Vlastimil Palička

palicka2_100Je několik minut po skončení druhého utkání naší reprezentace U21 na ME v Dánsku a já jsem se odhodlal napsat tenhle komentář. Po prvním utkání, které naši vyhráli s Ukrajinou jsem chtěl počkat až po utkání se Španělskem a dobře jsem udělal. Byl jsem totiž zvědavý, jak si toto naše mužstvo, které dlouhodobě dosahuje výborných výsledků, poradí v utkání se soupeřem, který svým stylem naprosto nevyhovuje všem našim družstvům ve všech věkových kategorií, včetně „A“ mužstva. Skvělá individuální technika, dynamický pohyb, schopnost obejít jeden na jednoho atd. Srovnání dopadlo podle mého očekávání, ale tentokrát i vinou trenérem zvoleného rozestavení v prvním poločasu.

Přímo nesnáším, když je někdo po bitvě, tedy po utkání, generálem. Nejsem jím ani já, protože už před utkáním mě zaujala v rozhovoru s asistentem trenéra Honzou Suchopárkem informace, že naši budou hrát v rozestavení 4:4:2. Jakub Dovalil určitě své práci rozumí, ale zvolené rozestavení byla velká chyba. A byl jsem o tom přesvědčen už před utkáním.. Před zahajovacím hvizdem rozhodčího jsem se, stejně, jako ve studiu ČT  pan Karoch, domníval, že Hloušek bude hrát ze středu pole a Pekharta doplňovat v útočné fázi. Podobné 4:4:2 hrála totiž i A reprezentaceJaponskuLafatou ve středové řadě, ale prezentovaného jako druhého útočníka. V dnešním utkání to bylo jinak.

palicka2_100Před několika dny skončil další ročník naší nejvyšší fotbalové soutěže Gambrinus ligy a ve spoustě statistických údajů a hodnotících komentářů mě zaujala informace, že právě skončený ročník byl posledním v kariéře několika skvělých hráčů. Jsou to Pavel Verbíř, Richard Dostálek (rozhodl se ještě pomoci Brnu ve II.lize), Martin Vaniak a řadím tam i Tomáše Řepku, o jehož konci se zatím jen spekuluje.

Na první pohled tyhle hráče spojuje jejich pokročilý sportovní věk, vážnost, kterou ve fotbalovém prostředí zaslouženě získali, všichni jsou opravdové osobnosti ve svých klubech i v celém českém fotbalu. Nadpis mého komentáře se ovšem vztahuje k mým vzpomínkám na tyto fotbalisty. Všechny se odehrály již před mnoha lety, v začátcích jejich dlouhé a úspěšné kariéry. Při jejich vybavení si uvědomuji, jak ten čas letí a kolik toho už na své fotbalové cestě pamatuji.

palicka2_100Za poslední dva dny jsem dostal hned několik impulsů z našeho fotbalu, které mě utvrzují v názoru, že prostředí v našem fotbalu, ale nejenom v něm, je velmi hrubé, nepřátelské, agresívní, nevraživé. Často si ovšem říkám, že fotbal přeci nemůže být jiný, než je celá společnost. Fotbal totiž funguje v určitém právním a morálním prostředí a tomu se jen přizpůsobuje. Vymahatelnost práva je velmi nízká, kdo je slušný a poctivý, tak je v lepším případě podezřelý, v tom horším pitomec.

Prvním impulsem k tomuto mému zamyšlení byl rozhovor ve včerejším deníku Sport s bývalým vynikajícím tenistou Jirkou Novákem. Ačkoliv je tenista, rozhovor byl na téma fotbal. V Prostějově jej totiž hraje aktivně a několik jeho myšlenek mě zaujalo. Např. jeho skvělý pocit z toho, že může týmu přispět k vítězství. To totiž jako tenista neznal (pouze v Davisově poháru) a moc mu to chybělo. Na druhou stranu jej jako tenistu trápí rozhodčí, kteří mají ve fotbalu větší moc, než v tenisu a často je poznat, kam utkání vede.

palicka2_100Lidé, kteří mě znají mi vyčítají, že jsem zbytečně skromný, a že v dnešní době to je chyba. Mají pravdu, vím to, a proto jsem si dovolil pro toto moje zamyšlení použít nadpis, který vidíte nahoře. Jenže ty úvozovky tam nejsou náhodou, protože je to myšleno v nadsázce. A o co vlastně jde?

Inspiroval mě rozhovor ve včerejším vydání deníku Sport s trenérem plzeňských fotbalistů Pavlem Vrbou. Pavel byl vtipný, zřetelně uvolněný po vyčerpávajícím souboji o titul fotbalového mistra Česka se Spartou Praha.

