V seriálu rozhovorů na stránkách www.trenink.com se pokoušíme otevřít debatu k tématům, která by měla zajímat trenéry v klubech na všech výkonnostních úrovních a u různých věkových kategorií. Již dříve vyšel rozhovor k problematice plánování týdenního mikrocyklu, včetně ukázek pro různé druhy týdnu, rozhovor o rozcvičení nebo poslední rozhovor o tom jak naplánovat zimní přípravu.

Na otázky odpovídá Jiří Formánek, trenér který působil jak u mládeže, tak u dospělých od druhé ligy po divizi, současně je editorem stránek www.trenink.com.

Jak vidíte problematiku novinek a nových trendů v plánování zimní přípravy Vy? Z vašeho pohledu, ve vašich podmínkách?

Je čas klasických zimních příprav, kdy se jen běhalo a dřelo, pryč?

Pokud si pod klasickou přípravou představíme hlouček otrávených fotbalistů, kteří polykají ty tolik potřebné kilometry, které jim pomohou získat potřebné jarní body, tak to bohužel pryč není, přestože by se to mohlo někomu zdát. Důvodů proč tomu tak není je hned několik a já se pokusím připomenout ty z mého pohledu nejdůležitější.

Prvním důvodem a současně problémem bývá osoba trenéra, který takto v zimě trénoval vždy a párkrát se mu to vyplatilo. Navíc je dotyčný trenér přesvědčen o tom, že se to tak prostě má dělat, protože to takto dělají všichni, a kdyby nepřišel úspěch, tak je to z toho důvodu, že hráči nemají ze zimy naběháno a on to přece říkal.

Druhým důvodem je pohodlnost. Není třeba nic vymýšlet, hráčům je dlouhodobě vštěpováno a sami  jsou o tom vnitřně přesvědčení, že v zimě se přece jenom běhá a není složité je přesvědčit o tom, že musí pět, deset nebo dvacet koleček odběhat.

Třetím důvodem proč trenéři stále volí tento model zimní přípravy jsou média, která nás od počátku ledna doslova zasypou informacemi o tom jak prvoligové týmy vyjely na kondiční soustředění, kde hráči běhají a dřou na krev. Podle těchto zpráv to vypadá tak, že když to dělají prvoligisté, bez ohledu zda tomu tak je či nikoliv, tak to bude asi správné a současně jediná správná cesta.

Posledním důležitým důvodem je ekonomika klubu, protože je vždy pro trenéra nebo vedení klubu jednodušší říct, že hrací plocha jedenkrát týdne v době zimní přípravy stačí, protože zbytek tréninkových jednotek se bude běhat, na ovále nebo v lese. Ušetří se a běhat je přece potřeba.

Věřím tomu, že pokud ne všechny, tak minimálně některé s některým z těchto argumentů se setkal každý z nás.

Jaké jsou nejmodernější trendy v zimních přípravách?

Důležité je položit si otázku, co je cílem tréninku? Pokud budeme hovořit o starších věkových kategoriích u mládeže a o dospělých, tak většina z nás se shodne na tom, že hlavním cílem je připravit hráče na mistrovské utkání.

Pak je třeba si říci, jaké chceme mít hráče ve svém týmu? Chceme hráče, kteří budou rychlí, výbušní, energičtí a silní.

Proč tedy hráčům ordinovat dlouhé vytrvalostní běhy, které jsou zabezpečovány aerobním (oxidativním) metabolismem, když herní výkon fotbalisty se skládá ze střídavého zatížení, ve kterém se objevují sprinty, výskoky, souboje, vedení míč, střelba a také odpočinek?

Je třeba uvědomit si, že u sportovních her jako je fotbal prakticky nemusíte trénovat aerobně, protože anaerobní trénink obsahuje vedle anaerobního metabolismu velmi vysoký podíl aerobního metabolismu.

V důsledku předchozího tvrzení je třeba se v zimní přípravě zaměřit, bez ohledu na výkonnostní úroveň hráčů a týmu který trénujete, na intervalové velmi intenzivní (anaerobní) zatěžování, včetně zotavných intervalů.

Pokud bych to měl říct srozumitelněji v jedné krátké větě, tak ta by zněla následovně: Všechno se svými hráči provádějte ve vysokém tempu a v krátkých intervalech. Zvýšíte tak u fotbalistů specifickou fotbalovou vytrvalost.

Jak „jinak“ se dá pojmout zimní příprava?

Především je třeba zapomenout na škatulky nebo šuplíky do kterých nám trenérům herní výkon fotbalistů rozdělili lektoři na trenérských licencích, pedagogové ve vysokoškolských skriptech a autoři v odborných článcích.

Je třeba si uvědomit, že kondiční výkon neobsahuje čtyři oddělené složky: vytrvalost, sílu, rychlost a koordinaci s obratností, ale tyto složky jsou provázané a je není žádoucí je v tréninkovém procesu striktně oddělovat. Proto neexistuje důvod tvrdit, že v lednu je třeba pouze běhat, aby si hráči vytvořili pomyslný vytrvalostní základ.

