Na začátku dubna tohto roku se čtenáři trenérského portálu trenink.com měli možnost - prostřednictvím velmi čtivé a zajímavé reportáže autora a trenéra Milana Holuba - seznámit se způsobem jak se dostat do USA jako trenér, na co se jako trenér přivýklý evropským zvyklostem připravit a řadu užitečných rad, jak úspěšně tuto nelehkou úlohu zvládnout. To vše jste si mohli přečíst v článku Americké léto - pro ty, kteří chtějí trénovat mládež v USA.

Spolupracovník a autor Milan Holub se i tyto prázdniny vydal s firmou Eurotech do Spojených států, aby pracoval jako fotbalový trenér mládeže v různých městech a státech USA. První část reportáže s názvem Americké léto aneb Opět s fotbalem v Americe si můžete přečíst právě dnes.

Neděle. Deset hodin dopoledne. S blížícím se odjezdem do kostela stoupá nervozita. Ty vstávej! Ty si vem tamty kalhoty a ty zase tady ty! Kam jdeš? Vypni to! Mas vyčištěné zuby?

Už aby byli pryč. Táta Bobby odjel ve dvě hodiny ráno, aby jel několik málo hodin přes kopec do údolí, kam s kámošema příští týden pojede s kuší na jeleny. Srub již mají pronajatý a tak se dnes ráno před rozedněním chtějí podívat jací, ze krasavci tam na ne čekají, a jaké vycpané palice s rozvětveným parožím skončí ve sbírce na stěnách všude kolem mne.

Včera jsme s Bobbym připravili dřevo na táborák, z flašky nakrmili pár telat a potom jsme se jeli projet na terénní čtyřkolce. Moje monstrum bylo robustnější a mělo automatickou převodovku, Bobby seděl na něčem menším s řazením jako motorka a jeho prostřední syn Josh kolem nás létal na malé terénní Honde. Nejdřív dolu k silnici, k domu ve kterém Bobby vyrůstal a potom lesem na druhou stranu kopce k haciendě s vyhledem na město Roanoke. Pan domácí byl doma a tak jsme si potřásli rukama a jeho pani nás pozvala na prohlídku zámku. První věděl jak jdou za sebou písmenka ve slově Československo a druhy tušil, kde to asi je.

Oba jejich synové hraji fotbal. Ten s rozestaveným hradem hned vedle chytal a jeho bratr, co vede pobočku rodinné izolatérské firmy, kterou starý pan vydupal z ničeho, hraje městskou ligu v Harrisonburhu s partou mexikánů, co pro něj pracuji.

Zítra začne můj třetí týden prace pro americkou firmu Eurotech. Ti z vás, kteří četli můj předchozí článek o trénovaní na fotbalových campech v USA, vědí, ze Eurotech každé léto přes oceán přiveze několik málo desítek trenéru z Evropy, týden je školí a dalších pět týdnů je rozesílá trénovat po větších a menších místech na východním pobřeží, jihu a středozápadu USA.

Letos to je opět ke třicítce Holanďanů, pár Angličanu, Skotů či Irů (mezi nimi chlap co v osmdesátých letech hrával Premiér League za Norwich FC a potom i evropské poháry v holandském Groningenu), čtyřčlenná slovenská ekipa, kterou tradičně tvoři kluci od maďarských hranic z nichž tři studuji ve Virginii a čtvrtý v Bratislavě. Letos jsme zde dva Češi a tak je možné, ze i Petr Procházka z Biliny u Teplic se s vámi poděli o své dojmy.

Není zde, ale můj kamarád César de Riso z Brazílie, který začal trénovat tamní druhou ligu, ale je tady Albánec Illir, který žije a trénuje mládež v italské Bologni a zítra spolu budeme trénovat ve Virginii v městečku Rocky Mount.

První týden Illira poslali na jih do Louisiany. Nejspíš mi bude vyprávět jaké tam bylo vedro a dusno a aligátoři všude kolem. Minuly týden trénoval v Georgii. V pátek si z posledního tréninku odnesl krabici dárku. Samé bible. Větši vydáni, menši vydáni, s obrázky i bez. Ve Virginii nedostaneme nic. Jen nám poděkuji.

