Vždy, když navštívím webstránky www.trenink.com mám velkou radost, že existuje rubrika "Vzdělávání trenérů," i když je zřejmé, že ne každý si pod takovou hlavičkou představuje stejný a či zcela jasný obsah. Někdo spíše očekává, že v takové rubrice budou pouze odkazy na informace o oficiálních kursech a dalších formách vzdělávání trenérů. Jiný asi spíše očekává nějakou ucelenou sérii na sebe navazujících či odkazujících témat apod. Další trenéři a zájemci o trenérskou problematiku asi v rámci takové rubriky očekávají odkazy na zahraniční studijní literaturu a další studijní pomůcky. Jasně, i takové pohledy či požadavky jsou logické a inspirativní.

Ovšem pro mne osobně je důležitější to, že rubrika "Vzdělávání trenérů, má název, který by mohl být vlastně jedním z hlavních „filozofických“ podtitulů celého projektu, který se realizuje v rámci www.trenink.com, pokud jsem správně pochopil strategii zakladatelů a hlavních protagonistů v čele s majitelem a editorem stránek Jiřím Formánkem, redaktorem Kamilem Turoňem a dalšími autory.

Stejně důležité je, že prakticky v rámci všech ostatních rubrik vždy existují určité informace a odkazy, které souvisejí se vzděláváním trenérům. Vždyť každý trenér se musí učit prakticky celý život. A ten trenér, který se dnes a denně učí rád, tedy průběžně, formálně i neformálně, z teorie i praxe, ten dosahuje dobrých a vynikajících výsledků, jako třeba Rafa Benitez v FC Liverpool, který velmi často i v tisku připomíná, že on sám se stále musí hodně učit (učit a učit).

Nu, a k efektivnímu učení fotbalových trenérů nyní moderní technologie a celosvětové internetové sítě přinášejí takové možnosti, o kterých se ještě většině našich trenérů nedávno ani nezdálo. A o to více je třeba držet palce také všem expertům, kteří pečují o aktualizaci a rozvoj webstránek www.trenink.com ( a tedy i o rubriku „Vzdělávání trenérů“).

V rámci UEFA a ČMFS vznikl systém oficiálního vzdělávání pro fotbalové trenéry, který zastřešuje tzv. UEFA Convetion a který z hlediska uznávaných licencí pro trénování fotbalových týmů v soutěžích ČMFS a UEFA představuje ucelený a regulovaný systém, který má v podstatě „monopolní“ charakter, protože žádný jiný subjekt než ČMFS a UEFA nemůže vydávat trenérské licence pro fotbalové soutěže v rámci ČMFS a UEFA.

Tento systém trenérského vzdělávání, stejně jako o systém oficiálního doškolování trenérů pro obnovování platnosti trenérských průkazů/licencí a další akce v oblasti vzdělávání trenérů spadají do kompetence Oddělení vzdělávání trenérů ČMFS, jehož ředitelem je Jiří Zalabák, který je také členem Technické komise ČMFS (poradní orgán VV ČMF i pro oblast vzdělávání trenérů) a členem prezidia UČFT. Podrobnosti a další související informace na www.fotbal.cz nebo v publikacích OVT ČMFS a také v časopise "Fotbal a trénink," který vydává UČFT, a kde je předsedou redakční rady, špičkový fotbalový odborník Dr. Mario Buzek z FTVS UK Praha (dr. Buzek je také členem TK ČMFS a členem prezidia UČFT).

Samozřejmě, největší tradici v oblasti česko(slovenského) vzdělávání trenérů mají vysoké školy (!), zvláště ty, které mají fakulty specializované na sport a tělovýchovu (v ČR jde hlavně o FTVS UK Praha, FTK UP Olomouc, ale také fakulty v Brně, Plzni, H. Králové apod.).

Vedle těchto "oficiálních" a "autoritativních" institucionálních forem vzdělávání trenérů existuje celá řada dalších formálních i neformálních forem a metod vzdělávání trenérů.



