Poslední dva rozhovory poskytli trenérskému portálu trenink.com dva prvoligoví trenéři - trenér Michálek z Plzně a trenér Cipro, který se momentálně pokouší o návrat s Dynamem České Budějovice do nevyšší soutěže.

Zdaleka nejúspěšnějším rozhovorem Kamila Turoně byl však ten s bývalým kapitánem letenských, rekordmanem v počtu reprezentačních startů, momentálně hráčem a předsedou představenstva klubu z Českých Budějovic Karlem Poborským.

Dnes portálu trenink.com poskytl rozhovor další reprezentant, v současné době hráč Red Bull Salzburg Vratislav Lokvenc, kterého v Eden-reha ve městečku Donaustauf u Regensburgu, kde prodělává rehabilitaci po operaci předního křížového vazu zpovídal Kamil Turoň a dnes přinášíme první část rozhovoru.

Jak se Ti tady v Donaustauf v rehacentru líbí?

Mě se tady líbí moc. Jsem tady jako doma. Tady je všechno dobré. Rehabilitace je dobrá, všechno pokračuje tak, jak má, takže spokojenost.

Je to první vážné zranění, tvá první rehabilitace kterou absolvuješ, jaké máš pocity?

Pocity mám dobré. Říkám, všechno přebolí, čas léčí, jak se říká, takže jsem opravdu spokojený a doufám, že v nejbližší době budu moci nastoupit.

Podle mínění doktorů je to dobré, jak se to stalo nebo co bylo příčinou tohoto zranění?

Příčina ... No stalo se mi to tréninku, kdy jsem dostal ze strany ránu kolenem od spoluhráče, kdy jsem na té noze stál a to koleno nevydrželo. Udělali jsme diagnózu, bylo to přetrhlé. Diagnóza zněla, že to bylo staré zranění, což jsem nevěřil, tak jsem zkoušel hrát chvilku bez toho aniž by někoho napadlo, že je to tak vážné, ale bohužel to koleno nevydrželo, musel jsem jít na operaci.

Zeptám se, teď už je to vlastně čtyři měsíce po operaci, jak ta léčba zhruba od toho prvního měsíce probíhala, co jsi prodělal každý měsíc, jestli by jsi to mohl stručně popsat?

Vlastně co jsem opustil nemocnici, tak probíhají lymfatické masáže, masírování jizvy, potom se tam dává takový přístroj na svaly, aby ten sval prostě byl pořád funkční a aby neochabnul.

Pak co mě vyndali stehy po 10 dnech, tak jsem začal chodit ten první měsíc do bazénu no a pak jsem se přestěhoval sem do Regensburgu, kde tady pokračovalo vlastně, dá se říci to samé, začal jsem posilovat, jezdit na kole, posilovat sval, bazén, terapie u toho, takže říkám teď poslední tři čtyři týdny chodíme na hřiště a začínám pomalu to koleno zatěžovat.

To znamená, že veškerá terapie je v poslední době zaměřená na sílu?

Teď je to na sílu a hlavně na rychlost.

Co se týká fyzické stránky, jak se cítíš?

Určitě to není takové, jako když člověk hraje týden co týden, ale to všechno přijde tréninkem a říkám, tady je důležité nebo hlavně, co se tady bavím s trenérem, tak důležitá je prostě rychlost, start na balón, a takové, ta kondice přijde tím tréninkem a tak, takže důležitá je rychlost.

Necítíš nikde tlak na svoji osobu, aby jsi rychle začal hrát, aby jsi zase střílel góly? Nebo tě naopak nabádají spíš k lehčímu tempu? A myslíš si, že by se měli touto teorií řídit i ostatní trenéři?

Tak já si myslím, že by si tohle měl určovat asi sám hráč, jak se cítí potom, protože jestli se cítí dobře, tak by to mohl více zatížit, ale říkám, vždycky záleží na tom samotném hráči, jak se cítí, jestli ho něco bolí nebo ne.

Samozřejmě, že fotbal bolí a musí se jít občas přes bolest, to je normální, ale říkám po nějaké těžké operaci je to trošku složitější a spíš by se měl každý hráč obrátit na nějakého odborníka, jako jsou třeba tady v Regensburgu a trošku to konzultovat, ale jak říkám, každý trenér je jiného názoru a taky tam jde o dobrou komunikace mezi zraněným a trenérem.

Takže teď jsi čtvrtý měsíc po operaci, kdy si myslíš, že nadejde tak ideální čas pro tebe, aby ses zapojil jak do tréninkového procesu u tvého klubu a následně potom do zápasu?

Příští týden (rozhovor byl natočen 9.3.2006) ukončím tady v rehacentrumu rehabilitaci a měl bych se vrátit zpátky do klubu, kde bych měl začít prostě trénovat pomalu s mančaftem a dostávat se do toho. Teď záleží taky hlavně aby nebyly žádné komplikace, aby to koleno neopuchlo a aby zůstalo takové, jaké je. Říkám, někdo hraje po 6 měsících, někdo po 5, dokonce taky jsou případy, kdy třeba Lothar Matthäus hráli po třech a půl měsících. Myslím si, že je to reálné tak mezi 5-6 měsíci.

Na profesionální úrovni jsi prošel Hradcem Králové, Spartou, teď jsi v Salzburgu a byl jsi rok v Bochumi, účastníš se tréninkových srazů české reprezentace, mohl by jsi trošku přiblížit, kde a jak a co se zhruba trénovalo a který trenér ti asi tak dal nejvíc, na kterého velice rád vzpomínáš a naopak na kterého nemáš úplně nejlepší zážitky?

