Hodnocení uživatelů: 4 / 5

Aktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení
 

formanek6_100V seriálu rozhovorů na stránkách www.trenink.com budeme pravidelně řešit základní témata, která by měla zajímat trenéry v klubech na všech výkonnostních úrovních a různých věkových kategorií. Již dříve vyšel vyšel rozhovor k problematice plánování týdenního mikrocyklu, včetně ukázek pro různé druhý týdnů.

Na otázky odpovídá Jiří Formánek, trenér který působil jak u mládeže, tak u dospělých ve 2. a 3. lize a v divizi, současně je editorem stránek www.trenink.com.

Jak vidíte problematiku rozcvičení a rozcvičky před tréninkovou jednotkou a před utkáním Vy? Z vašeho pohledu, ve vašich podmínkách?

 

Proč je důležitá rozcvička?
Pokud bych měl použit nějakou jednoduchou, obecnou definici toho proč je rozcvičení pro hráče důležité, tak bych řekl následující: Je třeba připravit hráče tak, aby jejich organismus byl připraven na sportovní výkon, který bude trvat více jak hodinu a půl. Jde nám především o zrychlení krevního oběhu a zvýšení srdeční frekvence, tedy přípravu všech fyziologických funkcí organismu hráče na fotbalový zápas.

Současně je třeba připomenout, že rozcvičení je několik druhů, a v drtivá většina trenérů používá jejich kombinaci.

Pro zvýšení teploty těla a prokrvení svalstva se používá obecné rozcvičení jako nenáročný výklus, běžecká abeceda, gymnastické nebo uvolňovací cvičení. Všechny tyto aktivity nemají přímou souvislost s druhem sportu, v našem případě s fotbalem.

V případě specifického rozcvičení nám jde o zapracování hráče, tak aby si zvykl na své typické herní činnosti, které ho budou čekat v zápase, ať už jde o přihrávání, práci s míčem, střelbu, kombinace nebo nácvik sledu určitých herních činností. Tu specifičnost vidím jak v tom, že hráči  za prvé pracují s míčem a v druhém případě doporučuji specifičnost u jednotlivých postů. Útočníci musí při rozcvičení více střílet, stopeři hlavičkovat a rozehrávat a krajní hráči vést míč, řešit souboje jeden na jednoho a centrovat.
Pak nesmíme zapomenout ještě na pasivní rozcvičení, pod kterým si můžeme představit masáže, hřejivé masti nebo třeba teplé sprchy. Pasivní rozcvičení by se vždy mělo kombinovat s tím aktivním, až už specifickým nebo obecným.
 

Co by se stalo, kdyby se začal trénink nebo zápas bez ní?
V obou případech by přechod organismu z klidového stavu do intenzivní pohybové činnosti trval mnohem déle, navíc s rizikem případného zranění. Organismu hráčů by mnohem déle trvala adaptace na tréninkové nebo zápasové zatížení.
 
Kolik procent výkonu tvoří nebo naopak ubírá, pokud se neprovede správně?
To je hodně individuální. Záleží na konkrétním hráči, na jeho věku, úrovni trénovanosti a na úrovni soutěže.

Jsem přesvědčen o tom, že v případě, že rozcvičení neproběhne vůbec nebo se špatným obsahem nebo intenzitou, tak hráči nemohou nikdy plně využít svůj herní a kondiční potenciál a to by byla škoda.

Nezanedbatelný vliv má rozcvičení i na psychiku hráčů. Hráči zvýší koncentraci, adaptují se na podmínky utkání.
 

Jak dlouho před zápasem je ideální čas na start rozcvičky? Jak má dlouho trvat?
Opět je to plně v kompetenci každého trenéra, který musí poznat jaké typy hráčů má v kádru.

V našem případě, jdeme na hřiště 40-45 minut před začátkem utkání a do kabiny se pak vracíme 12-15 minut před začátkem utkání.  Někteří hráči jsou na hřišti dříve, pokud to potřebují pro svoje individuální obecné rozcvičení

Týmové rozcvičení před utkáním obvykle trvá něco mezi 25-35 minutami.

Hráči chodí po rozcvičce do kabin, tam se ještě převlékají. Jaký je ideální čas, kdy odejít ze hřiště, aby během převlékání opět „neztvrdli“?
Do kabiny z rozcvičení jdeme 10-15 minut před začátkem utkání.

Na převlečení by jistě stačil mnohem kratší čas, ale za tuto dobu musíte reagovat na sestavu soupeře, na jeho pravděpodobnou taktiku a upřesnění standardních situací.
Trenér by také v posledních minutách před utkáním měl připomenout zásadní body přípravy, tak aby si je všichni hráči odnesli na hřiště.