Důležitou formou vzdělávání trenérů jsou akce a diskusní fóra v rámci UČFT (např. známá „horká křesla“ pro trenéry pořádaná před mezinárodními utkáními národního mužstva ČR, která se konají hlavně v Praze, ale byly i v Teplicích, Olomouci či Uherském Hradišti). Těchto odborných diskusí, které jsem většinou moderoval, se účastnili skutečně naši špičkoví trenéři (např. W. Lička, J. Hřebík, K. Jarůšek, F. Straka, P. Uličný, V. Mareček, J. Csaplár, V. Lavička, J. Nevrlý, trenéři mládežnických reprezentací jako např. M. Soukup a další uznávaní trenéři). Navíc, při poslední akci se do „horkého křesla“ posadil i zahraniční trenér Erich Ruthemüller, který je současně šéfem vzdělávání trenérů na Německém fotbalovém svazu!).

Jednou z nich jsou různé privátní iniciativy (např. semináře pro trenéry mládeže v rámci prázdninových fotbalových kempů, viz kempy Uhrinovy české fotbalové akademie nebo kempy Fotbalové akademie Pavla Nedvěda apod.).

Samozřejmě, důležitou formu vzdělávání trenérů jsou různá školení a porady uvnitř ligových fotbalových klubů.

Například v rámci úseku mládeže AC Sparta Praha vnitro-klubové vzdělávání trenérů mládeže pod vedením dr. L. Procházky dosáhlo opravdu velmi vysoké úrovně a navíc ještě s velkou částí mezinárodní spolupráce (viz např. účast trenérů mládeže z AC Milan na teoretické i praktické ukázce v TC Strahov, zahraniční stáže a pobyty trenérů AC Sparta Praha v zahraničí apod.).

Jistě, i v jiných velkých klubech se využívají podobné formy vzdělávání trenérů. My v rámci FC Viktoria Plzeň např. využíváme společných porad – zpravidla v měsíčních intervalech - s trenéry partnerských klubů (Baník Sokolov, Buldoci K. Vary, Senco Doubravka, Slavia Vejprnice), kde je vždy část, která se týká vzdělávání trenérů, ať již v teoretické rovině nebo při praktických ukázkách (nejen tréninkové jednotky na hřišti, ale např. i ukázky a instruktáže pro strečinková, balanční a kompenzační cvičení v tělocvičně pod vedením specialistů ze ZČU apod.).

Obrovské a nové možnosti pro vzdělávání fotbalových trenérů a dalších specialistů však nabízejí nejrůznější internetové zdroje, které v době multimediálních prezentací a on-line přenosů, mají značnou nejen vzdělávací, ale i praktickou a komerční hodnotu. Ke škodě českomoravského fotbalu však tyto možnosti nejsou ani zdaleka tak využívány, jako je tomu v těch fotbalově nejvyspělejších státech. Je tomu tak bohužel i proto, že ani ČMFS či UČFT nebo stát prostřednictvím MŠT nevěnují potřebné - tedy větší - finanční zdroje na podporu rozvoje fotbalu ve všech jeho moderních dimenzích, tedy včetně dimenze vzdělávání trenérů.

Jak bylo naznačeno, o to větší význam v ČR mají různé alternativní občanskoprávní, soukromopodnikatelské a mediální platformy s prvky vzdělávání fotbalových trenérů, které se postupně přece jen rodí (a prosazují se dokonce více, než si mnozí z nás ještě před pár lety stěží dovedli představit). Mezi tyto pozitivní nové "motory" ve vzdělávání trenérů tak zaslouženě patří nejen www.trenik.com, ale i další navazující iniciativy a projekty, jako např. nově se rodící časopis "Trenér fotbalu" apod.

Z obsahového hlediska těchto starých i nových forem vzdělávání fotbalových trenérů bych osobně doporučoval mnohem větší pozornost nejen samotnému systému trénování a pojímání tréninkovému procesu, ale také problematice koučování utkání, resp. koučování hráčů a členů realizačního týmu v jejich růstu a rozvoji, a to před, v průběhu a po sportovním výkonu apod.

Podobně z hlediska studijního a vzdělávacího – a samozřejmě i z ryze praktického hlediska! - daleko větší pozornost u nás vyžaduje také problematika:

- skautingu talentů, monitorování a podpora jejich rozvoje na hřišti i mimo hřiště. To vše souvisí s koncepcí a strategií budování úspěšného a vítězného týmu (samozřejmě se specifiky pro mládežnický a dospělý fotbal, resp. pro profesionální a amatérský fotbal, klubový a reprezentační fotbal apod.).

