Středeční snad přeci jen trochu chladnější odpoledne na stránkách trenérského internetového magazínu trenink.com patří osmé části seriálu autora Milana Holuba, který si již pro čtenáře připravil úspěšný článek Americké léto - pro ty, kteří chtějí trénovat mládež v USA.

Osmou část seriálu obsahuje překlad některých kapitol úspěšné knihy holanského trenéra Rinuse Michelse, kterému se pro svůj autoritativní styl vedení a tvrzení "fotbal je válka" přezdívalo Generál.

Dnešní článek navazuje na předchozí sedmý díl [7] .

Vývoj fotbalu

Osud trenéra záleží na mnoha faktorech, ať již to je kvalita klíčových hráčů mužstva, celková atmosféra a mezilidské vztahy v klubu a v neposlední řadě na přízni paní Štěstěny.

Nicméně se soudržným a takticky vyzrálým týmem vám bude dopřáno o trochu více klidného spánku.

Eurosport v poslední době pravidelně vysílá záznamy velkých zápasů z dob nedávno minulých. Sami vidíte, že s moderním fotbalem se tyto zápasy nedají srovnávat. Na první pohled je zřejmé, že hráči měli mnohem více času a prostoru a hrálo se v nižším tempu. Dnes i ti největší fotbalisté jako Johann Cruijff a Franz Beckenbauer by museli hrát jinak, aby byli užiteční pro tým. Přechodové fáze jsou nyní mnohem rychlejší a stejně tak jednotlivé akce. Tomu musí odpovídat technická a fyzická připravenost hráčů. Vše se výrazně zrychlilo a v poziční hře má stále důležitější místo kombinace na jeden dotek.

Hráč s míčem rozhoduje o tempu hry a řídí přípravnou fázi. Může hru zrychlit prvním dotykem a nebo úmyslně podržet míč a počkat, až se spoluhráči dostanou do správných pozic. K nezaplacení jsou hráči, kteří tuto řídící roli zvládají, ale ani oni nesmějí být na hřišti zbyteční při ztrátě míče. Obranná fáze je u těchto hráčů často stinnou stránkou. Zářnými vzory zde mohou být Guardiola (FC Barcelona), Litmanen během působení v Ajaxu, Hagi v rumunském národním týmu, van Gastel ve Feynoordu a samozřejmě také hvězda šampionátu v roce 1998 Francouz Zidane.

Tento typ hráče najdete ve všech mužstev od mládežnického, přes amatérský až k vrcholovému fotbalu. Jejich kvalita je kromě technických a řídících dovedností určována tím, jak se dokáží vyrovnat s obranným tlakem soupeře.

Proti dobře fungujícím obranám se stále hůře vytvářejí šance ke skórování. To je pochopitelné vzhledem k tomu, že z taktického hlediska je obranná fáze snazší než fáze přípravná a útočná.

Pro výkon týmu jsou nejdůležitější individuální kvality hráčů, ale ty samy o sobě nemohou zaručit optimální výkon. Nezbytný je kvalitní, zkušený trenér s praktickými a teoretickými znalostmi, který sleduje soudobé poznatky a systematicky pracuje na struktuře týmu.

Pro samotné budování týmu, ale hráči nesmějí ztrácet ze svých specifických kvalit, tvořivosti a stylu hry. Jsou to hráči, hráčské osobnosti a jimi individuálně zvládnuté řešení situací či individuální chyby na druhé straně, kdo naplňuje projev týmu v rámci trenérem stanovených pravidel. Jen hráči mohou předvídat nepředvídatelné situace a reagovat na ně. Trenér musí tyto hráče připravit tak, aby veškeré jejich jednání bylo v zájmu výsledku týmu. Hráči nejenom, že chtějí vyhrát bitvu, ale především musí vyhrát válku. To nezvládnou sami. Jediná cesta k vítězství vede přes společnou obranu, mezihru a útok.

Zájmy jednotlivců zde musí pracovat v zájmu celku a není důležité jak jsou hráči staří či mladí, a nebo kdo kolik vydělává peněz. Všichni beze zbytku musí být zapáleni pro společnou věc. Jen na tomto základu může trenér vybudovat úspěšný tým.

Na závěr snad jenom dodám, že přátelská/přípravná střetnutí postrádají jiskru, která zapaluje oheň v srdcích válečníků a proto nikdy nemohou z hráčů dostat to nejlepší. Tyto zápasy jsou dobré především k vyzkoušení různých taktických variant, ale hráči při nich nedosahují horizontu svých možností.

{moscomment}