Vývoj kopané podle Rinuse Michelse (7.část)
- Podrobnosti
- Milan Holub
- Zobrazení: 10192
Sedmá část seriálu obsahuje překlad některých kapitol úspěšné knihy holanského trenéra Rinuse Michelse, kterému se pro svůj autoritativní styl vedení a tvrzení "fotbal je válka" přezdívalo Generál.
Dnešní článek navazuje na dva prozatím poslední články [1] a [2].
Vývoj fotbalu
Vývoj fotbalu spěje ke stále se zvyšující komplexnosti. V roce 1974 přišel holandský národní tým s "Totální fotbalem". S do té doby neznámým tlakem na soupeře s cílem co nejdříve získat míč. Tento přístup si během světového šampionátu získal příznivce po celém světě. Od té doby se tlak na míč stal běžnou taktickou výbavou mnoha týmů a mužstva dopřávají soupeři minimum času a prostoru na přípravnou fázi. Moderní fotbal tím pádem vyžaduje taktickou vyzrálost všech hráčů.
Během posledních deseti let se výrazně zlepšila obranná fáze. Každý hráč, včetně útočníků, má své úkoly při ztrátě míče. Zapojena je celá jedenáctka. Desetičlenný obranný blok se dle pokynů trenéra posunuje po celé hloubce hřiště. Cílem je narušení rozehrávky co nejdříve na soupeřově polovině a donucení soupeře k dlouhému neadresnému nákopu nebo k přihrávkám do stran a případně k získání míče na soupeřově polovině a bleskurychlému přechodu do útočné fáze.
Neustálý presink příkladně zvládnutý anglickými mužstvy drží hráče s míčem pod trvalým tlakem. Hráč s míčem nesmí mít prostor ani čas a tak více než kdy před tím je nutností rychlá kombinační hra. Hráči musí být ve správném čase na správném místě a přesnou nahrávkou najít výhodně postaveného spoluhráče a postupně se kombinací dostat do pozice, ze které je možné adresovat finální přihrávku a nebo přímo zakončovat. Hráči se musí vyvarovat dlouhého držení míče. Stačí zbytečný krok či dotek s míček a spoluhráč, který byl ve výhodné pozici, již ve výhodné pozici není.
Dlouhého držení míče se často dopouštějí technicky vybavení středopolaři. Mnohdy jsou přesvědčeni, že jejich hra je pro tým užitečná, ale častěji opak bývá pravdou. Práce s těmito hráči je nesmírně důležitá u mužstev, která se zaměřují na týmově výhodné řešení situací. Celkový vývoj taktiky je důvodem, proč je nutné s těmito hráči trpělivě pracovat. To je rovněž důvod proč se zvyšuje důraz kladený na individuální kvality hráčů.
Taktické záležitosti a individuální technické dovednosti se musí rozvíjet od ranného věku. To vyžaduje kvalitní trenéry a propracovanou strukturu rozvoje mládeže. Celosvětově je na tomto poli stále hodně co zlepšovat a nejedná se o zrovna jednoduchou záležitost a to i z mimofotbalových důvodů jakými mohou být politické, ekonomické, obchodní a psychologické vlivy.
Není žádná věda hrát fotbal pro radost. Potřebujete pár lidí, rovný plácek, dvě branky, které si uděláte ze školní tašky nebo z bundy od tepláků, míč a nějaká pravidla.
V soutěži to je jiné kafe. Trenéři pořád vymýšlejí jak zlepšit úroveň hry jednotlivců a celého týmu a jak udělat zápas pro soupeře co možná nejnepříjemnější. Na radosti ze hry již tolik nezáleží. Hlavní je výsledek. Ještě vyšší tlak na výsledek je tam, kde výhra či prohra mají vliv na ekonomickou situaci klubu.
Každý trenér musí najít svůj osobní styl, který skrze vyváženost útočné, obranné a přípravné fáze povede k požadovaným výsledkům v soutěžních zápasech. Mužstvo musí být schopno zvolený styl zvládat a během zápasu ho přizpůsobit vývoji zápasu a hře soupeře. Tyto změny v taktice musí mít mužstvo zažité z přípravy, ale někdy musíte stanovit úplně jinou taktiku a mužstvo ji musí umět přijmout a realizovat. Toto vyžaduje hodně práce v taktické přípravě na hřišti a stejně tolik vysvětlování mimo hřiště. Trenér musí mít zvládnutou problematiku a být schopný teorii vysvětlit a převézt do hry mužstva.
Zvládnete to a stejně nemáte vyhráno. Úspěch vám nikdo nezaručí. Vy jen musíte vědět, že jste pro úspěch udělal vše a váš tým hraje na hranicích svých možností. Jenže: Co je hranice možného? Existuje vůbec?
{moscomment}