Vlastimil Palička

Image Titulek tohoto zamyšlení jsem zvolil jen z prostého důvodu, že se budu zabývat událostí, která proběhla už před více než týdnem. Vzhledem k mému nabitému programu posledních 2 týdnů se k ní vracím s určitým zpožděním. Jenže se mi zdá velmi zajímavá, a proto se k ní vracím.

Tou fotbalovou událostí byl debakl 0:7, který utrpěla v Lize mistrů slovenská Žilina v domácím utkání s Olympickem Marseille. Ano, dá se to nazvat ostudou a bylo velmi sympatické vyjádření trenéra Žiliny, "olomouckého" Pavla Hapala, v kterém mezi viníky zařadil i sebe a svůj realizační tým a nehodil tedy všechno jen na hráče svého mužstva. To oceňuji, protože chyba Pavla Hapala to byla a velká.

Určitě teď každý přemýšlí, kam mířím. Je to jednoduché. V současné době je nejčastější větou zejména mladších trenérů, že chtějí hrát atraktivní a útočný fotbal. Je to věta, kterou chce slyšet od trenéra každý, kdo se o fotbal zajímá. Chtěl bych to i já a vlastně každý kolega trenér.

Image Při sledování posledních dvou utkání naší fotbalové reprezentace v Praze proti Skotsku a ve Vaduzu proti Lichtenštejnsku mě napadla tahle tenisová paralela. Naše mužstvo bylo totiž v pozici tenisty, který je ve vyrovnaném utkání v situaci, kdy musí při vlastním podání odvracet dva tzv. brejky soupeře.

Pokud by se mu to totiž nepovedlo, má ještě možnost vše zachránit a utkání vyhrát, ale je mu jasné, že jeho akcie by v případě, že se mu to nepodaří, silně poklesly, i když nějakou šanci by ještě měl. Přesně v takové nelehké situaci bylo naše mužstvo před těmito konfrontacemi a je třeba konstatovat, že ji zvládli doslova bravurně. Obě utkání vyhráli, získali tolik potřebných 6 bodů do tabulky naší kvalifikační skupiny.

Vím, soupeři nepatří do top kvality, ale tlak, pod který se hráči a trenér dostali po porážce v Olomouci s Litvou byl velký. A kdo dělá nebo dělal sport si to dovede představit.

Image Tohle svoje zamyšlení píšu v předvečer největší fotbalové události tohoto týdne, kvalifikačního utkání o účast na EURO 2012 proti Skotsku. Zaujaly mě totiž výsledky ankety trenér roku 2010, myšleno za období sezóny 2009/2010.

Výsledky mě nezaujaly proto, že by mě překvapily. Naopak prvenství trenéra Komňackého, druhé místo trenéra Koubka i třetí místo trenéra Lavičky je zcela zasloužené. Ten první obsadil s Jabloncem nečekaně 2. místo v Gambrinus lize, kolega Koubek také překvapivě s Baníkem Ostrava třetí a Víťa Lavička se stal mistrem Austrálie s FC Sydney. Mě výsledky ankety zaujaly v kontextu se svým komentářem před několika týdny, v kterém jsem se zabýval složitostí sestavení z poloviny nového mužstva pro trenéra tak, aby všechno fungovalo jako před změnami v kádru.

V současné době musíme my trenéři zabudovávat nové hráče do mužstva skoro každého půl roku a trenér, kterému se podaří složitou mozaiku složit tak, aby znovu fungovala je považován skoro za kouzelníka.

Image Určitě všichni fotbaloví příznivci jsme se těšili na poslední pondělní utkání 11. kola Gambrinus ligy mezi Sigmou Olomouc a Spartou Praha. Šlo o přímý souboj o druhé místo v tabulce. Utkání se hrálo před vyprodaným stadionem, což je vždy zárukou výborné atmosféry, která dokáže hráče vyburcovat k maximálnímu nasazení.

Navíc šlo o prestižní utkání týmu Sigmy, který je chválen za předváděné výkony a Sparty, která je naopak často za své výkony kritizovaná. Napětí se dalo krájet i díky předzápasovým titulkům v denním tisku hráče Sigmy Šultese o momentální slabině v obraně soupeře, za kterou označil formu Tomáše Řepky.

Šultes to určitě řekl tak, jak to opravdu cítil a neuvědomil si, že novináři na taková upřímná, ale kontroverzní vyjádření čekají a použijí je do hlavních titulků svých novin. To se také stalo a já byl zvědavý, zda se to projeví na hřišti. Bohužel pro Olomouc se to nepromítlo do zvýšené nervozity soupeře, ale naopak do maximální koncentrace na utkání nejen Řepky, ale dodalo to i více motivace ostatním.

