teoretické předměty nám šly snadněji.

Máte nějaké trenérský vzor?

Ve své hráčské kariéře jsem měl štěstí na trenéry, v Jablonci mě například trénoval Josef Pešice. Proti němu jsem dokonce i jako "mladý" hrával. Určitě i na Dušana Uhrina, o kterém nemusím dlouze vysvětlovat, kde co trénoval. To byli trenéři, kteří něco dokázali a myslím, že z každého z nich jsem si dokázal něco vzít. Mám i podobnou fotbalovou filozofii.

Jste ženatý?

Ano, mám dva třináctileté kluky, dvojčata. Jsou dvojvaječné, takže je dobře, že je každý trochu jiný.

Hrají fotbal?

Nehrají, do fotbalu jsem je já ani manželka nikdy nenutili. Manželka není do fotbalu velký fanda a nikdy jsme se o něm moc nebavili. Jsem rád, že jsem si to v hlavě mohl srovnat sám. Kluci prošli mužstvy mládeže, ale vidím na nich, že nemají ctižádost někde denně trénovat a chtít organizovaně trénovat. V tom se nepotatili, ale zase doufám, že budou mít něco jiného.

Jaký styl fotbalu preferujete? Spíše útočný a hezkou hru pro diváky a nebo hru stylu "účel světí prostředky"?

V naší zemi je to dost specifické, protože se tady hodně kouká na výsledky. Postupem času se ale kluby dostávají k systematické práci. Půlroční, roční práce ještě není moc vidět.

Jako druholigový trenér bych měl hráče především vychovat pro profi fotbal. Kluci by dnes měli mít ctižádost dostat se do první ligy a do zahraničí. A nehrát jen kvůli finančnímu zabezpečení, ale spíše by si měli plnit sny. To mi dnes u mladých hráčů trochu schází. Svodů mají moc, od počítačů, playstationů a další zábavy. Do hry by měli dát i kus srdce a fotbalem se pobavit.

Jste impulsivní trenér?

Určitě nevydržím sedět na lavičce. To by měli posuzovat jiní, ale myslím, že dokážu na mužstvo reagovat a koučovat ho z lavičky. Možná, že máme v uvozovkách výhodu, že nechodí moc lidí a že pokyny z lavičky jsou slyšet. Ale když se na to podívám jako hráč, když mi trenér nějaké pokyny dával, byl jsem v zápalu boje a stejně moc nevnímal. Určitě si nemyslím, že by měl trenér mávat rukama a pořád něco křičet. K fotbalu to sice patří a lidé to mají rádi, ale jestli to má ten správný efekt? To si nemyslím.

Jaký je podle vás ideální typ fotbalisty?

Pro mě je ideální fotbalista ten, který chce na sobě pracovat a který chce strhnout tým výkonem. Nemám rád slovo práci a slovní obraty typu: "Jde si to na hřiště odpracovat." Ale mám rád, když svou činnost dělá na sto, stopadesát procent a na hřišti dokáže nechat srdce. Na druhou stranu má každý hráč na hřišti své místo a nemůže tam být deset srdcařů nebo deset bojovníků. Někdo hře myšlenku dát musí a ze své kariéry vím, že hráčů, kteří "jezdí po zadku" a ještě mají talent, už po hřištích moc neběhá.

Znáte mužstvo Čáslavi?

Druholigové i prvoligové zápasy pozoruji, asi bych byl špatným trenérem, kdybych se o ně nezajímal. I když jsem působil ve třetí lize nebo u dorostu, o první a druhou ligu jsem se zajímal. Čáslavské kluky znám, sice ne úplně do detailu, ale většinu jich znám.

Už víte, kteří hráči vám v Čáslavi zůstanou?

Všechno je ještě hodně předčasné, ale Čáslav to má nastavené tak, že je asi třetina hráčů kmenových a zbytek na hostování. Jako svůj první velký úkol v Čáslavi vidím sestavení prakticky nového mužstva. Je to vlastně jako u bývalých vojenských týmů nebo u ligových béček, ve kterých je fluktuace hráčů dost velká. Samozřejmě se lépe pracuje s místními hráči, na výchově by pak mohla profitovat i Čáslav například z prodeje.

Jaký osobní cíl si v Čáslavi stanovíte?

Ideální by bylo, abychom se drželi v horní polovině druholigové tabulky, abychom neměli problémy se záchranou. Tyto klišé sice nemám moc rád, ale je to holý fakt. Mužstvo bude nové a letní příprava bude velice krátká, proto nemůžeme počítat, že budeme atakovat postupové příčky.

Jaké máte rád jídlo?

Protože jsem fotbal hrál dlouhodobě a když mi bylo tak pětadvacet a byl jsem na vojně, začal jsem číst "chytré knížky". Nejím vepřové a hovězí, ale jinak sním úplně všechno. Občas hřeším, že si dám i párek nebo klobásu, ale sám na sobě jsem poznal, že mi strava bez vepřového a hovězího dělá dobře. Těstoviny, rýže, kuřecí maso, rybí maso... Musím zaťukat, vyhýbají se mi i nemoci. Nechci být trenér František Straka, ale miluji česnek. Také věřím přírodním lékům, prášek bych si nikdy nevzal. To se raději budu týden potit s cibulí.

Jaké sporty kromě fotbalu máte rád?

Miluji v zimě lyžování. Mám třináctileté kluky, kteří mě naverbovali do snowboardu, takže už pět let snowbordujeme. Někdy si říkám, že jsem blázen, protože před časem jsem spadl na rameno, které mě pak bolelo asi rok. Mám rád míčové sporty, jízdu na kole a další.

Do Čáslavi budete dojíždět?

Bydlím v Praze, dojíždění mi starosti nedělá. Celou kariéru, i hráčskou jsem dojížděl. Nevidím v tom problém, z Prahy do Čáslavi to je osmdesát kilometrů.

Jaké máte rád filmy? Díváte se vůbec na televizi?

Na televizi se moc nedívám. Když už, tak na fotbal, což samozřejmě doma rádi nevidí. Jako každý trenér jsem fotbalem poznamenaný, dělám ho už od osmi let. Z filmů miluji komedie, u kterých se člověk aspoň zasměje a má lepší náladu, nesnáším horory, na ty se nedívám, u nich se opravdu bojím. Beru i akční film, v tomto nejsem vybíravý.

Jakou máte rád zábavu a muziku?

Muziku rád mám, poslouchají ji i moji kluci. Nevadí mi žádný žánr, jen snad nemusím dechovku. Jinak jsem takový spotřební typ. Hodně mám rád Karla Kryla, toho si poslechnu opravdu rád.

Rozhovor pro portál trenink.com připravil René Svoboda, web stránky www.svoboda.info.



{comment}