Na stránkách trenérského portálu www.trenink.com pokračujeme v seriálu článků, které se zabývají aktuální problematikou. Pokoušíme otevřít debatu k tématům, která by měla zajímat trenéry v klubech na všech výkonnostních úrovních a u různých věkových kategorií. Již dříve vyšly rozhovory k problematice Jak zimní přípravu připravit trochu jinak nebo Trénink standardních situací. Ano či ne?
Na otázky odpovídá Jiří Formánek, trenér který působil jak u mládeže, tak u dospělých od druhé ligy po divizi, současně je editorem stránek www.trenink.com.
Jak vidíte problematiku účasti hráčů na tréninkových jednotkách Vy? Z vašeho pohledu, ve vašich podmínkách?
Co dělat, když na trénink přijde málo hráčů, třeba pod deset?
Pokud necháme stranou nějaké extrémní situace jako je neočekávaná sněhová kalamita nebo zasedání MMF v Praze, tak by trenér nikdy neměl být překvapen situací, že v jakém počtu hráči dorazí na trénink.
Trenér pracující s týmem musí nastavit pravidla docházky tak, aby vždy měl přehled o tom, kolik a kdy hráči dorazí na trénink. Samozřejmě také záleží na tom, o jakou se jedná věkovou kategorii. Jinak se budeme chovat k dospělým, kteří mají pracovní povinnosti a jinak k mládežnickým týmům. Na druhou stranu i mládežníci mají ve školní nebo studijní povinnosti.
Pro každou věkovou i výkonnostní úroveň je třeba stanovit pravidla, která hráči – pokud chtějí být součástí týmu – musí respektovat. Právě proto, aby trenér nebyl překvapený a mohl si tréninkovou jednotku připravit v klidu, tak aby měla smysl, je důležité, aby byla stanovena hodina, do které se hráči trenérovi omlouvají a vysvětlí svoji absenci na tréninku. Samozřejmě může nastat situace, kdy není možné tento termín dodržet, ale mělo by se tak skutečně výjimečně. Při současné úrovni komunikační techniky nemůže být pro nikoho problém toto pravidlo respektovat a plnit. Je to o zodpovědnosti jednotlivých hráčů vůči trenérovi, ale především ke svým spoluhráčům.
Je na trenérovi, aby toto pravidlo po hráčích požadoval dodržovat, protože pokud tomu tak není, tak problémy které tím vznikají, poškozují celý tým. Především pak ty, kteří se tréninkové jednotky účastní.
Někteří trenéři řvou a zlobí se před těmi, kteří přišli, což je asi nesmysl, ne?
Je pravda, že toto "řvaní" je kontraproduktivní. To cítíme všichni. Poprvé může mít efekt překvapení. Pokud se to opakuje, tak si trenér možná tímto svým emotivním projevem uleví, ale hráči nejsou hloupí a pouze u nich zbytečně ztratí část své autority, protože „trestat“ tímto hráče, kteří jsou na tréninku je zcela nesmyslné.
Trenér by tuto situaci neměl zapomenout do dalšího tréninku, tak jak se to často stává, a probrat to s hráči, kteří v předchozím tréninku absentovali.
Pro kolik hráčů má vůbec smysl dělat trénink? Jaká je nejspodnější hranice? Dá se vymyslet trénink i třeba pro čtyři, nebo to nemá cenu?
V tomto případě, z mého pohledu, neexistuje dolní hranice. Dělat tréninkovou jednotku má smysl i pro jednoho jediného hráče. Musí však platit a být dodržováno pravidlo, o kterém jsem mluvil v jedné z předchozích odpovědí. Pokud trenér bude počítat s tím, že mu na trénink přijde šest nebo osm hráčů, tak může připravit zábavnou, intenzivní a tím pádem i zcela plnohodnotnou tréninkovou jednotku.
Pokud se o počtu hráčů dozví po vstupu do hráčské kabiny, patnáct minut před začátkem tréninku, tak se toho mnoho dělat nedá a je třeba improvizovat. Tato improvizace se může podařit, ale obvykle tomu tak nebývá.
V případě, když je hráčů málo, jak by měl trénink vypadat z pohledu kouče? Jak na hráče působit psychologicky, aby měl trénink stejné grády jako v normálním počtu.
Myslím si, že by měl mít stejnou intenzitu jako trénink při normálním počtu hráčů. Nemyslím si, že hráči chodí na trénink s tím, že když nás bude hodně, tak budu makat na sto procent a pokud nás bude málo, tak se na to vykašlu a budu pracovat na půl plynu.
Trenér i hráči přece trénují proto, aby předváděli líbivou hru, dosahovali úspěšných výsledků jako tým a aby individuálně zlepšovali svoje fotbalové dovednosti. Trénink není za trest a pokud to tak některý z hráčů vnímá, pak by si měl rozmyslet zda má smysl pokračovat v činnosti, která ho nebaví a omezuje tak ve fotbalovém růstu své spoluhráče.
Může mít vůbec stejné grády?
Fotbal je kolektivní sport, trénovat dlouhodobě v malém počtu je demotivující a často psychicky velmi náročné. Pokud tomu tak je, tak se to bohužel v průběhu soutěže podepíše na výsledcích, ale potřebný náboj může mít tréninková jednotka pro dva nebo čtyři hráče.