Image Před několika dny mě zaujala a ještě více překvapila reakce v médiích na kritiku svých hráčů trenéra Sigmy Olomouc Zdeňka Psotky v prvním poločasu utkání proti Liberci. Nemohli totiž pochopit, že trenér je nespokojen, když tuhle část utkání jeho svěřenci vyhráli 3:0.

On dokonce řekl, že to byl nejhorší poločas v letošní sezóně, a že před týdnem proti Mladé Boleslavy hráli daleko lépe, i když uhráli jen bezbrankovou remízu.

Tahle událost jasně potvrzuje skutečnost, že my trenéři vnímáme průběh utkání často v jiných souvislostech, než novináři, diváci nebo funkcionáři. Oni totiž hodnotí často úroveň utkání jen podle výsledku, počtu vstřelených branek, jednotlivé hráče podle toho zda vstřelil branku nebo jestli byli střídáni. Jsou to i moje mnohonásobné zkušenosti.

Image Po nepovedené reprezentační premiéře v kvalifikaci na EURO 2012 v Olomouci s Litvou máme za sebou další bohatý pohárový týden, v kterém mě zaujalo několik utkání.

Začnu utkáním Ondrášovka cupu mezi Slavičínem a Baníkem Ostrava. Z tohoto souboje postoupil překvapivě třetiligový domácí tým po penaltovém rozstřelu. To se stává ve všech fotbalových zemích, že soupeř z nižší soutěže se vytáhne na toho z vyšší. V situaci Baníku Ostrava se to dá opravdu hodnotit podle známého pořekadla: "Na pos... i záchod spadne", jak to vyslovil lídr ostravské kabiny Martin Lukeš. Vždyť ostravští kopali chvíli před koncem pokutový kop, ale jindy spolehlivý Neves ji zahodil.

To všechno ovšem není to, co by mě mimořádně zaujalo, to se stává. Mě zaujala situace, která se odehrála po závěrečném hvizdu rozhodčího. Na hrací plochu totiž vtrhlo několik rozlícených fandů (nevím, jestli se jim takto dá říkat) Ostravy a nejen verbálně, ale i dokonce fyzicky napadli některé hráče Baníku.

Image Je den po utkání české reprezentace proti Litvě, kterým jsme zahájili pro celý náš fotbal důležitou kvalifikaci pro ME 2012. To utkání skončilo porážkou 0:1, což je určitě velkým zklamáním. Bydlím v Olomouci, kde se utkání hrálo a prožíval jsem tedy v praxi sváteční atmosféru ve městě plnou optimistického očekávání.

Vše bylo umocněno tím, že reprezentanti pobývali v areálu Androva stadionu už od čtvrtku, tedy celých 5 dnů a pro všechny to tady byla velká událost. Po dlouhých 5-ti letech jsme tu měli utkání naší reprezentace a všichni se na něj moc těšili, navíc šlo o utkání "na ostro", tedy o kvalifikační body.

Nenechal jsem si tedy ani já ujít příležitost vidět tohle utkání "naživo" z tribuny krásného olomouckého stadionu a takto si jej vychutnat, což u nás trenérů není tak časté. Těšil jsem se na vynikající atmosféru na stadionu, kterou vybičují naši fotbalisté skvělým výkonem a především příznivým výsledkem. Příznivým výsledkem mělo být jednoznačně vítězství a zisk tolik důležitých tří bodů.

Image Nevím, zda mnozí příznivci českého fotbalu postřehli, že v posledních měsících probíhala prestižní anketa "Trenér desetiletí", kterou pořádala Unie českých fotbalových trenérů. Anketa bude slavnostně vyhlášena v pondělí 6.září 2010 ve 20,00 hodin, v předvečer kvalifikačního utkání o EURO 2012 proti Litvě, které se bude konat na Andrově stadionu v Olomouci.

Zmíněné vyhlášení ankety proběhne na olomoucké radnici za účasti vedení ČMFS, města Olomouc a dalších pozvaných hostů, včetně celého Prezídia UČFT, kterého jsem členem. Proto jsem měl možnost se hlasování zúčastnit, stejně jako každý řádný člen UČFT a v tomto zamyšlení bych vás chtěl seznámit ne s výsledky ankety, to by bylo nevhodné, ale s mým typem a důvody které mě k němu vedly.

Možná bych snad mohl jen podotknout, že ze tří nejlepších jsem "trefil" dva.