První článek měsíce června si pro čtenáře trenérského portálu trenink.com připravil trenér Jiří Formánek, který dnešním článkem navazuje na dvě [1] [2] části seriálu ve kterém jsou hráči nabádání ke kreativnímu řešení soubojových mikrosituací 2:2 s následným zakončením na libovolnou ze dvou branek.
Dnešní příspěvek rozšiřuje druhý díl, který řešil nácvik soubojového chování 1:2, dnešní cvičení s názvem Souboj 2:2 se střelbou po výběru branky svou organizací a svými pravidly vede hráče k rychlému a efektivnímu řešení soubojových početně vyrovnaných situací 2:2. Motivací je soutěž mezi týmy nebo jednotlivci. Cílem je rychlé a kreativní řešení s využitím změny směru vedení míče. Dva bránící hráči se musí pokusit o konstruktivní odebrání míče.
Cvičení zařazujeme do hlavní části tréninkové jednotky, určeno je jak mládežnickým týmům, tak týmům dospělých. V průběhu cvičení podporujeme soutěživost mezi hráči, čímž udržíme maximální intenzitu provádění.
Cíl herního cvičení:
Cílem dnešního herního cvičení je řešení soubojových situací dva na dva (2:2) v bezprostřední blízkosti branky z hlediska dvou bránících a dvou útočících hráčů. Hráče nabádáme ke kreativním a současně rychlému řešení situací s využitím změnu směru vedení míče a především k efektivním (brankovému) vyřešení početně vyrovnaného souboje. Bránící hráči mají za úkol konstruktivně odebrat míč.
Popis herního cvičení:
- herním prostorem je obdélník 40x30 metrů
- na koncových stranách stojí ve středu branky
- cvičení je určeno minimálně pro:
(a) 10 hráčů do pole
(b) 2 brankáře
- hráči jsou rozdělení na dva barevně odlišené týmy
- týmy stojí na opačné straně delší strany hřiště
- na úrovní středové zóny
- do jednotlivé akce se vždy zapojují:
(a) 2x útočící hráč (A,B)
(b) 2x bránící hráč (O,Q)
(c) 2x brankáři chytající v brankách
- akci zahajují vždy bránící hráči
- jeden z obránců přihrává na druhého
- a ten posílá dlouhou přihrávku na útočícího hráče (B)
- bránící hráči okamžitě po odehrání míče napadají útočící hráče (A,B)
- a pokouší se zamezit střelbě na obě dvě branky
- hráč (B) míč přijme a co nejefektivněji ve spolupráci s hráčem (A) řeší situaci 2:2
- hráč který první přijme míč je omezen v zakončení
- nesmí zakončit na branku, která je při přijmu míče blíže než ta druhá
- druhý ofenzivní hráče zakončuje zcela libovolně
- své rozhodnutí na jakou branku hráči zakončí mohou kdykoliv změnit
- jednotlivá akce by neměla trvat déle než 15 vteřin
- zaměřeno na rozvoj energetického systému ATP-CP - akce končí:
(a) vstřelením branky
(b) neúspěšným zakončením
(c) faulem
(d) konstruktivním odebráním míče
(e) odebráním míče
- dvojice soutěží o větší počet vstřelených branek
Organizace cvičení:
- cvičení je obvykle organizováno v časových úsecích tak, že:
(a) jeden tým jeden časový interval pořád útočí
(b) druhý tým naopak celý časový interval brání
(c) stálé dvojice se pravidelně střídají
- role se v následujícím časovém úseku vymění
Varianty:
- bránící hráči zahajují akci autovým vhazováním na hráče (A,B)
- brankáři soutěží o menší počet inkasovaných branek
- herní prostor je možné (a) zvětšit nebo (b) zmenšit
- zakončovat musí druhý hráč, ten který nepřijímá první přihrávku (snažší pro obránce)
- hráči musí první akci zakončit do (8,10,20) vteřin
Pomůcky:
- 2x velké branky (přenosné)
- 16x míč
- 10x mety (kuželky, kloboučky)
- 16x rozlišovací trika (2 barvy)
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.