- hodnocení práce a výsledků fotbalových trenérů jak na klubové, tak reprezentační úrovni, resp. nejen trenérů, ale i celých realizačních týmů.

Právě v těchto výše zmiňovaných oblastech však odborné trenérsko-kočovsko-manažerské "know-how" není v Česku ani zdaleka tak propracované (a už vůbec ne sdílené!), jako je tomu v zahraničí. Svědčí o tom také poměrně velmi malé zapojení trenérů, kteří působí u národních mužstev ČR do celkového systému vzdělávání trenérů (podobně na klubové úrovni se trenéři týmů dospělých bohužel příliš nezapojují do spolupráce s trenéry mládeže a do jejich dalšího vzdělávání).



V zahraničních klubech často profesionální trenéři, kteří působí u týmů dospělých nejen trénují dopoledne své týmy, ale odpoledne trénují s týmy mládeže (jako je tomu např. v londýnském West Ham United apod.) a tím pak nejen pracují intenzivněji a efektivněji, ale také pomáhají procesu vzdělávání trenérů a celkově kultivují "fotbalovou kulturu" v daném klubu.

V našich podmínkách však silně pokulhává vypracování, srovnání a hodnocení celosvazových či celoklubových vizí, strategií a kriterií, podle kterých se rozvíjejí, zdokonalují, hodnotí a srovnávají nejen samotné sportovní cíle a dosahované výsledky, ale také vlastní trenérsko-koučovsko-manažerská práce, jejíž součástí je také vzdělávání trenérů. Navíc, předmětem skutečně moderních strategických koncepcí profesionálních fotbalových klubů (zvláště těch, které působí ve formě obchodních společností) není jen sportovní problematika, ale také ostatní pilíře všestranného života fotbalového klubu – investice, finance, obchod, marketing a PR, celý systém provoz stadionu, fotbalových akademií, tréninkových center a dalších zařízení, kterými klub disponuje.

Ke zlepšení situace v českomoravském fotbale vůbec, nejen tedy situace v oblasti vzdělávání fotbalových trenérů, je nutno zvýšit tlak ze strany veřejnosti, medií a expertů na efektivnost fungování a hospodaření fotbalových svazů a klubů (!).

Bez sportovní, ekonomické a obchodní racionality se totiž jen těžko stanovuje a měří výkonnost fotbalových manažerů a trenérů, která potřebuje systematickou, iniciativní a inovační podporu tvůrčího, soutěžního a odborného prostředí v celém fotbalovém hnutí, zvláště v tzv. fotbalovém průmyslu, který se točí kolem vrcholového fotbalu.

To vše vyžaduje, aby všichni, především ale profesionální, fotbaloví trenéři ve svém vzdělávacím úsilí nepodceňovali nejen čistě sportovně-technické a metodické, ale i další oblasti, se kterými souvisí jejich práce (zvláště pedagogika, psychologie, komunikace a marketing, zdravotní, dietologické, rehabilitační a fyzioterapeutické aspekty, práce s PC a dalšími technologickými zařízeními).

Stejně tak se klubům obecně, a trenérům zvláště, vyplatí, když zvýší své nároky a kvalifikační požadavky nejen na své asistenty (pozn. redakce Spolupráce mezi asistentem a trenérem [1] [2] [3]), ale i na další profese, které ve fotbale působí. jsem přesvědčen, že např. alespoň na úrovni jakéhosi tzv. trenérského minima potřebují fotbalové znalosti další profese, které ve fotbale působí (např. rozhodčí, manažeři, tiskoví mluvčí atd.).

Jinak řečeno, moderní fotbal vyžaduje vzdělané trenéry a další vzdělané specialisty a jejich komplementární a koordinovanou komunikaci a kooperaci. Všem fotbalovým trenérům, a zvláště těm, kteří ve fotbale nepůsobí jako profesionálové, k tomu jistě může hodně pomocí globální celosvětové (či aspoň celorepublikové) „virtuální“společenství expertů a dalších informačních zdrojů na internetu.

Za zájem o další diskusi k uvedeným problémům předem děkuje

Dr. Ladislav Valášek,
předseda TK ČMFS, viceprezident UČFT,
člen redakční rady časopisu "Fotbal a trénink"
a prezident FC Viktoria Plzeň



{comment}