Sdílejte:

Twitter

Kouč ligových dorostenců 1.FK Příbram David Vavruška si po roce působení v příbramském klubu vybudoval velký respekt a zároveň je za ním i vynikající práce - šlapající tým mladých kluků, který dokáže porazit i Spartu Praha. Právě Spartu ve které působil po necelých čtyřech letech úspěšného vedení teplické mládežnické základny. V té době také poskytl portálu trenink.com rozhovor: Člověk musí mít jistotu, že nikde nic neošidil.

Do Teplic přišel David Vavruška na jaře 2003 z pražského Motorletu a již v prvním roce svého působení slavil postup prvního dorostu do nejvyšší soutěže. V průběhu následujících tří sezón ve funkci se Vavruška podílel celkem na třech postupech mládežnických týmů a dosáhl tak toho, že v současnosti všechny teplické mládežnické týmy se účastní nejvyšších možných republikových soutěží.

Jeho současná mise u staršího dorostu začala v loňské sezóně záchranou v soutěži, letos se jeho tým objevuje v popředí tabulky a body sbírá především v domácím prostředí.

Davide, po Vaší úspěšné záchranářské misi v minulém ročníku, se Vaše letošní mužstvo pohybuje již od úvodu soutěže v absolutní špičce, jak jste to dokázal?

Já bych toho sám nedokázal. Drtivá většina životních činností je týmová práce a ve fotbale to platí zvlášť. Stejně dobrou práci odvádějí Pavel Hasman, Aleš Greguš a ve druhé polovině podzimu i Karel Kadaně. Faktorem číslo dvě je práce. Jsem velmi náročný jak na hráče, tak na své spolupracovníky a náročnost v tréninku i v práci kolem mužstva se projevuje. Mému realizačnímu týmu patří obrovský dík, za to, že to se mnou vydrží protože nemusí, ale chce. Hráči to se mnou prostě vydržet musí, pokud chtějí hrát. Věřím ale, že se cítí dobře,a že je fotbal pod takovým tlakem baví.

Tvrdá práce je totiž jediná cesta, jak dneska ve vrcholovém fotbale uspět a někteří to snad chápou. I hráči zaslouží svůj dík pochvaly, protože hrát pod tlakem, který vytvářím na hráče, není snadné. Vše je tedy jen o práci. Ale v každém rozhovoru používám slovo „zatím“ a ani dnes to nebude jiné. Měli jsme v některých utkáních i dost štěstí. Z našeho umístění ale máme radost a snad to těší i hráče. Určitě se cítí lépe než v minulých sezónách, kdy šli kluci od porážky k porážce a vloni to vyvrcholilo jejich sestupem ze druhé dorostenecké ligy.

V Příbrami zažíváte zatím pouze výkonnostní vzestup, kam až se příbramská mládež dostane?

Příbramská mládež měla zvuk vždy. Sedmnáct let, které se věnuji fotbalu jako trenér, vnímám Příbram jako klub s kvalitní prací s mládeží. Vyrůstali zde talentovaní hráči a vyrůstat budou. Pracovali tady kvalitní trenéři a stejně kvalitní trenéry si příbramský klub také vychová. Každý výkonnostní vzestup je jen dočasný. Život i fotbal probíhají ve vlnách a ruku v ruce. Jednou jste nahoře, jednou dole. A mládež je také o ročnících. Jeden je lepší, druhý horší. Je to tak v každém klubu a v každé zemi, kde se fotbal hraje. Zažíváme momentálně trochu lepší časy, ale Příbram bude výkonnostně růst jak s Vavruškou tak i bez Vavrušky.

Říká se o Vás, že i přes Vaší impulsivnost během zápasu, dokážete dát mužstvo skvěle dohromady. Jaké máte metody?