Měli by po příchodu na hřiště těsně před zápasem ještě pokračovat v rozcvičce? 
To záleží na individuálních potřebách hráče, nejedná se o klasickou rozcvičku, ale hráči by se měli udržovat, tak aby od první minuty mohli podat maximální výkon. 

Jaká je správná skladba rozcvičky? Čím začít, co uprostřed, jak končit?
Důležité je si uvědomit, že většina času rozcvičení by mělo probíhat mírnou intenzitou.

Vedle pasivního a obecného rozcvičení (mírný běh, běžecká abeceda, strečink) to je specifické rozcvičení. V průběhu rozcvičení by se mělo postupovat od jednoduššího ke složitějšímu. Od pohybových her a jednoduchých cvičení na přihrávky, přes složitější týmové hry, až po jednoduchou kombinační spolupráci a závěrečnou střelbu.

Je něco, co se do rozcvičky nikdy nezařazuje a proč?
Nikdy nezařazujeme vysoko intenzivní cvičení nebo hry, stejně jako nějaké složité kombinace. V prvním případě by to zbytečně mohlo odčerpat energetické zásoby a případně způsobit zranění, ve druhém případě je cílem kombinace spíše zjednodušit.

Pokud tým nepotřebuje vybudit ze stereotypu, tak má rozcvičení svůj pevný časový program i obsah. Hráči vědí, co přijde a co bude následovat, mohou tomu přizpůsobit své individuální rozcvičení.

Jaká je naopak nejosvědčenější věc?
Pokud jde o týmové rozcvičení, tak vždy zařazujeme držení míče v poměru 5:5 na malém prostoru, vždy je součástí celotýmová kombinace a vždy také zařazujeme střelbu.

Má vést rozcvičku trenér, asistent nebo hráč? Nebo je to jedno?
Záleží na složení realizačního týmu a na tom jak mají role rozdělené.

Ve vyšších soutěžích není obvyklé, aby rozcvičku trenér, ale není to z toho důvodu, že by to bylo podřadné, ale trenér má prostor promluvit si s jednotlivými hráči nebo skupinkami hráčů, uúpřesnit jim své pokyny z kabiny, upozornit je na hráče soupeře se kterými se budou nejčastěji potkávat na hřišti. Některé hráče mohou uklidnit, pokud u nich vidí přemotivovanost nebo naopak strach, pokud se jedná první utkání nebo mladého hráče.

Pokud rozcvičení vede hráč, tak se musí jednat o respektovanou i uvnitř týmu, nikoliv pouze ze strany trenéra. Rozcvičení by v jeho podání mělo vždy probíhat podle předchozí dohody s trenérem.

Výhody skupinové vs. individuální rozcvičky? Jakou bys preferoval?
Je třeba rozlišit rozcvičení v případě zápasu a tréninkové jednotky.

V našem případě necháváme hráčům naprostou volnost v tom, zda vůbec a případně jaké pasivní rozcvičení využijí, tedy jestli si zajdou za masérem nebo jestli využívají hřejivé masti a je jedno jestli se jedná o trénink nebo o zápas.

V případě tréninkové jednotky je rozcvičení vždy týmové nebo skupinové, kdy tým je obvykle rozdělen na dvě skupiny.

V případě zápasu je obecná část na hráčích a je to hodně individuální, některým hráčům stačí pár minut, někteří potřebují deset, patnáct minut. Pak následuje specifická část a tu tým absolvovuje společně. Některé včetně náhradníků, některé bez nich. Rozcvičení je záležitostí všech nominovaných hráčů.  

Liší se nějak zápasová rozcvička od té tréninkové?
Tak to v každém případě. Liší se jak svým obsahem, tak délkou provádění a samozřejmě také svým obsahem.

Úvodní část tréninkové jednotky, pod kterou si můžeme představit rozcvičení, trvá 15-20 minut. Před zápasem je rozcvičení mnohem delší, navíc obsahuje i tu individuální část. Ta se před tréninkem objevu pouze u některých, obvykle starších hráčů.

Obecně fotbalisté moc nemají rozcvičky rádi, jsou nějaké fígle, jak ji zatraktivnit?
Já osobně mám opačnou zkušenost.

Řekl bych, že každý hráč je zodpovědný za svůj výkon a tedy i rozcvičení. Fotbal je týmový sport a každý hráč by měl mít zodpovědnost vůči celému týmu, proto zranění v páté minutě z důvodu nerozcvičení je neomluvitelné.

Je vhodné využívat soutěživosti nebo ne?
Hráčům by ani v rozcvičení nemělo být jedno, jestli špatně přihrají, netrefí branku a nebo jim odskočí míč při zpracování. Primárně však rozcvičení směřuje k tomu, aby hráč podal svůj maximální výkon v následujícím utkání a pomohl svému týmu.

Komentáře