Útočné kombinaci pro čtveřici hráčů se na stránkách portálu fotbalových trenérů www.trenink.com již dříve věnoval trenér Josef Vrážel ve čtyřdílném [1] [2] [3] [4] seriálu s názvem Útočná kombinace čtveřice hráčů. Dnes přichází trenér Jakub Havránek s úvodní částí svého nového seriálu zaměřeného na útočnou fázi týmu, do které se zapojuje čtveřice ofenzivních hráčů.
Cvičení Útočné kombinace 4 hráčů na polovině hřiště je kondičně velice náročné a je třeba dodržet správný interval odpočinku tak, aby hráči jednotlivé akce prováděli dostatečně rychle a přesně. Zároveň ale cvičení po delším opakování představuje herní zatížení hráče v utkání, kdy pracuje již v nějakém kondičním deficitu.
Cvičení zařazujeme pouze do hlavní části tréninkové jednotky, cvičení zvládnou žákovské kategorie fotbalistů.
Cíl průpravného cvičení:
Záměrem cvičení je sladění útočných kombinací čtveřice hráčů tak, aby byly plynulé, přesné a správně načasované do náběhů spoluhráčů. Zdokonalujeme také nabíhání do pokutového území, které je velice často určujícím faktorem efektivity útočné akce společně s finální přihrávkou z křídelního prostoru, kterou v tomto cvičení pilujeme také.
Organizace průpravného cvičení:
- herním prostorem je 1/2 normální hrací plochy
- praporky (popř. kužele, mety) a hráče rozmístíme na ploše stejně jako na obrázku
- cvičení je určeno pro:
(a) 12 hráčů do pole
(b) 1 brankáře
- hráče do pole rozdělíme na 4 skupiny - A, B, C, D
Popis průpravného cvičení:
- cvičení zahajuje (1) hráč A dlouhou příčnou přihrávkou na hráče D
- a časuje svůj náběh do pokutového území s oběhem praporku umístěného v hloubce hřiště
- asi 10 m od něj - viz. fialová čára "a"
- hráč D startuje proti míči
- a prvním dotykem přihrává (2) hráči B
- D dále časuje svůj náběh do křídelního prostoru
- s oběhem praporku umístěného v hloubce hřiště (asi 10 od něj)
- tak, aby mohl finální přihrávku centrovat prvním dotykem do pokutového území - viz. fialová čára "d"
- hráč B si svým pohybem říká o míč, který sklepává (3) dozadu na hráče C
- hráč C časuje svůj náběh do středu hřiště
- s oběhem praporku umístěného v hloubce hřiště (asi 10 m od něj)
- posílá (4) předfinální přihrávku do křídelního prostoru do běhu hráči D
- tato přihrávka je ideální, když jde tak, aby centrující hráč nemusel svůj náběh nijak zpomalovat
- a mohl poslat centr prvním dotykem
- hráč D posílá (5) míč do pokutového území
- nejlépe prvním dotykem
- do pokutového území nabíhají hráči A + B + C:
(a) hráč A na zadní tyč - viz. fialový náběh "a"
(b) hráč B na přední tyč - viz. fialový náběh "b"
(c) hráč C do středu pokutového území - viz. fialový náběh "c"
- hráče musíme nutit do náběhů do těchto prostorů
- jednotlivé náběhy musejí být správně načasovány
- tato trojice hráčů se snaží vstřelit branku (6)
Varianty:
- po určité době vystřídáme skupiny
- jednotlivé skupiny hráčů soutěží o větší počet vstřelených branek
- v pokutovém území brání jeden aktivní obránce
- cvičení po určité době provádíme na druhou stranu
- místo praporků lze použít mety nebo kužely
- snaha hráčů má být, aby celou akci provedli na jeden dotyk
Pomůcky:
- 6x praporky
- 12x míč
- 1x velká branka
- popř. rozlišovací trika
TIP REDAKCE
Rychlostní a akcelerační schopnosti představují v moderním fotbale klíčový výkonnostní faktor, který často rozhoduje o úspěchu jednotlivce i celého týmu. Systematické testování rychlostních parametrů umožňuje trenérům objektivně posoudit aktuální úroveň hráčů, sledovat jejich vývoj a cíleně upravovat celé tréninkové procesy nebo konkrétní rychlostní cvičení. V současné době existuje široké spektrum testů, od jednoduchých lineárních sprintů po komplexní multidimenzionální protokoly, které simulují specifické herní situace ve fotbale. 
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.