Tréninková jednotka však musí být promyšlená, cvičení musí na sebe navazovat a hráče musí bavit, musí mít chuť soutěžit, chtít vyhrávat i to nejobyčejnější cvičení. To je úkol pro trenéra, ze kterého nesmí být cítit, že trénink pro pár lidí nemá smysl, hráči to vycítí.
Trenér je asi dost naštvaný, asi by to na sobě neměl nechat znát, ne?
Slovo profesionál je v našich končinách i v naší trenérské profesi dost zprofanované, přesto by se trenér měl pokusit zachovat profesionálně a to přestože, a nebo naopak právě proto, že často pracuje v amatérských podmínkách. Pokud to je jev, který se opakuje, pak částečně bude chyba jak v hráčích, tak v trenérovi. Trenér by se nad stavem docházky měl zamyslet, analyzovat důvody proč tomu tak je a pokusit se tento stav řešit.
Jak předcházet tomu, aby nebylo moc tréninků s malým počtem hráčů? Udělat v kabině průzkum, kdy chtějí hráči trénovat?
Jako podklad pro rozhodování je možné orientační průzkum v kabině udělat, ale já mám takové zkušenosti, že stejně není možné vyjít vstříc všem hráčům a vždy se najde někdo, komu určený čas nebude vyhovovat.
Stejně tak se mi neosvědčilo posouvat tréninkovou jednotku více k večeru, protože pokud si vedete statistiku evidence docházky, tak dojdete k zajímavému zjištění, že hráči, kteří nám tak tak dorazí na trénink v pět hodin, udělají to samé, když bude trénink od šesti nebo o hodinu později od sedmi.
Kdy a kde se bude trénovat, ale bohužel nezávisí pouze na trenérovi a hráčích, ale často do rozhodování a tréninkovém programu vstupují i další faktory. Jako příklad lze uvést to, kdy je volná hrací plocha nebo zda mám klub finance na halu nebo posilovnu.
Nejlepším receptem na vysokou docházku je pestrý, zábavný a současně náročný trénink, který hráči ocení. Hráčům nevadí intenzita, ale stereotyp a nuda.
Měla by být náplň tréninku podle původního plánu, jen modifikovaná podle počtu fotbalistů, nebo je nechat hrát fotbálek?
Program tréninkové jednotky by vždy měl být ušitý na míru pro určitý počet hráčů. Je jedno, jestli je připraven pro dvacet, dvanáct nebo osm fotbalistů. Myslím si, že cíl tréninkové jednotky by měl zůstat stejný, pouze se změní organizace a jednotlivá cvičení.
Pokud chci trénovat souboje jeden na jednoho se střelbou, tak se dají vymyslet cvičení pro dvacet hráčů, ale dokážu toto cvičení vymyslet i pro pět šest hráčů.
Fotbal hrajeme především proto, že nás fotbal baví. Proto by měl být i součásti tréninkových jednotek. Pokud se ale ptáš na fotbálek z milosti, tedy ten kdy trenér rezignovaně hodí mezi hráče míče a z povzdálí je sleduje? Tomu moc nerozumím, trenér přece není tělocvikář, který učí poslední páteční hodinu a těší se na víkend.
Máš nějaké tipy, co je při takovém tréninku dobré cvičení, průpravná hra?
Neexistuje žádná zaručeně správná kuchařka cvičení, nikde není napsáno které cvičení nebo hra je správná. To musí rozhodnout trenér, který dobře zná hráče, jejich stav trénovanosti a také charakterové vlastnosti, protože především ty se při menším počtu hráčů více odhalují.
Mělo by platit, že hráči musí být často v kontaktu s míčem.
Když má trenér naplánované běhání, měl by ho "ze soucitu" těm poctivým odpustit, nebo dělat, že se nic neděje a normálně s nimi absolvovat naplánované věci?
Soucit v tomto případě není na místě. Nikdo nebude mít soucit s vámi jako s trenérem a nikdo nebude mít soucit s hráči, kteří budou prohrávat a morálka bude u hráčů klesat.
Myslím si, že tréninková jednotka by měla proběhnout se zaměřením, tak jak byla naplánována. Je samozřejmě třeba upravit cvičení, která v tréninku využijete.
Jinak běhání bych jako trenér neplánoval pro patnáct ani pro pět hráčů, protože jsem vždy trénoval fotbalisty a ne vytrvalce nebo sprintery, bohužel mnoho trenérů si především přípravu stále bez běhání v lese snad ani nedovede představit.
Mají hráči, kteří dorazí na trénink za každé situace a jsou jedni z mála, výhodu oproti ostatním ve chvíli, kdy se před jarem rozhoduje o základní sestavě?
Aktivní hráči by měli mít výhodu v tom, že jsou mnohem lépe připravení než ti, jejichž docházka nebyla ideální. To by pro ně měla být konkurenční výhoda.
O tom kdo bude v základní sestavě rozhoduje trenér a je na něm, aby rozhodl, jaké cíle si stanovil, zda to jsou výsledky, předváděná hra nebo fotbalový růst jednotlivých hráčů.