3. Vývoj rychlostních schopností fotbalistů
Rychlostní schopnosti hráčů jsou z více jak ze tří čtvrtin ovlivněny geneticky, z tohoto pohledu je nejdůležitější poměr pomalých a rychlých svalových vláken.
Z pohledu vývoje organismu jednotlivých hráčů jsou rychlostní schopnosti na vrcholu nejdříve, předcházejí tak vrcholu vytrvalostních a silových schopností. Zcela logicky také přichází jako první pokles rychlostních schopností s přibývajícím věkem.
Optimálních rychlostních schopností dosahují hráči ve věku 18-21 let. Velmi bouřlivý vývoj rychlostních schopností probíhá u hráčů do patnáctého roku. Obecně lze konstatovat, že od 12 let jsou podmínky pro rozvoj rychlostních schopností nepříznivější, protože v tomto věku je obvykle zaznamenáván největší nárůst rychlostně-silových schopností. Další rozvoj je podmíněn rozvojem koordinace a flexibility.
Nedílnou součástí rozvoje rychlosti jsou zkušenosti získané v herních podmínkách. Tyto zkušenosti umožňují hráčům předvídat průběh herní situace a adekvátně reagovat. Schopnost předvídat vývoj situace tak u starších, zkušenějších hráčů kompenzuje vyšší úroveň kondičních schopností mladších hráčů s lepšími fyzickými předpoklady, ale s menší herní praxí.
4. Energetické zabezpečení rychlostních schopností
Všechny děje probíhající uvnitř organismu a sloužící k uvolnění využitelné energie a látek potřebných pro činnost organismu se nazývá metabolismus.
Pro fotbal a jeho hráče je charakteristické střídání krátkých rychlostních intervalů maximální intenzity s intervaly nízké intenzity, které mají zotavný charakter. Tyto zotavné intervaly slouží k obnově energetických zdrojů zabezpečujících intenzivní intervaly.
Pro vyražení s délkou do dvou vteřin je využívána energie vznikající rozpadem molekuly ATP. Pro krátké sprinty v délce od pěti do deseti vteřin je zdrojem CP. Energie získaná ATP-CP systémem je organizmu k dispozici okamžitě a slouží ke krátkodobému uhrazení energetických potřeb běhu maximální intenzity.
Běh maximální intenzity po dobu delší jak dvacet vteřin je zabezpečován laktátovým systémem. Tento systém umožňuje hráčům pracovat ve vysoké intenzitě, ale důsledkem je hromadění laktátu ve svalech. Přílišná koncentrace laktátu vede k zakyselení organismu. Hráči potom pociťují bolest ve svalech, je zhoršena koordinace a hráči ztrácí sílu.