Autorem dnešního příspěvku je trenér Alessandro Moreni, který na stránkách trenérského portálu fotbalových trenérů www.trenink.com publikuje další části seriálu Použití cvičení tři na tři [1] [2] [3] [4].
Název jeho dnešního příspěvku je Cooperův test - k čemu slouží, jak jej provádět a vyhodnotit výsledky? První otázku, kterou si všichni čtenářu musí položit je: K čemu slouží Cooperův test?
Cooperův test je běžecká zkouška, která umožňuje prověřit aerobní výkonnost organismu. Byl to americký lékař pro NASA Kenneth Cooper, který test vymyslel pro účely měření optimální fyzické kondice amerických astronautů. Když se v Americe osmdesátých let minulého století rozmohlo amatérské běhání pro zdraví, Cooper test dál rozvíjel, aby sloužil pro potřeby těchto nových atletů.
Jak se Cooperův test provádí?
Samotný test je velmi jednoduchý. Spočívá v tom, že hráč běhá po atletickém okruhu nebo pukud není atletická dráha k dispozici, vyměří se s maximální přesností obdobná dráha přímo na ploše hřiště.
Hráč musí uběhnout co nejdelší vzdálenost za 12 minut. Během těchto dvanácti minut musí udržovat přibližně stejnou rychlost, bez nenadálého zrychlení či zpomalování. Hráč může být předem poučen o rytmu, který má udržovat na základě momentální fyzické kondice nebo podle výsledků předchozích testů.
Trenér může hráči pomáhat tím, že jej informuje o časovém průběhu a že hřiště rozmístí vztažné body, které hráči umožní, aby sám sledoval a řídil průběh testu.
Pomůcky, kterých je k testu zapotřebí?
Pro provedení Cooperova testu není zapotřebí jiných pomůcek než stopky a pásmo, které poslouží jak k přesnému změření dráhy, tak i uběhnuté vzdálenosti na konci testu.
Kdy provádět test?
Během sezony musí být test zopakován jednou za 2 až 3 měsíce a na stále stejné dráze (atletický okruh nebo hřiště).
Vyhodnocení výsledků testu
Dobrý výsledek je uběhnutí alespoň 3000 metrů za 12 minut. Ale pro vyhodnocení testu zde neuvadim žádné tabulky, protože účelem testu není jen posouzení kondice hráče, ale vytvoření základu pro individuální práci zaměřené na zlepšení aerobní výkonnosti hráče.
Alternativní test: běh na 3000 metrů
Pro usnadnění práce trenéra a pro dosažení objektivnějších údajů je možné provést test tak, že hráč poběží nikoliv "na čas" ale "na vzdálenost". Je tudíž možné nahradit stanovený limit dvanácti minut dele Cooperova testu, například, vzdáleností 3000 metrů, případně 2000-2400 metrů u mladych hráčů.
Dosáhneme tak toho, že testovaný hráč se nedopustí chybného rozložení námahy a má tak možno využít celého svého potenciálu tim nejhospodárnějším a tudíž nejsprávnějším způsobem.
I v tomto případě je možné doporučit testovanému hráči správný rytmus, který má během testu dodržovat na základě jeho aerobních výkonů.
Pokud se rozhodnete provést test na 3000 metrů, je vhodné rozdělit družstvo na komoglunu skupiny podle výkonnosti, můžete například sestavit šestičlenné skupiny složené z hráčů s obdobným aerobním výkonem.
Máte-li k dispozici profesionální stopky, můžete naprogramovat timer tak, aby skupina probíhala stanoveným místem při akustickém signálu stopek. Stopky zpravidla směníme vedoucí skupiny, který má tak jasný přehled o rytmu, který má být udržován.
Na konci testu trenér zjistí čas, který hráči potřebovali k uběhnutí stanovené vzdálenosti a následně vypočítá průměrnou rychlost běhu. Tato rychlost je velmi blízká hodnotě aerobního prahu.
V této chvíli máte dostatek pohledů pro vypracování individuálního programu kondičního treninku pro daného hráče.
Závěr
Ze studií vypracovaných Gerische a Tritschoksem (1985) se skupinou hráčů německé první liga vyplývají průměrné hodnoty 9,20 mmol/l mléčných kyselin při průměrné uběhnuté vzdálenosti 3019 m (15,1 km/hod). Z toho vyplývá, že Cooperův test je výborným prostředkem pro zhodnocení funkční a metabolických schopností jednotlivých hráčů.
Koncentrace laktátu v krvi zjištěná u hráče během a na konci zápasu se pohybuje v rozmezí 8-12 mmol/l. Proto slouží Cooperův test rovněž jako prostředek pro zhodnocení skutečných schopností hráče z hlediska svalové práce za přítomnosti významných koncentrací kyseliny mléčné v krvi. Tato schopnost se jeví jako velmi významná fyziologická složka, kterou hráč misí disponovat, pokud má adekvátním způsobem čelit poměrně intenzivnímu zatížení, kterému je vystaven během zápasu.
Výsledky uběhnutých vzdáleností naznačují, že neexistují rozdíly mezi výkonnostními schopnostmi profesionální a amatérských hráčů: profesionál 3019 m (15,1 km/hod) amatér 3004 m (15,0 km/hod).
Test je silně ovlivněn motivovaností hráče, jeho volními schopnostmi a jeho ochotou vyvinout momentální úsilí (Gerisch/Tritschoks, 1985, Schurch 1987, Apor 1988, Geese 1990).
Test na 3000 metrů podle mě nelze považovat za druhořadou variantu, je spíše využíván u fotbalových organizací, který nedisponují potřebnými laboratorními pomuckami. Pochopitelně použití a vývoj testu musí být prováděny s ohledem na konkrétní podmínky a pokud možno kvalifikovaným personálem (profesionálními fotbalovými cvičiteli).
TIP REDAKCE