Hodnocení uživatelů: 0 / 5

Neaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení
 
toncar_barcelona_150 EXKLUZIVNĚ  Pondělní příspěvek, na stránkách portálu fotbalových trenérů www.trenink.com, je reportáží a odpovědí na otázky redakce na mladoboleslavského trenéra a spolupracovníka našeho portálu Filipa Toncara do španělského světového velkoklubu, současné klubové jedničky FC Barcelona.

"Ve dnech 1.-7. ledna 2012 jsem absolvoval stáž v nejlepším klubu současnosti FC Barcelona. První tým populární Barcy přepisuje historii a mnohými je považován za vůbec nejlepší všech dob. Z tohoto pohledu jsem si místo stáže snad ani nemohl vybrat lépe," říká trenér Filip Toncar.

Před rokem absolvoval Filip Toncar týdenní stáž ve londýnské Chelsea FC. O své poznatky se podělil s čtenáři našeho portálu V V průběhu prvních dnů tohoto roku jsi absolvoval stáž v klubu FC Barcelona. Fandíš Barceloně?

Ano. Už od raných devadesátých let a éry týmu okolo Ronalda Koemana, Michaela Laudrupa a dalších. Ale nejsem nijak fanatickým fanouškem ani členem FCB.

Proč, jsi si vybral Barcelonu, když necháme stranou fakt, že se většina trenérů a fanoušku shodnou na tom, že se jedná o současný nejlepší tým planety?

Tento fakt při zodpovězení této otázky vynechat nemůžeme! Právě skutečnost, že současná Barcelona je jedním z nejlepších týmů všech dob a svých úspěchů dosahuje nenapodobitelným, pro fanoušky mimořádně atraktivním způsobem hry, mě při volbě stáže ovlivnila nejvíce. Ruku v ruce s faktem, že v základní sestavě hraje osm odchovanců. Zajímalo mě, jak klub může dosáhnout toho, že si sám „vyprodukuje“ dost možná nejlepší tým historie, aniž by k tomu potřeboval nákupy drahých hvězd.

Bylo složité zařídit si stáž ve velkoklubu světového formátu jako je FC Barcelona? Bylo to složitější než v Chelsea, kde je brankářskou jedničkou Petr Čech, kterého znáš osobně? 

 Složitější to bylo zcela nepochybně! Pokud v klubu osobně znáte někoho, kdo vám „otevře dveře“, je vše mnohem snadnější. Navíc Petr je v Chelsea opravdu velmi respektovanou osobností, takže jsem díky němu měl přístup ke komukoliv a čemukoliv. Dohodnutí si stáže v Barceloně bylo otázkou bezmála roční komunikace se členy managementu a sekretariátu klubu, neustálého hledání vhodného termínu (i s ohledem na moje povinnosti v FKMB). I přesto jsem letěl do nejistoty. 

Jak dlouhá byla tvoje stáž a co všechno jsi měl možnost vidět?

Stáž trvala sedm dní včetně cesty, přičemž pět dní bylo ryze fotbalových. Měl jsem možnost vidět tři tréninkové jednotky prvního týmu (z čehož jeden trénink byl otevřený pro veřejnost – dorazilo na něj více než 15000 lidí!), pohárové utkání proti Osasuně Pamplona (vítězství 4:0) a nespočet tréninkových jednotek všech věkových kategorií v tréninkovém centru Ciutat Esportiva de Joan Gamper.

toncar_barcelona_470_3

Téměř před rokem jsi absolvoval týdenní stáž v londýnské Chelsea, jde tyto dvě stáže nějakým způsobem porovnat?

Jak jsem již nastínil v jedné z předchozích odpovědí, v Chelsea jsem měl díky Petrovi Čechovi dokonale připravenou „půdu“. Do Barcelony jsem letěl v podstatě „naslepo“, ačkoliv jsem měl vše předem dohodnuté. Tréninkové centrum Barcy je „nedobytnou tvrzí“, kde je každý váš pohyb monitorován kamerami a neustále jste pod dohledem ostrahy. Pokud má např.první tým uzavřený trénink, nemáte šanci jej sledovat ani dírou v plotu. Tréninkové centrum Chelsea je pro veřejnost sice také dokonale uzavřené, ale když už jsem byl uvnitř, nebyl problém fotit a dokonce ani natáčet například předzápasový trénink. V FCB by vás vyvedli i za fotku pořízenou při tréninku přípravek. Také komunikace s trenéry byla komplikovanější. Upřímně přiznávám, že jsem očekával o něco větší vstřícnost ze strany trenérů. Naštěstí jsem měl kromě několika krátkých dialogů s trenéry různých kategorií možnost takřka neustále komunikovat s Pere Gratacósem (fotogalerie), bývalým trenérem Katalánska „B“ týmu Barcy, který dnes pracuje v klubu jako ředitel pro vztahy se sportovními institucemi.