Z tohoto důvodu jsem zastáncem, aby se hráči na svůj herní i kondiční výkon připravovali v maximální možné míře na hrací ploše, specifickým způsobem, tedy s míčem. Myslím si, že trenér by neměl podlehnout zažitým stereotypům, měl by potlačit přirozenou pohodlnost a investovat svůj čas a energii přípravě pestrému a promyšlenému programu zimního přípravného období.

Přesto je žádoucí, aby se trenér vyhnul stereotypu, a proto je vhodné do zimní přípravy zařadit několik nespecifických tréninkových jednotek v jiném prostředí než je hrací plocha.

Je tím myšlen například spinning nebo aerobic?

Spinning samozřejmě, často ho zařazuji a podle zkušenostní od dalších trenérů, tak nejsem sám.

V případě aerobicu jsem já osobně pesimista a dnes už ho nezařazuji, protože jsem si prakticky ověřil, že motorická paměť mužů je výrazně nižší než u žen a z toho důvodu klesá i motivace hráčů při této tréninkové jednotce.

Těch možností je ale více, jmenoval bych například squash a badminton, box, bosu nebo třeba jumping.

V čem je výhoda těchto doplňkových sportů? V čem mají pozitivní vliv. Jeden po druhém.

Spinning patří mezi aerobní cvičení, tedy podobně jako běh, ale s minimálním rizikem zranění, tak jak tomu může být v případě běhu na nerovném nebo namrzlém terénu. Spinning je nenáročný na koordinaci pohybu u hráčů, prakticky nezatěžuje kloubní systém, což je vhodné pro hráče v případě pozápasového regeneračního tréninku.

Squash i badminton jsou hry, kde zatížení je kolísavé (střídavé), intenzita je střední až submaximální, délka jedné výměny je 15-25 vteřin. Pro hráče je hra náročná i po psychické stránce, hráči musí mít schopnost koncentrovat se, naučit se předvídat vývoj hry, zlepšuje se periferní vidění a prostorová orientace.

Největším přínosem boxu je, že hráči si vyzkouší jaké to je stát tváří v tvář soupeři. Při boxu jsou pohyby prováděny při vysoké intenzitě zatížení. Hráči rozvíjí reakční rychlost, výbušnou sílu, rovnováhu a koordinaci pohybu.

BOSU je určeno pro různé druhy balančních cvičení. Cílem cvičení s BOSU je, aby bylo dosaženo rovnováhy mezi svalovými systémy posturálních a fázických svalů.

Jumping je další podoba aerobního cvičení, jedná se o různě náročné kombinace rychlých a pomalých poskoků, dynamických sprintů i silových prvků na mini trampolíně. Významná část cvičení je zaměřena na balanční prvky.

Nemůžou v něčem uškodit, když je toho třeba moc?

Obecně všeho moc škodí. Proto, jak jsem řekl v jedné z předchozích odpovědí, by měly převažovat tréninkové jednotky na hrací ploše, které mají herní, tedy specifické zaměření.

Při provozování těchto aktivit v tréninkovém procesu hrozí určitě riziko zranění, protože hráči nemusí mít s hrou nebo cvičením zkušenosti a správné návyky, ale lze ho eliminovat zkušeným instruktorem.

Jaký je optimální počet „odlišných“ tréninkových jednotek tohoto stylu?

Rozumná míra je naplánovat jednu nespecifickou tréninkovou jednotku v týdenním mikrocyklu. V případě, že připravujete program na soustředění, kde budete mít více tréninkových jednotek denně, tak doporučuji zařadit tuto jednotku jedenkrát za den.

Můžou tyhle aktivity zařadit týmy na všech výkonnostních úrovních?

Dost záleží na počtu tréninkových jednotek v průběhu týdenního mikrocyklu, ale jinak zařazení těchto jednotek týmům na všech úrovních nic nebrání.

Jak tyhle sporty zkombinovat s klasickým běháním, dá se to vyjádřit v procentech?

Já klasické aerobní běhaní bez míče v terénu, jako prostředek rozvoje vytrvalosti, nepoužívám vůbec. Když jsem postaven před otázku, kde to mám vyjádřit procentuelně, tak běhaní by v mém případě, pouze za určitých podmínek, mohlo dostat maximálně deset procent. Zbývající procenta patří nespecifickým sportům a cvičením.

Box, spinning, squash - posilují vůli?

Určitě posilují psychiku a rozvíjejí psychické složky herního výkonu, jako je například předvídavost, orientaci v prostoru, periferní vidění, schopnost soustředit a koncentrovat se.

Jak na to reagují hráči?

Hráči obvykle přijímají tyto tréninkové jednotky pozitivně, jedná se o vytržení ze stereotypu, možnost vyzkoušet si něco nového. Box, squash i badminton zvyšují mezi hráči soutěživost.

 TIP REDAKCE 

Rozhovor: Jak naplánovat zimní přípravu