"Dnešní vrcholový sport spojujeme s vysokým objemem zatížení a také řadou stresujících faktorů, které ovlivňují výkon sportovce. Jinak tomu  není ani v kopané, jednomu z nejpopulárnějších sportů na světě," říká autor prvního dílu seriálu Bc. Ondřej Crla, který ho pojmenoval Regenerace ve fotbale. Celý seriál vychází z její bakalářské práce. Čtvrtý díll seriálu s názvem Regenerace navazuje na předchozí díly Fyziologická charakteristika, Únava  a Zdravotní aspekty.

Cílem  seriálu je poskytnout čtenářům portálu fotbalových trenérů www.trenink.com základní informace týkající se fyziologie a regenerace.

Autor seriálu následně dodává: "V současné době  u fotbalistů stále častěji objevujeme problémy způsobené nedostatečnou regenerací. Mezi jednotlivými výkony se hráči nedokážou plně zotavit a dochází k nástupu únavy, která se většinou kumuluje a může docházet až k poklesu výkonnosti. Důležitou roli pak hrají regenerační prostředky, které mají urychlovat proces regenerace a  rychleji  odstraňovat únavu."

Regenerace

Regeneraci, nazývanou také jako zotavení, charakterizujeme biologickým procesem obnovy přechodného poklesu funkčních schopností organismu. Často termín regenerace užíváme ve smyslu zotavných procesů. (Havlíčková a kol., 2003)

Zotavení lze probíhat s vyloučením fyzické aktivity zotavovaného, kdy se jedná o pasivní odpočinek. Pasivní relaxace neboli spánek je nejběžnější formou pasivního odpočinku. Kromě toho sem řadíme koupele, masáže, saunování, slunění, působení tepla a jiných fyzikálních prostředků.

Pokud k procesu urychlení zotavení využijeme nějaké pohybové aktivity, jedná se o aktivní odpočinek. Fyziologickou podstatou je udržení průtoku krve v oblastech, které byly předtím zatěžovány na hodnotách vyšších než klidových (hyperémie), čímž způsobujeme rychlejší odstraňování katabolitů. Aktivního odpočinku nejčastěji využíváme při odstranění místní únavy či únavy celkové rychle vznikající. K nejčastěji užívaným formám patří kompenzační cvičení, cvičení ve vodě, aktivní relaxace a provozování sportů cyklické povahy s mírnou intenzitou, kde zapojujeme svaly, které byly namáhány předchozí aktivitou. Havlíčková a kol.,2003)

Aerobní typ únavy

Zotavení z aerobního typu pomalu vznikající únavy je delší než z anaerobní únavy a měl by v něm převládat pasivní odpočinek. Resyntéza svalového glykogenu v tomto případě může trvat až dva dny, jaterního až tři dny. V této době je velmi důležité zvýšené dodávání cukrů. Glykogenová superkompenzace trvá déle a její zahájení je pomalejší než u anaerobního typu únavy. (Havlíčková a kol., 2003)

Anaerobní typ únavy

Zotavení z anaerobního typu rychle vznikající únavy charakterizujeme rychlou resyntézou fosfagenu s jejich déle trvající fází superkompenzace. Resyntéza svalového glykogenu je také velmi rychlá a jaterní glykogen je resyntézován do dvou dnů bez zvýšených glycidových nároků na potravu.

Hlavním zdrojem resyntézy je laktát a normalizace jeho hladiny svědčí o počínající superkompenzaci CP a svalového glykogenu. U tohoto typu únavy by měl převládat aktivní odpočinek, který způsobuje rychlejší odstranění laktátu z organismu. (Havlíčková a kol., 2003)

V následujících tabulkách bychom měli vidět, jak je důležité respektovat fyziologické zákonitosti v organismu.

Doba obnovy energetických zdrojů a rychlosti odstranění LA po zatížení (Havlíčková a kol., 2003)

Vztah odpočinkového intervalu k rychlosti obnovy fosfagenu (Havlíčková a kol., 2003)

Regenerace sil

Jedním z mnoha předpokladů k dobré výkonnosti sportovce je také správná regenerace. Jinak tomu není ani ve fotbale, kde je řízená regenerace nezbytná pro zvyšování sportovní výkonnosti. Dá se říct, že je stejně důležitá jako samotné zatěžování pohybového aparátu a je nezastupitelnou součástí tréninkového procesu. Regeneraci však nemůžeme zužovat pouze na oblast biologickou, jelikož velmi důležitou roli hraje také regenerace psychická. (Vojtík, Zalabák, 2007)

