Důležitou formou vzdělávání trenérů jsou akce a diskusní fóra v rámci UČFT (např. známá „horká křesla“ pro trenéry pořádaná před mezinárodními utkáními národního mužstva ČR, která se konají hlavně v Praze, ale byly i v Teplicích, Olomouci či Uherském Hradišti). Těchto odborných diskusí, které jsem většinou moderoval, se účastnili skutečně naši špičkoví trenéři (např. W. Lička, J. Hřebík, K. Jarůšek, F. Straka, P. Uličný, V. Mareček, J. Csaplár, V. Lavička, J. Nevrlý, trenéři mládežnických reprezentací jako např. M. Soukup a další uznávaní trenéři). Navíc, při poslední akci se do „horkého křesla“ posadil i zahraniční trenér Erich Ruthemüller, který je současně šéfem vzdělávání trenérů na Německém fotbalovém svazu!).

Jednou z nich jsou různé privátní iniciativy (např. semináře pro trenéry mládeže v rámci prázdninových fotbalových kempů, viz kempy Uhrinovy české fotbalové akademie nebo kempy Fotbalové akademie Pavla Nedvěda apod.).

Samozřejmě, důležitou formu vzdělávání trenérů jsou různá školení a porady uvnitř ligových fotbalových klubů.

Například v rámci úseku mládeže AC Sparta Praha vnitro-klubové vzdělávání trenérů mládeže pod vedením dr. L. Procházky dosáhlo opravdu velmi vysoké úrovně a navíc ještě s velkou částí mezinárodní spolupráce (viz např. účast trenérů mládeže z AC Milan na teoretické i praktické ukázce v TC Strahov, zahraniční stáže a pobyty trenérů AC Sparta Praha v zahraničí apod.).

Jistě, i v jiných velkých klubech se využívají podobné formy vzdělávání trenérů. My v rámci FC Viktoria Plzeň např. využíváme společných porad – zpravidla v měsíčních intervalech - s trenéry partnerských klubů (Baník Sokolov, Buldoci K. Vary, Senco Doubravka, Slavia Vejprnice), kde je vždy část, která se týká vzdělávání trenérů, ať již v teoretické rovině nebo při praktických ukázkách (nejen tréninkové jednotky na hřišti, ale např. i ukázky a instruktáže pro strečinková, balanční a kompenzační cvičení v tělocvičně pod vedením specialistů ze ZČU apod.).

Obrovské a nové možnosti pro vzdělávání fotbalových trenérů a dalších specialistů však nabízejí nejrůznější internetové zdroje, které v době multimediálních prezentací a on-line přenosů, mají značnou nejen vzdělávací, ale i praktickou a komerční hodnotu. Ke škodě českomoravského fotbalu však tyto možnosti nejsou ani zdaleka tak využívány, jako je tomu v těch fotbalově nejvyspělejších státech. Je tomu tak bohužel i proto, že ani ČMFS či UČFT nebo stát prostřednictvím MŠT nevěnují potřebné - tedy větší - finanční zdroje na podporu rozvoje fotbalu ve všech jeho moderních dimenzích, tedy včetně dimenze vzdělávání trenérů.

Jak bylo naznačeno, o to větší význam v ČR mají různé alternativní občanskoprávní, soukromopodnikatelské a mediální platformy s prvky vzdělávání fotbalových trenérů, které se postupně přece jen rodí (a prosazují se dokonce více, než si mnozí z nás ještě před pár lety stěží dovedli představit). Mezi tyto pozitivní nové "motory" ve vzdělávání trenérů tak zaslouženě patří nejen www.trenik.com, ale i další navazující iniciativy a projekty, jako např. nově se rodící časopis "Trenér fotbalu" apod.

Z obsahového hlediska těchto starých i nových forem vzdělávání fotbalových trenérů bych osobně doporučoval mnohem větší pozornost nejen samotnému systému trénování a pojímání tréninkovému procesu, ale také problematice koučování utkání, resp. koučování hráčů a členů realizačního týmu v jejich růstu a rozvoji, a to před, v průběhu a po sportovním výkonu apod.

Podobně z hlediska studijního a vzdělávacího – a samozřejmě i z ryze praktického hlediska! - daleko větší pozornost u nás vyžaduje také problematika:

- skautingu talentů, monitorování a podpora jejich rozvoje na hřišti i mimo hřiště. To vše souvisí s koncepcí a strategií budování úspěšného a vítězného týmu (samozřejmě se specifiky pro mládežnický a dospělý fotbal, resp. pro profesionální a amatérský fotbal, klubový a reprezentační fotbal apod.).

- hodnocení práce a výsledků fotbalových trenérů jak na klubové, tak reprezentační úrovni, resp. nejen trenérů, ale i celých realizačních týmů.

Právě v těchto výše zmiňovaných oblastech však odborné trenérsko-kočovsko-manažerské "know-how" není v Česku ani zdaleka tak propracované (a už vůbec ne sdílené!), jako je tomu v zahraničí. Svědčí o tom také poměrně velmi malé zapojení trenérů, kteří působí u národních mužstev ČR do celkového systému vzdělávání trenérů (podobně na klubové úrovni se trenéři týmů dospělých bohužel příliš nezapojují do spolupráce s trenéry mládeže a do jejich dalšího vzdělávání).