Kombinaci, výběru místa a pohybu hráče po odehrání míče jsme se věnovali v cvičeních Vyveď míč a zapoj do kombinace spoluhráče nebo Krátká a dlouhá přihrávka v obdélníku, ve kterém bylo cílem naučit hráče měnit rytmus hry při přízemní, často jednodotekové kombinaci.
Cvičení s názvem Mini kombinace pro dva a tři hráče je určeno pro větší počet hráčů, je vhodné i pro celý tým. Pro věkové kategorie dorostenců a starších žáků je cvičení vhodné pro rozcvičení, mladší žáci a vyspělé týmy přípravek cvičení zařadí jako hlavní obsah tréninku.
Cíl průpravného cvičení:
Cílem cvičení je nácvik jednodotekové kombinace mezi dvojicí nebo trojicí hráčů na malém prostoru, s následným přenesením těžiště hry. Během cvičení je důležité dobře načasovat náběh hráčů, kteří přijímají míč, přesnost přihrávek na delší vzdálenost a schopnost hráčů kombinovat na malém prostoru pomocí jednoho doteku.
Organizace průpravného cvičení:
- herním prostorem cvičení je obdélník
- rozměry obdélníku jsou 20x12 metrů
- v levém horním a pravém dolním rohu jsou na každé straně kužely
- kužely jsou postaveny tři metry na každé straně od rohu herního prostoru
- v levém dolním a pravém horním rohu jsou kužely postaveny obdobně
- navíc je další kužel přímo v rohu herního prostoru
- cvičení je určeno pro 11 hráčů do pole (A-K)
- u levého kuželu na horní straně stojí hráči (A) a (K)
- další hráči stojí po jednom, vždy u každého kuželu na obvodu hrací plochy
- hráč (A) má u nohy míč
Popis průpravného cvičení:
- cvičení zahajuje hráč (J) pohybem proti hráči (D)
- hráč (A) přihrává na rozběhnutého hráče (J)
- po přihrávce jede na jeho pozici
- hráč (J) dává dlouhou přízemní přihrávku na hráče (D)
- po odehrání míče jde za ním na pozici hráče (D)
- hráč (D) prvním dotekem sklepává míč na hráče (C) a vyráží na jeho pozici
- v tento okamžik se rozbíhá hráč (B) směrem na hráče (F)
- hráč (C) přihrává na rozběhnutého hráče (B)
- hráč (C) jde p o přihrávce na pozici hráče (B)
- rozběhnutý hráč (B) dává přízemní přihrávku na hráče (F)
- ve stejný okamžik se rozbíhá hráč (E) směrem na hráče (I)
- hráč (B) po odehrání míče obíhá metu hráče (E) a jde na pozici hráče (F)
- hráč (F) prvním dotekem naráží míč na rozběhnutého hráče (E)
- po naražení se hráč (F) přesouvá na pozici hráče (E)
- hráč (E) dává dlouhou přihrávku na hráče (I) a vysprintuje za míčem na jeho pozici
- hráč (I) na jeden dotek míč sklepává na hráče (H)
- poté jde za míčem na jeho pozici
- současně se rozbíhá hráč (G), směrem na hráče (A), respektive (K)
- rohový hráč (H) přihrává na rozběhnutého hráče (G)
- po přihrávce jde na jeho původní pozici
- hráč (G) přihrává na hráče (K)
- po odehrání míče obíhá původní pozici hráče (J) a řadí se mezi rozehrávající
- další akci zahajuje hráč (K)
- cvičení se opakuje
Varianta 1
Tipy na související cvičení:
Varianty:
- je možné upravit velikost herního prostoru (zvětšit/zmenšit)
- tvar herního prostoru je možné:
(a) změnit na čtverec
(b) upravit poměr stran obdélníku
- cvičení je možné provádět v opačném směru
- maximální počet hráčů pro cvičení je 16
- všechny varianty cvičení jsou ve videoukázce na YouTube
Pomůcky:
- 1x míč
- 10x kužel
- případně rozlišovací trika
TIP REDAKCE
Rychlostní a akcelerační schopnosti představují v moderním fotbale klíčový výkonnostní faktor, který často rozhoduje o úspěchu jednotlivce i celého týmu. Systematické testování rychlostních parametrů umožňuje trenérům objektivně posoudit aktuální úroveň hráčů, sledovat jejich vývoj a cíleně upravovat celé tréninkové procesy nebo konkrétní rychlostní cvičení. V současné době existuje široké spektrum testů, od jednoduchých lineárních sprintů po komplexní multidimenzionální protokoly, které simulují specifické herní situace ve fotbale. 
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.