Regenerace sil obsahuje veškerou činnosti, která je směrována k plnému a okamžitému zotavení všech tělesných a duševních procesů, jejichž klidová rovnováha byla nějakou předcházející činností posunuta do určitého stupně únavy. Proces regenerace sil je nesmírně rozsáhlý a je důležitou součástí našeho života. Regenerace by neměla být soustředěna pouze do období po skončení zátěže, ale měla by prolínat trvale naší činností. Kvalitní výkony ve všech sportovních odvětvích vyžadují perfektním zajištění celého komplexu podmínek, na kterých je ideální a úspěšná příprava přímo i nepřímo závislá. Proto je vcelku logické, že některé složky regenerace jsou ve sportu velmi významné a jiným zase nepotřebujeme věnovat až takovou pozornost. Pokud chceme však dosáhnout vynikající až vrcholný výkon, nemůžeme podcenit ani jednu z dílčích součástí. (Jirka, 1990)

Z níže uvedeného vztahu (obr. 2) vyplývá, že regenerační pochody prolínají celým životem každého člověka. (Jirka, 1990)

Vztah práce, únavy a zotavování

Běžná nesportující populace má většinou dostatek časového prostoru na odpovídající pasivní i aktivní regeneraci. U sportovců se však vyžaduje zcela odlišný přístup, který zaručuje dosažení maximálních výkonů. Tento postoj je zcela odlišný hlavně proto, že tréninkový i závodní výkon sportovců se velmi často pohybuje na hranici metabolických i psychických možností. Proto kvantita a kvalita komplexní přípravy vyžaduje důkladnější a pečlivý přístup k otázkám regenerace sil. Kvantitu tréninkové přípravy však nemůžeme zvyšovat do nekonečna, jelikož je limitována časem a únosností velikostí tělesné zátěže pro každého jednotlivce. Časový faktor můžeme zčásti rozšířit zkrácením doby mezi jednotlivými tréninkovými jednotkami a nutnou kvantitu zvýšíme odpovídající účelnou změnou kvality zátěže. Tuto možnost však nelze uplatnit bez dokonalé a účelné komplexní regenerace, díky čemuž se zkracuje trvání nejnutnějšího zotavení, aby uskutečnění další tréninkové jednotky bylo účelné a vedlo ke zvýšení výkonnosti sportovce. (Jirka, 1990)

Na základě současných zkušeností a odborných názorů můžeme důsledným používáním vhodných regeneračních prostředků zvýšit intenzitu tréninkového procesu až o 15 %. Velmi důležité je ale zdůraznit, že vysoká výkonnost ještě nezaručuje dosažení vysokého výkonu. Význam těchto dvou pojmů je zcela odlišný. Výkon charakterizujeme vykonanou prací ve vztahu k času a výkonnost jako schopnost podávat výkon v určité specifické činnosti. Výkonnost velmi úzce souvisí se zdatností, která se dá popsat jako souhrn předpokladů k optimální reakci na změnu prostředí a podmínek. Komplexní regenerace má vliv na všechny tyto složky a pozitivně ovlivňuje zdatnost, výkonnost i dosažený výkon. Správně prováděná regenerace má obrovský vliv nejen na výkon, ale také na psychické vlastnosti, na techniku pohybu, dokonalost dynamických stereotypů, na kvalitu, na celkový zdravotní stav a v neposlední řadě i na úroveň motivace. Proto by měla být regenerace sil neoddělitelnou součástí tréninkového plánu. Je nesmírně důležité, aby ji každý trenér dokázal zařadit do své přípravy, věnoval jí patřičnou pozornost a vyžadoval od svých svěřenců. (Jirka, 1990)

V komplexní regeneraci hraje důležitou roli problém adaptace. Základem každého tréninku je adaptovat sportovce na maximální potřebnou zátěž. V tomto případě se jedná o pozitivní jev. Na druhou stranu ale víme, že při opakování stejného podnětu, který provádíme v pravidelných intervalech stejnou intenzitou, dochází k adaptaci a postupnému snížení reakce organismu na tento podnět. Z toho můžeme posoudit, že tento efekt se uplatňuje zejména při delším používání stejné metodiky nebo stejných regeneračních procedur. Účinnost používané metody se poté začne rapidně snižovat. (Jirka, 1990)