ROZHOVOR  Tomáš Heidenreich v současné době působí jako šéftrenér Regionální fotbalové akademie (RFA) Ústeckého kraje v Teplicích, předtím šéfoval mládeži v Teplicích a Mostě. Jako hráč prošel fotbalové kluby FK Baník Most a FK Litvínov, vyzkoušel si i působení v regionálním klubu v Německu.

 

V rozhovoru se dozvíte zda bylo obtížné přejít z klubového fotbalu pod křídla fotbalové asociace, to že trénování mládeže je především o týmové práci, nikoliv o individuální kariéře a o novinkách zaváděných v tréninkovém procesu. 

 

 

I když jsem působil v klubech v pozici šéftrenéra, mojí specializací byla kategorie žáků. Když se začalo mluvit o projektu Regionálních akademií s vizí, že se vytvoří výborné podmínky pro výchovu hráčů v žákovské kategorii, nebylo pro mě vlastně co řešit. V pozici šéftrenéra jsem měl možnost vnímat, jak složité a vlastně nemožné je vytvořit v klubech podmínky blížící se zahraničnímu standardu. Velkou měrou přispěl k mému rozhodnutí i fakt, že nabídku pracovat v akademiích dostalo hodně trenérů, které jsem za jejich práci v mládeži dlouhodobě obdivoval, v čele s Tondou Barákem, Vencou Mrázkem, Láďou Matrasem a dalších skvělých trenérů, kteří nyní v RFA pracují. 

 

 

Na obou pozicích to pro mě je především o výchově a učení dětí. Největší rozdíl je v tom, že na pozici šéftrenéra se musíte potýkat z mnoha jinými starostmi jako je zařizování tréninkových ploch, dopravy, mezd pro trenéry, zařizování soustředění, zpovídání se vedení klubu za výsledky jednotlivých kategorií a dalšími záležitosti, které vám berou energii pro samotný trénink dětí. To v akademii řešit nemusím. V akademii je pro mě obrovskou pomocí, že veškeré administrativní záležitosti má na starost manažer akademie R. Šilhan a já se mohu plně věnovat jen a jen klukům. 

 

 

Trénování v mládeži je především týmová práce! Na tom si hodně moc zakládám. Proto jsem hledal trenéry, kteří vnímají práci trenéra jako poslání. Uvědomují si, že trenér v každé věkové kategorii je stejně důležitý, protože v tom určitém období musí naučit hráče přesně to co v jejich věku má. Neženou se za kariérním postupem, navzájem spolupracují a pomáhají si. Víceméně jsem navázal na obměnu realizačních týmu mládeže, kterou začal M. Kolčava. Společně s Jakubem Pekařem jsme oslovili další regionální trenéry, u který jsme byli přesvědčeni o jejich výše zmíněných kvalitách a podařilo se dát dohromady perfektně fungující trenérský tým. 

 

 

Jestliže jsou Teplice považované za pomyslnou pyramidu ve výchově mládeže v kraji a přichází do jednotlivých týmů nejlepší hráči z regionu, měli by je logicky vést také nejlepší trenéři z regionu.  Každý trenér si píše svůj životopis sám. Když je za ním vidět práce v podobě šikovných, šťastných kluků, kteří milují fotbal, nabídka z většího klubu přijde vždycky. Pro to si myslím, že šanci dostat se do prvoligového klubu jako trenér je velká, protože kvalitních trenérů s jedinou ambicí vychovat co nejvíce veselých, šťastných lidí a dobrých sportovců je stále velmi málo.

 

 

V Teplicích jsem našel skvělého člověka a odborníka Jakuba Pekaře. S ním jsme vymýšleli, jak vylepšovat tréninkový proces i v podmínkách, které jsme měli k dispozici. Tou novinkou bylo, že jsme zavedli tzv. postové tréninky napříč kategoriemi U21 až U16. Hráče jednotlivých týmů jsme rozdělili podle postů, pro které mají největší předpoklady – útočníci, středoví hráči, krajní hráči. Podle jejich zaměření byly pak postavené tréninky přímo na činnosti, které jsou pro dané posty klíčové. Bylo fajn sledovat, jak se např. útočník z U16 může učit ve stejném cvičení na zakončení od útočníka z Juniorky nebo U19.  