Každý den nás čekají tři tréninky. Od devíti do dvanácti věková kategorie 13 - 15. Potom od čtyr do pul šesté ti nejmenší (4-6 let) a nakonec do pul deváté tři hodiny s mladšími žáky. Dohromady 41 děti. To je vše co vím. Vlastně ještě vím, ze hřiště, kde se to cele bude odehrávat je asi 30 mil od domu v lese na kopci, kde píši tyto řádky.

Ptáte se jak to cele funguje? Jednoduché. Místní organizace jako například Spolek dobrovolných hasičů nebo Klub mládeže při místním kostele a nebo v nejlepším a nepříliš častém připadé místní fotbalový klub, ale většinou "Park and Recreation Department", což je jakási místní podoba českých Domu děti a mládeže, si u firmy Eurotech objednají týdenní fotbalový tábor pro děti. Podle množství přihlášených děti posle Eurotech jednoho, dva i vice trenéru do příslušné lokality. Místní pořadatel zajisti hřiště na trenink a najde rodiny, které se cely týden starají o trenéry a jejich dítě má na oplátku pobyt zdarma.

A tak pro mne včera v pravé poledne přijela pani Regina, která nyní stalé ještě vypravuje děti do kostela. Děti je stalé asi šest až osm. Včera jich bylo ještě dost přes deset. Nejmladší syn Jonathan slavil desáté narozeniny a tak pozval kamarády z nichž někteří pak přespali ve skoro cirkusovém stanu před domem. Na výzdobě jsem se podílel nafouknutím několika desítek balónku. Jak jsem se je naučil vázat tak mne hned poslali na druhý konec zahrady plnit jiné balonky vodou, aby si kluci mohli užit opravdové vodní balónkové bitvy. Mezi tím jsem byl rozhodčím při plivání melounových semínek do dálky a v soutěži o největší zvykackovou bublinu.

Ostatně pani Regina tak trochu bublinu připomíná. A nebo spis vzducholoď či nafukovací balon. Při obědě jsem viděl co jsem tušil. Mísa fazolí, mexické chilli, asi sto parku na hot dogy z venkovního grillu, domácí cole-slaw, chipsy takové i makové, banánový pudink a zmrzlina a všeho moc. Večer k tomu ještě přibyla pizza a na ohni opečený marshmellow (brrrrr....).

Děti vylezli z venkovního bazénu a cpali se až se jim dělali boule za ušima. Mexikan Jose co bydlí s hodné velkou rodinou v hodné malém přívěsu někde u lesa, Nash, kterého táta přivezl hezkým Jeepem a jehož mamka-fesanda společné s Reginou učí kluky hrát fotbal.

Jiný zas má šest vesměs mladších sourozenců a včera mu rodiče řekli, ze se budou rozvádět. Další zas má rodiče co patři k těm divným německým baptistum nebo snad amishum, no prosté k těm co neuznávají vymoženosti civilizace a stalé žiji jak v před předminulé století.

Stejné různorodá je sbírka rodinných vehiklu. Bobby přijel velkým zánovním pick-upem Chevy Silverado a na přívěsu přitáhl listím zapadaný VW Sirocco (či jak se to jmenuje). Někdo to měl stát deset let v kůlně a Bobby to dostal výměnou za kus roury od topení. Nenastartovali jsme to a tak jsme to nechali, aby to pro změnu zapadalo jehličím.

Do kostela pravé odjeli kdysi bílým mini-vanem Chevrolet. Proč je plný červeného prachu jsem pochopil včera po poledni hned jak jsme sjeli ze silnice a začali stoupat do kopců. Zaparkovali jsme vedli hezoučkého pick-upu Toyota Tacoma, kterým jezdí nejstarší osmnáctiletý syn "pořízek Joe" někam na stavbu, kde s něčím pomáhá. Jeho sedmnáctiletá slečna s nim sdílí pokoj ve sklepě a jezdí malým sportovním Pontiacem.

Ke dvoum čtyřkolkám ze začátku přidejte ještě jednu, dále malý traktor a větši traktor a jezdící sekačka na trávu a starší a porad slušný Chevy Silverado, kterým jel Bobbyho táta, když jel naposled a nemohl si vzpomenout jak se jmenuje a kam jede. Inu Alzheimer není dobry společník na cestách. Mohl bych pokračovat sbírkou aut a vraku pod vedlejším domem Bobbyho sestry, ale radši pojďme k fotbalu.