Máš možnost porovnat, vypozoroval jsi nějaké zásadní rozdíly v organizaci, tréninkovém procesu nebo materiálním zabezpečení "A" týmů těchto dvou velkoklubů?

Za největší rozdíl považuji celkový náhled a pojetí tréninkového procesu ze strany trenérů. Zatímco v místy až vědecky pojaté přípravě Chelsea je každý hráč od U16 po první tým výše monitorován pomocí sporttesterů v kombinaci s GPS a každá fyziologická křivka se zde několikrát rozebírá trenérským štábem, v Barceloně je přístup trenérů mnohem více empirický, založený na zkušenosti. Oba přístupy však nabízí spoustu zajímavých podnětů pro vlastní trenérskou praxi.

V Chelsea jsem pak měl možnost vidět větší variabilitu skladby tréninkového procesu. V Barceloně se drží stále stejného konceptu „jednoduché rozběhání – dynamický strečink – bago – prostorové hry – brankové hry“, přičemž prostorovým hrám je věnován největší prostor.

Co se materiálního zabezpečení týče, jsou podmínky obou klubů srovnatelné.

V obou případech jsi měl možnost prohlédnout si tréninková centra a sledovat tréninkové jednotky a práci s mládeží, jsou v obou klubech srovnatelné?

Jak jsem již naznačil v předchozí odpovědi, v Barceloně sázejí více na empirický přístup a „učení se hrou“ (jak mj.zmínil při své pražské přednášce pan Víctor Sanchéz Llado z oddělení metodologie FCB).

Co se tréninkových center týče, Je na tom Chelsea lépe. Ne snad proto, že by tréninkové centrum Barcy bylo nějak nekvalitní, naopak, ale jednoduše proto, že tréninkové centrum Chelsea v Cobhamu je synonymem dokonalosti.

Jaká je provázanost tréninkového procesu mládežnických, juniorky a prvního týmu?

Fluktuace hráčů mezi prvním týmem a rezervou je poměrně velká. V tréninkovém mikrocyklu, který jsem viděl, trénovalo s „Áčkem“ až pět hráčů „Béčka“, přičemž např. Cuenca nastoupil v základní sestavě jak v poháru proti Osasuně, tak následně o víkendu proti Espanyolu. Posléze se opět vrátil do tréninkového procesu s „B“ týmem. Podobně funguje tato spolupráce i mezi ostatními kategoriemi, ačkoliv ne v tak velké míře – hráči spíše zůstávají ve své věkové kategorii a posouvají se spíše operativně. Natrvalo se o kategorii výše posouvají jen ti opravdu nejlepší, kterým je již jejich kategorie „malá“.

Co z toho, co jsi viděl, ve španělských podmínkách je možné přenést do našeho prostředí, do našich tréninkových podmínek?

Všechno! Opravdu! Skladba tréninkových jednotek není ničím výjimečná. Pro nás přece není problémem zařadit do tréninkového procesu ve větší míře prostorové hry nebo průpravné hry na menším prostoru (což většina z našich trenérů beztak praktikuje). Problémem však pro mnohé trenéry je akceptovat fakt, že cesta učení se náročnému kombinačnímu stylu s vysokým napadáním, kterým se Barcelona prezentuje, může přinést možná více porážek, než naše pohodlnější česká cesta plná upracovaného fotbalu. Měli bychom si však uvědomit, co na konci každé z těchto cest nalezneme… Takže – rozdíl není ve zvolených prostředcích, ale v požadavcích trenérů.

Překvapilo mě, že Barcelona má ve svém tréninkovém centru téměř polovinu hracích ploch s umělým hracím povrchem? Proč? Naši trenéři UMT zrovna nemilují, v Barceloně jim to nevadí?

Nevadí. Důvod je čistě pragmatický – přírodní trávník je v teplém a suchém klimatu náročný na udržování. Nikdo se nepozastavuje nad nevhodností umělé trávy, všichni to berou jako fakt, který musí akceptovat.

Byl jsi v Anglii i ve Španělsku. Kam plánuješ svoji další stáž?

Momentálně neplánuji. Ale určitě se za čas opět vyrazím někam podívat. Zajímavé impulzy naleznete všude, ne jen v úplné špičce. Takže nabídka klubů je opravdu široká.

 TIP REDAKCE 

Fotogalerie: Fotografie ze stáže v FC Barcelona