Získali jej zaslouženě a většina příznivců fotbalu  to jemu a jeho svěřencům přála. Mezi takové patřím i já a důvody mám tři. 

palicka2_100V posledních dnech jsem jako fotbalový trenér nemohl přehlédnout polemiku okolo kondiční připravenosti hráčů Plzně a pochopitelné nesouhlasné reakce jejich trenéra Pavla Vrby. A ani se mu nedivím.

Nechci z tohoto mého komentáře dělat přednášku pro trenéry, ale v jedné seminární práci na téma „Moje zkušenosti z trenérské práce“ jsem napsal, že podle mě má na výkon hráče a tím i mužstva největší vliv hlava, tzn. psychika. Proto je moje pořadí důležitosti jednotlivých složek práce trenéra pro úspěšný výsledek toto:  1. psychologická příprava, 2. technicko-taktická příprava, 3. kondiční příprava. Zároveň to neznamená, že lze uspět bez kondice.

Ta je jaksi samozřejmá a u všech mužstev přibližně stejná. Rozhoduje tedy taktická disciplína, dobrá organizace hry a především tzv. práce s hlavou.

palicka2_100Určitě je spousta příznivců fotbalu, kteří v posledních dnech upřeli svoji pozornost na jiné, u nás rozšířené sportovní odvětví a tím je lední hokej. Mistrovství světa na Slovensku pozoruji pečlivě i já (jinak mě hokej nebere), ovšem to vůbec neznamená, že bych měl pocit, že v „mém“ fotbalu se nic neděje.

Velmi dramaticky se vyvíjí závěr naší nejvyšší fotbalové soutěže Gambrinus ligy na čele i na konci tabulky, spanilá jízda třetiligové Kroměříže je také zajímavá. Ovšem největším tahákem pro média v konkurenci ledního hokeje je kauza Slavia Praha a vše, co se kolem ní děje. Proto začnu svoje zamyšlení nad událostmi posledních dnů právě tím.

Vůbec si nedělám ambice hodnotit podíl jednotlivých aktérů tohoto smutného, ale pro Českou republiku typického případu (neděje se totiž jen ve fotbalu). K tomu nemám dost informací ani mi to nepřísluší. Do sportovní stránky problému se však dokáži vžít a obdivuji hráče a realizační tým za odvedenou práci v období, kdy nedostávají výplaty. 

palicka2_100Ve chvíli kdy píši tento komentář, při pohledu na hodinky zjišťuji, že za necelou hodinu usednou všichni příznivci fotbalu k televizi a budeme sledovat první semifinále Ligy mistrů mezi německým Schalke 04 a anglickým Manchesterem United. Rozhodl jsem se krátce zamyslet nad složením semifinalistů v obou evropských pohárech dohromady.

Po návratu z EURO 2008 ve Švýcarsku, kde jsem působil jako spolukomentátor, jsem ve svém hodnocení tohoto špičkového turnaje konstatoval, že Španělsko získalo titul mistra Evropy zaslouženě, protože kromě výborné kondice, disciplíny a skvěle fungující organizaci hry měli nejkvalitnější individuálně vyspělé hráče. Skvěle ovládají míč i v těch nejsložitějších situacích.

palicka2_100V posledním 25.kole nejvyšší fotbalové soutěže Gambrinus ligy mě zaujalo hned několik věcí. Především některé překvapivé výsledky a průběh některých utkání.

Začnu hned u toho pátečního mezi domácí Spartou Praha a hostující Sigmou Olomouc. Ne  všechna televizní utkání sleduji tak pozorně, jako tohle. Jednak Sparta musí vyhrávat, pokud chce ještě získat titul a Sigma Olomouc je klub, v kterém jsem toho moc prožil. Jako hráč i trenér. Přesto, že na stadion už z jistých osobních důvodů nechodím (výjimkou bylo utkání naší reprezentace s Litvou a teď nedělní derby v MSFL mezi juniorkou Sigmy a 1.HFK), výsledky Sigmy sleduji pozorně.

Při oznámení sestav obou mužstev a především jejich způsobu rozestavení jsem byl moc zvědavý, jak si Sparta poradí zejména ve středu hřiště. Sigma totiž nastoupila s tzv. zesíleným středem hřiště v rozestavení 4:3:3 a Sparta zvolila klasické rozestavení 4:4:2. Konkrétně mě zajímalo, zda bude dvojice středních záložníků Vacek a Matějovský stačit na trojici olomouckých hráčů Rossi, Bajer a Hořava. Nepoměr to byl nejen v počtu hráčů (Sparta o jednoho méně), ale i jejich typologie. Matějovský totiž běhá málo a hraje jen s míčem na noze.