Je to přístupem a způsobem práce. V českých poměrech je obvyklé, že chce trenér jak v kategorii dospělých tak u mládeže v první řadě vyjít s hráči a přesvědčovat je o tom, že mají trénovat a jak. Můj postoj je opačný. Vcházím do kabiny a mezi hráče s tím, že je problém hráčů, jak vyjdou oni se mnou. Nikdy nikoho nepřesvědčuji a nepřemlouvám. Stanovuji podmínky a pravidla a přes ty nejede vlak. Vždy se stane, že to několika hráčům nejde pod nos natolik, že sami u mužstva skončí nebo se svým přístupem a postojem k fotbalu vyřadí z týmu. Ale ve finále to vždy funguje. Vytvářím v kabině prostředí řádu, přísných pravidel, ale je to stav, který platí zásadně pro všechny hráče stejně, bez jakýchkoliv výjimek. V takových podmínkách se hráčům pracuje dobře, protože vědí, že pokud si to zaslouží a mají výkonnost, tak hrají. Nikdy nikomu nestraním a hráči to berou.

Jak moc blízká je Vám práce v menším klubu, když jste prošel kluby mnohem většími?

Každý klub je jiný, každý má svou historii, způsob práce a specifika. Ale je pravda, že mám to štěstí, že mohu srovnávat po mých působeních v Motorletu, Teplicích a Spartě Praha i podmínky v Příbrami. Již jsem se jednou vyjádřil k tomu, že mě rodinné kluby svým fungováním vyhovují. Můžete dělat svou práci, máte volnou ruku a skládáte účty až potom, co máte kus práce za sebou. Je tu větší důvěra ve vaše schopnosti. Třeba na Spartě se jako trenér nedostanete na lavičku, aniž byste třikrát v týdnu před zápasem nevysvětlil, proč má hrát levého obránce Petr nebo Pavel. Ale to není kritika, jen způsob práce a je to naprosto v pořádku, protože je to největší klub v zemi a způsob práce je jiný. To ovšem neznamená, že to vyhovuje všem.

Tady je i mnohem rodinnější prostředí. Nemusíte si donekonečna krýt záda a dávat si pozor s kým mluvíte a o čem. Je tady přirozenější komunikace, která je pouze o fotbale. Takové jsou i debaty například s Vencou Černým jako šéftrenérem mládeže. Jen v takovém klubu jako je Příbram se stane, že dělá marketingového ředitele takový člověk, jako je Petr Větrovský. Je mu 23 let, rozhodně má kvality na to, aby tuto práci zvládl, ale v Teplicích nebo Spartě by se mu to poštěstilo těžko. Nedostal by hned takovou šanci pro svou nezkušenost a mládí, přesto, že kvalita je na jeho straně. Ještě o něm uslyšíme.

Mužstvo pod Vaším vedením neztratilo doma ani bod. Jak se na to díváte?

Každý zápas je jiný. S Opavou se stal zázrak a my otáčeli výsledek z 0:3 na 6:4. V jiných utkáních jsme hráli opravdu výborně a vyhrát jsme si zasloužili. To byla utkání s Bohemians a Olomoucí. Z toho vítězství jsme měli obrovskou radost. Porazili jsme první dorost klubu, který se dlouhodobě prezentuje nejkvalitnější prací s mládeží v republice. No a potom jsou nepříliš povedená utkání, která ubojujete. Vydřeli jsme tři body doma se silným Mostem a zvláště naposledy s Jihlavou, která u nás hrála výborně. Jeden společný jmenovatel všechny ty zápasy ale mají. Klukům se doma hraje dobře, cítí se tu silní a víc si dovolí. Stačí se podívat na naše utkání venku. Přivezli jsme jeden jediný bod ze Slavie, ale výkony v těchto utkáních jsou ještě horší než ten jeden plusový bod do tabulky pravdy.

Jak reagují Vaši soupeři, když je poráží mužstvo, které se minulý rok zachraňovalo?

Jak kteří. Dorostenecká liga se za poslední léta změnila. Trenéři jsou v ní pod mnohem větším tlakem než před několika roky. Trenérů je hodně a i toto už je místo, o které spousta trenérů stojí, potažmo o které nechtějí přijít. Podle toho vypadají i samotná utkání, při kterých se trenéři nešetří. Ani já to dělat nebudu. Já jdu do zápasu jako do války a ve válce není přátel. Na konci je to už však o charakteru trenéra. Augustin Chromý přijel s Olomoucí do Příbrami vyhrát a potom, co zde nezískal ani bod se choval přátelsky a jako profesionál. Pozná se tak kvalita a zkušenost trenéra. Takových lidí je třeba si vážit.

Děkuji za rozhovor a hodně sportovního štěstí