Věková kategorie přípravek je specifická tím, že ne všichni hráči začínají na stejné startovní čáře a jejich fotbalový růst má různou dynamiku. Přesto je u všech hráčů třeba se zaměřovat na základní hráčské dovednosti s maximálním důrazem na vedení a ovládání míče a schopnost hráčů přijmout míč, tak jako tomu bylo v cvičeních Vedení míče za roh ve čtveřici nebo Přihrávkový rohlík pro přípravky.
Všechny varianty cvičení Narážečka a ovládání míče pro přípravky u hráčů rozvíjí schopnost provést sled herních činností, kdy se v různých obměnách hráči dostanou k vedení míče, práci s míčem na malém prostoru, naražení se spoluhráčem a přijmutí míče po předchozí přihrávce.
Cíl průpravného cvičení:
Cílem cvičení určeného pro hráče přípravek je provést sled nejtypičtějších herních činností jako je přihrávání, naražení, vedení míče a přijmutí míče. Hráči pracují na malém prostoru, pod časovým tlakem. Všichni hráči jsou permanentní vytížení během celého cvičení.

Organizace průpravného cvičení:
- herním prostorem je čtverec
- rozměry herního prostoru jsou 12x12 metrů
- rohy herního prostoru jsou vyznačeny pomocí kuželů
- branka z kuželů o velikosti 2 metry je vyznačena:
(a) v levém dolním rohu herního prostoru
(b) v pravém horním rohu herního prostoru
- ve středu každé ze čtyř stran je zapichovací tyč
- cvičení je určeno pro:
(a) 4 hráče do pole (A-D)
(b) 2 neutrální hráče (M-N)
- hráči (A) a (B) stojí v pravém dolním rohu
- hráči (C) a (D) stojí v levém horním rohu
- nahrávač (M) stojí za brankou v pravém horním rohu
- nahrávač (N) stojí za brankou v levém dolním rohu
- všichni hráči do pole mají míč
Popis průpravného cvičení:
- cvičení současně zahajují hráči (A) a (C)
- cvičení probíhá paralelně z obou stran
- hráč (A) vede míč ke středové zapichovací tyči na pravé straně prostoru
- hráč (A) s míčem u nohy zevnitř herního prostoru obchází zapichovací tyč
- poté co hráč (A) dokončí oběhnutí tyče přihrává na nahrávače (M)
- po přihrávce hráč (A) pokračuje v pohybu vpřed
- neutrální hráč (M) naráží míč prvním dotekem na hráče (A)
- hráč (A) míč přijme a vede ho směrem k zapichovací tyči na horní straně
- hráč (A) s míčem u nohy zevnitř herního prostoru obchází zapichovací tyč
- poté se zařazuje za hráče (D)
- cvičení se opakuje
Varianta 1

Zaregistrujte se a přihlašte pro další grafické varianty cvičení!
Varianty:
- je možné upravit velikost herního prostoru (zvětšit/zmenšit)
- hráči míč vedou a přihrávají "slabší" nohou
- roli nahrávačů mohou plnit trenéři/asistenti
- po přihrávce hráči provádí obratnostní cvik (otočení, sed, kleknutí, ...)
- všechny varianty cvičení jsou ve videoukázce na YouTube
Pomůcky:
- 4x zapichovací tyč
- 6x kužel (klobouček, meta)
- 4x míč
- případně rozlišovací trika
TIP REDAKCE

Rychlostní a akcelerační schopnosti představují v moderním fotbale klíčový výkonnostní faktor, který často rozhoduje o úspěchu jednotlivce i celého týmu. Systematické testování rychlostních parametrů umožňuje trenérům objektivně posoudit aktuální úroveň hráčů, sledovat jejich vývoj a cíleně upravovat celé tréninkové procesy nebo konkrétní rychlostní cvičení. V současné době existuje široké spektrum testů, od jednoduchých lineárních sprintů po komplexní multidimenzionální protokoly, které simulují specifické herní situace ve fotbale.
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu.
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni.
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.