Spíš než k fotbalu, k tomu jak zabavit hordu děti v úmorném vedru po tři hodiny a předstírat, ze je učíte hrát fotbal, aby rodiče z parkoviště či křesílek u hřiště viděli, ze neutratili sto dolarů zbytečně.
Každá minuta, kterou získáte zadarmo je zlata. Přesto nesmíte začít později než v 9,00.

Základem je rozcvička. Tam se dá nasbírat až třičtvrtě hodiny. Jen musíte vhodné kombinovat nespočet variant hry na honěnou, s driblinkem, žonglovanim a jinou honičkou. Při tom nesmíte děti unavit, aby nechtěli první přestávku na vodu ji po dvaceti minutách, ale po kýžené pětačtyřicetiminutovce. Pauza na napití je krátká. Minuta. Víc ne. Oproti instrukcím firmy Eurotech pokračuji cvičením na koordinaci a rychle nohy.

Nejprve nějaké jednoduché cvičeni typu krok - sun - krok skoro jako v tanečních a potom klasické rychle nohy s pomoci žebříku, kuželu či kruhu. Ještě před napitím si každý vezme míč a trochu si s nim hrajeme. Většinou většina děti nemá s fotbalem nic společného a jen tu a tam je někdo, kdo fotbal hraje ve škole či v klubu. Stejné jako fotbalistu bývá těch co mají s pohybem jen málo společného a tak každý den rolujeme míč od špičky k patě a zase zpátky a zleva doprava.

Zkoušíme se udržet na cele váze potom zase v předklonu na krku mezi hlavou a zadý. Rodiče obdivují jak mají šikovné děti a my si mneme ruce protože mamé za sebou skoro půlku tréninku a můžeme se jít napit. Po krátké pauze se vice věnuje činnosti určené pro daný den. V pondělí přihrávka, v úterý kontrola míče, ve středu to má byt hlavičkování, ve čtvrtek útočná a v pátek obranná fáze. A tak si zítra budeme přihrávat, ale jakýkoliv dril je dost nuda a tak zapomeňte na nějaké zástupy a přebíhání. Párkrát to zkusíme ve dvojicích a potom postavíme branky z kuželu a zkusíme počet nahrávek za minutu a pak ještě jednou a potom třeba tři přihrávky v jedné brance a honem k jiné a spočítáme kolik branek zvládneme.

Po přestávce na svačinu to již budeme mít skoro cele za sebou. Na poslední hodinu nám zbyde střelba a hra na dvě branky a přestože půlka z mladších žáku nedokopne z penalty k brance a i starší žací budou všichni za míčem jak smečka vlku za zajícem, tak již budeme vědět, že za chvíli je poledne a my máme do půl čtvrté volno.

Zde ztracen v lese zatím nevím jak takové volno bude vypadat. Dle plánu mne Regina přiveze na hřiště ráno na pul devátou společné s třináctiletým Joshem. V poledne mamé jet zpět do lesa na oběd a pro mladšího Jonathana, jehož trenink začne v pul šesté, ale já musím byt zpět na hřišti již v pul čtvrté a připravit se na šišlání na malé adepty fotbalového míče.

Nejdřív se budeme plazit jako had, hned nato se budem kolébat jako kachny, hopsat jako tygři, míč bude chvíli závodním autem a chvíli dělovou kouli sestřelující nepřátelské křižníky, potom budu chvíli pavoukem, chvíli Terminatorem a možná i zlým vlkem.

Už aby bylo pul šesté a přišly ty větši děti. Nebo spíš už aby bylo půl deváté a šli jsme domu. Vlastně naskákali do červeným prachem zaneseného Chevroletu a jeli skoro padesát kilometru do hor. Až se vrátíme, tak Bobby již bude spát, aby ráno plny sil mohl firemním pick-upem (na kterého jsem ve výčtu aut zapomněl) ujíždět do města montovat roury k odsávaní, větrání, chlazení a topení.

Pokračování příště ....

{moscomment}