První trenér byl můj táta, který mi radí doteď, takže ten mi dal ty fotbalové základy ...

Nasloucháš mu stále?

Ano, naslouchám ho stále. První trenér, co mi dal první šanci v první lize byl Štefan Nadzam, na kterého vzpomínám rád, který ale už není mezi námi bohužel. Ten mi dal příležitost zahrát si první ligu, na to vzpomínám rád a pak jsem přestoupil do Sparty.

Tam byl trenér Němec Jurgen Sundermann (podzim 1994), který tam byl sice krátce, ale myslím si, že tam zanechal dobrý dojem, že to byl dobrý člověk. Potom ho vystřídal Jarabinský, což si myslím, že to taky nebyl špatný trenér. V té době dával hlavně příležitost mladým hráčům, což se týkalo i mně, takže jsem byl rád.

Na koho nerad vzpomínám ve Spartě, byl Petržela. Ten mě spíš ubral chuť do fotbalu a to je podle mě takový trošku - když to řeknu otevřeně - takový psychopat trenér. Pak přišel Pepa Chovanec, Ivan Hašek, Zdeněk Ščasný, to si myslím, že byli všechno sparťani, kteří Spartou prošli a vědí, hráli taky fotbal na dobré úrovni, takže myslím si, že to byli dobří lidé, a taky si myslím, že tito treneři mě toho dali opravdu hodně.

Potom v Německu tam jsem vlastně trénoval za Otto Rehhagela, tak to byl takový lidový trenér, dá se to tak říci. Ale každý ho tam uznával, protože vyhrál s Brémama titul, s Bayernem titul, taky vyhrál s Řeckem mistrovství Evropy, takže to byl dobrý trenér. Jak jsem řekl, každý ho tam uznává, má dobré jméno.

Pak přišel vlastně Andreas Brehme, mistr světa roku 1990, výborný fotbalista, ale jako trenér si myslím, zas až tak dobrý není, ale byla to obrovská osobnost.

Pak mě trénovala další osobnost Erik Gerets, taky světoběžník, osmdesáti násobný reprezentant, takže si myslím, že ten má hodně přehled o fotbale a ten klade velký důraz na tréninky a taky mi hodně dal.

A potom vlastně přišel Kurt Jara, který mě trénuje momentálně. Ten si myslím, že mě dal hlavně takový klid do fotbalu, který má hodně velký přehled o fotbale. Má velice dobré jméno jak v Rakousku tak i v Německu. Myslím, že to je velmi dobrý trenér.

Potom jsme ještě zapomněl v Bochumi mě trénoval Peter Neururer (nyní Hannover 96), to je taky takový, dá se říci lidový trenér, dobrý člověk, tréninky si myslím, že nebyly až takové, jak by si člověk představoval, ale zase to nebyl žádný kruťas nebo něco takového a dalo se s ním vyjít úplně v pohodě.

Jaké tréninky podle tebe tobě vyhovují, když jsi na to navázal?

Tak samozřejmě, že se musí trénovat všechno... (úsměv a zamyšlení se) Tak nejlepší pro mě nebo pro útočníka je vždycky střelba, to je jasné a když si člověk může zastřílet na bránu. Ale nedá se to dělat pořád, ale člověk taky musí trénovat sprinty, nějakou taktiku a takové, ale říkám, nemám rád takové trenéry, kteří se zaměřují pouze na fyzickou kondici.

Samozřejmě fyzická kondice je zapotřebí, ale člověk také potřebuje herní kvalitu, techniku a ne prostě jenom běhat. Takže takový byl třeba Petržela a naopak ti druzí trenéři, co jsem je měl, tak si myslím, že ti byli vcelku úplně v pohodě.

Chtěl bych se zeptat, jaký rozdíl v trénincích a co třeba u nás je a není a zase naopak a co je a není v Německu, jaký je mezi tím rozdíl, na co třeba kladou trenéři důraz v Čechách a na co důraz v Německu?

Myslím si, že u nás je ten pokrok již hodně velký a když srovnám Spartu s nějakým německým klubem, tak co se týče zázemí, trénování a takového obecného pohledu, tak si myslím, že Sparta je naopak převyšovala i to Německo.

Na co se klade důraz ...(zamyšleně) No myslím si, že mezi Německem a Českem je takový, že v Německu je větší důraz na disciplínu, na kondici, na takovou tu agresivitu při zápase, ti na to berou hodně velký důraz, že člověk nemusí dobře hrát fotbal, hlavně že bojuje, to si myslím, že je taková německá vlastnost.

Zase když to srovnám s Rakouskem, tak jako rakouský trenér nemá takovou kvalitu jako německý trenér, to je jasné, ale dá se to trošku srovnat i s Čechama a říkám, ty podmínky, co máme teď v Salzburgu, tak si myslím, že to jsou podmínky, které prostě mají špičkové mužstva v Evropě.

Co se týče zázemí, co se týče trénování a takového celkového pohledu, organizačních věci, myslím si že tam to je na velmi dobré úrovni a říkám, ten fotbal se nedá až tak srovnat. Německo, to je prostě německá liga, je trošku dál a říkám, zase se nedá srovnat Německo s Čechy, protože ten fotbal je úplně o něčem jiném v Čechách, o něčem jiném v Německu a říkám, tam bych to spíš viděl takové srovnání mezi Českem a Rakouskem, tam co se týče fotbalovosti, tam je to trošku blíž k tomu srovnání mezi českým fotbalem a rakouským fotbalem, jako co se týče nasazení nebo takové té fotbalové kvality.

Konec první části rozhovoru ... {moscomment}