 

 

Zatím jen ve velmi omezené formě. Protože v kategorii starších žáků je ještě nutné hráče zkoušet na více pozicích a teprve vytipovávat, pro který post má hráč do budoucna největší předpoklady. Takže v akademii děláme podobná specifická cvičení na jednotlivé posty, ale točí se nám v nich všichni hráči, aby si zkoušeli všechny různé role. 

 

 

Největší rezervy jsou jednoznačně v prostředí, ve kterém příprava mládežnických týmů v klubech probíhá. A to nemám na mysli infrastrukturu. Klima a podmínky pro výchovu nejsou v pořádku. Na trenéry je v klubech vyvíjen nesmyslný tlak na výsledek a postavení v tabulce už od nejmenších kategorií. V tomto prostředí nemá dítě nárok na chybu, a tudíž absolutně nemá možnost si cokoliv vyzkoušet, tvořit, vymýšlet. Na hráče jakékoliv věkové kategorie je pohlíženo jako na dospělého, hotového hráče, a to je samozřejmě hrozně špatně!

 

Proto nám z mládežnických týmů vylézají ne sebevědomí, průměrní hráči, kteří se bojí na hřišti cokoliv udělat a vymyslet, protože za jakoukoliv chybu přijde okamžitě kritika trenéra nebo rodičů. Právě v tomto prostředí vidím největší rozdíl proti zahraničí. Myslím si, že nemáme o tolik horší kluky, ale to, co se v zahraničí vyzdvihuje (sebevědomí, herní odvaha, emoce) naše fotbalové prostředí jednoznačně potírá! 

 

 

Na vzájemné komunikaci a výměně zkušeností mezi jednotlivými akademiemi je celý projekt vlastně založen. Sdílíme si mezi sebou veškeré informace. Co se nám daří, co naopak ne. Jednotliví trenéři, šéftrenéři, trenéři brankářů, fyzioterapeuti absolvují tzv. výměnné pobyty v jiných akademiích, abychom získali vhled do jejich prostředí a navzájem se obohatili. 

 

 

Tréninky v regionu je jedna z dalších činností Regionální akademie. Trenéři RFA vyjíždí do regionu, aby se potkali s trenéry z menších klubů a diskutovali o věcech, které je trápí. Na místě provádíme ukázkové tréninkové jednotky a celý projekt má sloužit k propojení trenérských pohledů na výchovu mládeže v regionu. Tyto tréninky jsme absolvovali např. v Kadani, Roudnici nad Labem nebo Děčíně. Většinou se nám tam sešlo cca 40 dětí a 10-15 trenérů. 

 

 

Tréninky jsou primárně zaměřené na kategorii mladších žáků a zúčastnit se jich může prakticky každé dítě z regionu. Děti na tyto tréninky v prvopočátku oslovují trenéři v daném místě anebo přímo Grassroots trenér mládeže Jan Štefko. 

 

 

Jsem hodně moc šťastný, v jakém realizačním týmu můžu pracovat a jak máme v akademii vzájemně nastavené vztahy. To vidím jako naši největší sílu. Každý den máme prostor k diskuzím o jednotlivých hráčích, vymýšlíme, jak se dají kluci, nebo jednotlivé cvičení dál rozvíjet a zlepšovat. Rezervy jsou stále v nastavení myšlení lidí v klubech v regionu směrem k akademii. I když se v průběhu roku komunikace a vstřícnost mezi RFA a kluby výrazně posunula, stále jsou ještě trenéři, kteří upřednostňují vlastí tým a jeho výsledek před výchovou jednotlivce. Jak už jsem ale řekl tento pohled se během posledního období výrazně pozitivně posunul, za což jsem moc rád.

 

 

RFA v Teplicích bych za pět let rád viděl jako pevnou součást výchovy talentovaných hráčů v kraji. Aby všichni rodiče a hráči vnímali akademii jako příležitost, která jim pomůže stát se vzdělanými, cílevědomými a sebevědomými osobnostmi buď ve sportu nebo běžném životě. RFA brali jako prostředek, který jim v tom může výrazně pomoci.